Metoda, umožňující neslyšícím lidem naučit se slyšet

Jak se učí hluchoněmí slyšet dle methody Dra Marage-a.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Jak se učí hluchoněmý slyšet.

Je-li vyučování hluchoněmých ztíženo nedostatkem ještě některého třetího smyslu přistupujícím ke hluchoněmotě, pomáhá tu jen zase tím svrchovanější jemnost zbylých smyslů a neobyčejná pozornost pacientova.

Tak postoupila učebná methoda tak daleko, že možno vyučit řeči i hluchoněmé, kteří vlastně svého hlasu neslyší. Známý specialista v tomto odboru, pařížský Dr. Marage učinil v poslední době objev, pomocí něhož naučí hluchoněmé nejen mluvit, ale i slyšet, tedy vrátí jim to, oč je příroda macešsky připravila.

Při pečlivých a pozorných vyšetřováních vykazují totiž mnozí hluchoněmí známky jisté možnosti slyšení, jež se dají opatrným a účelným cvičením vypěstovat až ve slyšení normální.

Aby byla učebná methoda Marage-ova lépe srozumitelnou, podotknem, že všechny zvuky, jež ucho je schopno pojmout, lze rozdělit ve tři oddíly; tony hudební (zladěné), nehudební (skřípot, šum atd.) a zvuky lidského hlasu. Poněvač by pak první dva druhy zvuku bylo nesnadno vyvozovat v oné intensitě, jak to při methodě je třeba, užil při vyučování Marage zvuků řeči lidské.

Ovšemže tu přistupuje nová komplikace, ale tu překonal Marage tím, že pro počátek pracuje jen se samohláskami a, e, i, o, u. Na vyvozování těchto samohlásek užil svého přístroje, samohláskové sirény, při níž výška a intensita vydávané hlásky je řiditelna regulací rychlosti otáčení kotouče a průtokovou rychlostí vzduchu sirény. Zvuk vydaný sirénou prochází hubicí, jež má tvar lidských úst vyslovujících příslušnou samohlásku. Siréna vydává pak věrné zvuky samohlásek pronášených lidskými ústy.

Při začátku pokusu léčení se stanoví, při jaké intensitě zvuku pacient slyší tu kterou hlásku. Při tom učinil Marage zajímavý objev. Je-li hluchost způsobena onemocněním středního ucha, slyší pacient hlásku a mnohem lépe než ostatní; pak přijdou e a o a posléze u a i. Je-li však nemocno vnitřní ucho a sluchové ústředí, vykazuje sluch mezery, a schopnost slyšení jednotlivých samohlásek se mění nepravidelně. V každém však případě možno stanovit, pro který zvuk je sluch pacientův nejcitlivější, a jaké vyhlídky má léčení.

Pokračování v léčení záleží v tom, že se zvukem sirény sluch cvičí a činí citlivějším; vykonávají se též jisté massáže ucha, které spolu se zvukem reagují na sluchové ústrojí. Když pak sluch dostoupí jisté citlivosti, ustoupí stroj hlasu lékařovu, který pacienta učí nadále mluvit obyčejnou sluchovou methodou.

Poněvač ve většině případů hluchoněmý zná již psaný obraz řeči, je úloha zjednodušena. Učitel-lékař píše jednotlivé věty a při tom současně zvolna a co nejzřetelněji vyslovuje větu, takže žák mimo zrak zaměstnává současně sluch a výsledek si tím pevněji a lépe pamatuje.

Tak se pacient zvolna cvičí a zdokonaluje, až posléze slyší dosti dokonale a může se poněkud vyrovnati člověku o sluchu normálním.