Co je dyspraxie?

Dyspraxie je neurologické onemocnění, při kterém je narušena schopnost plánovat a provádět motorické úkony. Poněkud zjednodušeně lze dyspraxii definovat jako poruchu koordinace pohybů, což se projevuje „nešikovností“ při běžných úkonech. Pacient s dyspraxií má potíže nejen s koordinací, ale také s odhadem vzdálenosti, prováděním pohybu, pohybovou pamětí a některými kognitivními funkcemi.

Dyspraxie také ovlivňuje imunitní a nervový systém postižené osoby.

Někdy se dyspraxie označuje jako percepčně motorická porucha, vývojová porucha koordinace, vývojová koordinační porucha (DCD) nebo vývojová dyspraxie.

Dříve se pro dyspraxii užíval též název „syndrom nešikovného dítěte“, ale tento termín je dnes již zastaralý a neužívá se.

Podle amerického Národního centra pro poruchy učení (National Center for Learning Disabilities) mají osoby s dyspraxií potíže s plánováním a prováděním úkonů vyžadujících zapojení jemné i hrubé motoriky. Závažnost postižení je různá, někdo má například potíže i s jednoduchým úkonem, jako je například mávání, zatímco u jiných se problémy objevují jen při provádění složitějších pohybů, jako je například čištění zubů (1, 2).

Lidé s dyspraxií často mají také potíže s řečí a někdy se u nich objevují i poruchy myšlení a vnímání.

Na druhou stranu je potřeba říci, že dyspraxie žádným způsobem neovlivňuje intelekt postižené osoby, i když může u dětí způsobit potíže s učením.

Vývojová dyspraxie je nevyzrálost mozkových center, která jsou odpovědná za organizaci a plánování pohybu. Mozek postižené osoby prostě nedokáže zpracovávat všechny informace takovým způsobem, aby bylo možné provést požadovaný pohybový úkon.

Lidem s dyspraxií činí problémy naplánovat co mají udělat a také vlastní provedení pohybu či úkonu.

Národní institut pro neurologická onemocnění a cévní mozkové příhody (NINDS) popisuje dyspraxii jako „neschopnost synchronizace“ s okolním prostředím (3).

Odborníci tvrdí, že určitým stupněm dyspraxie trpí až 10 procent lidí, přičemž u 2 procent jsou projevy tohoto onemocnění závažné (4).

Dyspraxie navíc postihuje hlavně chlapce (4 z 5 nemocných jsou chlapci), nicméně někteří odborníci se domnívají, že tento údaj není zcela přesný, protože u děvčat není dyspraxie často správně diagnostikována (5, 6).

Podle britské zdravotnické organizace NHS (National Health Service) má řada dětí s dyspraxií také poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) (7).

Obecné příznaky dyspraxie

Příznaky dyspraxie se liší podle věku a podrobněji si je popíšeme níže.

Mezi obecné příznaky dyspraxie, které se vyskytují u většiny pacientů bez ohledu na věk, patří:

• potíže při udržování rovnováhy
• vadné držení těla
• únava
• nešikovnost
• poruchy řeči
• poruchy vnímání (percepce)
• poruchy koordinace ruka – oko

Diagnostika dyspraxie

Dyspraxii může diagnostikovat klinický psycholog nebo dětský lékař. Pokud máte pocit, že vaše dítě může trpět dyspraxií, měli byste vyhledat dětského lékaře a popsat mu potíže, které vaše dítě má.

V rámci vyšetření se vás lékař zeptá na vývoj vašeho dítěte od narození, na jeho duševní a intelektové schopnosti a zhodnotí také jemnou a hrubou motoriku.

• Hrubá motorika: jak dobře dítě ovládá velké svaly. Mezi hrubé motorické dovednosti patří například skákání, chůze, házení, běh nebo udržování rovnováhy.
• Jemná motorika: jak dobře dítě ovládá malé svaly. Mezi jemné motorické dovednosti patří například zavazování tkaniček, zapínání knoflíků, vystřihování tvarů z papíru nůžkami nebo psaní.

Pro správnou diagnostiku je nutné lékaři sdělit informace o tom, jak probíhal vývoj vašeho dítěte, zejména pak kdy dosáhlo důležitých vývojových mezníků (například kdy se naučilo chodit, kdy začalo lézt a mluvit, apod.).

Následně lékař u dítěte zhodnotí také schopnost koordinace pohybů, udržování rovnováhy, citlivosti na dotyk a chůzi.

Příznaky dyspraxie u dětí

Příznaky dyspraxie se značně liší podle věku. Proto je vždy nutné posuzovat jednotlivé věkové kategorie samostatně a je potřeba si uvědomit, že všechny níže popisované příznaky dyspraxie se nemusí objevit u všech postižených osob, i když patří do věkové skupiny, kde se normálně či často vyskytují.

Kojeneci a batolata

V kojeneckém a batolecím věku může dítěti s dyspraxií trvat déle než ostatním, než se naučí:

• sedět
• lézt – podle nadace Dyspraxia Foundation dokonce u většiny batolat s dyspraxií úplně chybí vývojová fáze lezení (8).
• chodit
• mluvit – podle dětské nemocnice v australském městě Westmead mohou děti s dyspraxií pomaleji odpovídat na otázky, mají potíže vyluzovat zvuky či opakovat sekvence zvuků nebo slov, mívají též problémy s normální intonací řeči a velmi omezenou slovní zásobu. Často také mluví pomaleji než ostatní děti, užívají méně slov a častěji dělají pauzy (9).
• stát
• chodit na nočník a zbavit se plínek
• používat širší slovní zásobu.

Předškolní děti

V předškolním věku se u dětí s dyspraxií mohou objevit následující potíže:

• Problémy s prováděním pohybů vyžadujících jemnou motoriku, jako je například zavazování tkaniček u bot, zapínání/rozepínání knoflíků nebo zipů, používání příboru a psaní.
• Potíže s oblékáním.
• Potíže s běžnými sportovními činnostmi, jako jsou skákání, chytání míče, kopání do míče, přeskakování překážek nebo běh.
• Potíže s činnostmi, jako je například používání nůžek, vybarvování, kreslení, hraní puzzle, apod.
• Problémy se zpracováním myšlenek a nápadů.
• Nesoustředěnost. U dětí s dyspraxií je často problém s dlouhodobou koncentrací, protože se nedokážou dlouho soustředit na jednu věc.
• Dítě má potíže zapojit se do běžných dětských her (například na pískovišti, apod.).
• Dítě s dyspraxií častěji zakopává a padá než ostatní děti stejného věku.
• Potíže s chůzí po schodech (nahoru i dolů).
• Častější pády, vypadávání věcí z rukou nebo narážení do překážek (například do dveřních zárubní, apod.).
• Potíže naučit se nové věci, to co některých dětem jde automaticky, trvá dětem s dyspraxií mnohem déle. Vaše podpora a pomoc s učením se problematickým úkonům dětem s dyspraxií velice pomůže.
• Psaní a opisování (děti s dyspraxií mohou mít například problémy opisovat věci z tabule ve škole, apod.).

Mezi další časté příznaky dyspraxie u dětí v předškolním věku patří například:

• problémy s navazováním a udržováním přátelství
• neobvyklé chování ve společnosti (například váhání v situacích, které ostatním přijdou běžné či standardní)
• celkově zpomalené provádění běžných činností, dítě se zdá zpomalené a „zabrzděné“
• potíže se správným držením tužky a pera
• potíže s orientací v prostoru (dětem s dyspraxií například dělá problém pochopit význam pojmů před, za, vpravo nebo vlevo).

Děti školního věku a dospívající

U dětí s dyspraxií se většina z výše uvedených příznaků zlepšuje jen minimálně nebo vůbec.

Ve školním věku se navíc přidávají další potíže, jako například:

• Vyhýbání se sportovním aktivitám
• Stejná reakce na všechny podněty (dítě není schopné automaticky odfiltrovat irelevantní podněty)
• Dítě se dobře učí s rodiči doma nebo se soukromým učitelem, ale ve škole v kolektivu ostatních dětí se mu nedaří
• Dítě s dyspraxií má potíže s matematikou a psaním
• Pacient není schopen postupovat podle pokynů nebo si pokyny nepamatuje
• Pacient není schopen udržet pořádek a fungovat organizovaně.

Příznaky dyspraxie u dospělých

Mezi příznaky dyspraxie u dospělých patří například:

• vadné držení těla a únava
• problémy s vykonáváním běžných domácích prací
• potíže s psaním a kreslením (například neschopnost psát úhledně a čitelně)
• problémy s lateralitou (stranovou orientací)
• problémy s mluvením (nejasná až překotná řeč, spojování slov dohromady, drmolení, apod.)
• klátivé pohyby a častá tendence k zakopávání a pádům
• problémy s činnostmi vyžadujícími používání jemné motoriky (například holení, líčení, zapínání/rozepínání knoflíků, zavazování tkaniček, apod.)
• potíže s plánováním a organizací myšlenek a úkolů
• nižší citlivost k neverbálním signálům
• výkyvy nálad
• nízké sebevědomí
• nespavost
• potíže rozlišovat zvuky
• prakticky žádný cit pro rytmus, což se projevuje například při tancování nebo hře na hudební nástroje
• poruchy sociálního cítění a smyslového vnímání – osoby s dyspraxií mohou být velmi citlivé na chuť, světlo, dotek a/nebo hluk. Někdy také mají horší schopnost uvědomovat si hrozící nebezpečí. Řada z nich také trpí výkyvy nálad a u některých se vyskytují i poruchy chování.

Vědci z Boltonské univerzity v Anglii tvrdí, že lidé s dyspraxií často nechápou co se po nich chce - „sice poslouchají, ale nerozumí“ (10).

Příčiny dyspraxie

Přesnou příčinu dyspraxie neznáme. Odborníci se domnívají, že jednou z příčin je chybný nebo narušený vývoj nervových buněk, které ovládají svaly (motorické neurony).

Pokud se v mozku z nějakého důvodu nevytvoří správné spoje mezi motoneurony, trvá mu mnohem déle zpracování a provádění informací.

Odborníci z katedry dyslexie a poruch nervové soustavy z Univerzity královny Marie v Londýně tvrdí, že podle některých studií, je dyspraxie způsobena spíše nezralostí neuronů v mozku než samotným poškozením mozku (11).

Ve zprávě Hullské univerzity (Hull; Anglie) se uvádí, že dyspraxie je pravděpodobně dědičná a na jejím vzniku se podílí několik různých genů. Často se u pacientů s dyspraxií zjistí, že se postižení vyskytuje u řady dalších členů rodiny.

Léčba dyspraxie

Dyspraxie je neléčitelné onemocnění, ale s pomocí některých postupů lze dosáhnout určitého zlepšení stavu.

Vždy platí, že čím dříve je u dítěte toto onemocnění diagnostikováno, tím je prognóza dyspraxie lepší.

V léčbě dyspraxie se uplatňují následující postupy:

Ergoterapie

Toto cizí slovo znamená „léčba prací“ a odborník, který se tímto oborem zabývá se jmenuje ergoterapeut.

Součástí léčby je nejprve důkladné vyšetření, kdy se terapeut pacienta zeptá jak dítě zvládá školu a jaké činnosti mu dělají potíže.

Na základě zjištěných informací se pak léčba zaměřuje na zlepšování konkrétních problémových dovedností a činností.

Logopedie a řečová terapie

Logopedie je nauka zabývající se vadami řeči. Odborník na logopedii se jmenuje logoped a pacientům s dyspraxií může pomoci tím, že s nimi bude zlepšovat jejich řečové schopnosti a naučí je lépe komunikovat.

Percepční a motorická cvičení

Smyslem těchto cvičení je zlepšit jazykové, zrakové, pohybové a sluchové dovednosti dítěte. Terapeuti učí dítě s dyspraxií provádět různé úkony na zlepšení těchto dovedností nenásilnou formou tak, aby dítě nepropadlo pocitům frustrace a beznaděje.

Hipoterapie

Pod tímto názvem se skrývá léčba jízdou na koni.

V časopise Journal of Alternative and Complementary Medicine, zveřejnil tým irských, britských a švédských odborníků studii, která zkoumala účinky hipoterapie na 40 dětí s dyspraxií ve věku 6 až 15 let.

Děti v rámci experimentální léčby absolvovaly celkem 6 jízd na koni v délce 30 minut a zhlédly dva 30. minutové audiovizuální programy.

Studie zjistila, že hipoterapie zlepšuje náladu a kognitivní funkce u dětí s dyspraxií (11).

Aktivní hry

Odborníci tvrdí, že aktivní hry (tedy hry, jejichž součástí je fyzická aktivita) pomáhají zlepšovat motorickou činnost (12).

Hra je, zejména pro děti ve věku 3 – 5 let, zásadní a důležitou součástí jejich vývoje a představuje způsob, jakým se děti učí poznávat okolní prostředí a samy sebe.

Aktivní hry se podílí na správném duševním i tělesném rozvoji dítěte, na vývoji řeči a smyslového vnímání.

A navíc je aktivní hra důležitou součástí rozvoje sociálních a společenských potřeb dítěte, která mu pomáhá úspěšně se zapojit do kolektivu a komunikovat s ostatními dětmi.

Co si z článku odnést?

Dyspraxie je onemocnění, charakterizované poruchami motorických funkcí nervové soustavy.

Postižená osoba má potíže s prováděním běžných činností, jako je čištění zubů, zavazování tkaniček nebo zapínání knoflíků.

Dříve se dyspraxie označovala termínem syndrom nešikovného dítěte, který je ale dnes zastaralý a nepoužívá se.

Jinými názvy pro dyspraxii, se kterými se můžete setkat, jsou percepčně motorická porucha, vývojová koordinační porucha nebo vývojová dyspraxie.

Příčiny vzniku dyspraxie přesně neznáme, ale lékaři se domnívají, že se jedná o vývojovou poruchu motoneuronů v mozku (porucha nervových spojů mezi nervovými buňkami, které se podílí na provádění, plánování a koordinaci pohybů).

Dyspraxie je neléčitelné onemocnění, nejčastěji vrozené, jehož příznaky lze zmírnit s použitím vhodných metod a postupů, jako jsou ergoterapie, hipoterapie, logopedie nebo percepční či motorická cvičení.

I když je dyspraxie zcela jistě obtěžujícím onemocněním, neovlivňuje žádným způsobem duševní schopnosti a intelekt postižené osoby.

S trochou nadsázky lze říci, že určitou formou dyspraxie trpí prakticky každý z nás. 

Údajně jí má i herec Daniel Radcliffe, představitel Harry Pottera.