Je rok 1944, válka se blíží ke konci, pro Annabel a malého Daniela je však návrat manžela a otce v jedné osobě, který bojuje na frontě, daleko. Blízko je však Němec Hans, který padl do zajetí a pracuje na místní farmě.
Neuplyne příliš času a právě Hans nabídne ženě dlouho nepoznaný pocit zájmu a bezpečí. Danielovi pak zajatec připomíná jeho oblíbené pohádkové příběhy, jedinou spojnici mezi chlapcem a matkou, kterou se tak moc snaží chránit. Ačkoliv Annabel pro Daniela není typickou láskyplnou matkou, pohádky mu pravidelně předčítá.
Lidová slovesnost a pohádková tvorba obecně byly začínající Chloë Mayerové při psaní velkou inspirací. Sama však nabízí odlišné, krásné, avšak chvílemi bolestné až děsivé vyprávění. Podstatnou roli v příběhu sehrávají také duševní problémy, autorka se je však rozhodla ukrýt mezi řádky. Medicína a veřejnost obzvlášť o nich totiž v době, do které Mayerová knihu zasadila, ještě příliš nevěděla.
Mayerová knihu vytvořila během svého pobytu ve slunném Los Angeles, předtím žila v Tokiu. Psaní o sněhových vánicích roku 1947, které v knize taktéž mají svůj účel, jí prý bylo na horkém západním pobřeží Států jedinou útěchou. V současnosti žije v rodném Londýně a dál se věnuje novinářské profesi.
Do češtiny knihu Chlapec ze sněhu přeložila Klára Křesťanová a vydává ji nakladatelství Argo.
