O tom, zda má známkování vůbec smysl, se dnes vedou nekonečné diskuse. Shoda panuje pouze v tom ohledu, že nějaká forma objektivní zpětné vazby je potřebná… Co se týká konkrétně pololetního a konečného vysvědčení, ani tady není jasno. Má vůbec smysl ho vystavovat, nebo by stačilo hodnotit děti jen v průběhu školního roku? „Jsem přesvědčený, že smysl vysvědčení je minimální,“ říká si dětský psycholog Václav Mertin v reportáži Lidových novin. A své tvrzení také zdůvodňuje:
 |
| Václav Mertin (ff.cuni.cz) |
„Dětem poskytuje informaci o skutečnostech, které mohou poměrně málo ovlivnit, zejména ty menší. Navíc velmi pochybuji, že povzbuzuje jejich touhu po poznání.“ Na otázku, zda existence vysvědčení děti stresuje, odpovídá, že za jistých okolností jde o stres přiměřený, protože určité napětí není nevhodné, ale velmi často se jedná o stres zcela nefunkční. Otázkou tedy zůstává, jakou podobu by resumé školákova počínání mělo mít...
Rodiče nezřídka argumentují tím, že když si strastmi s klasickým vysvědčením prošli sami, nevidí důvod, aby to nezvládly i jejich děti. Psycholog Václav Mertin tenhle důvod ale neuznává: „Věřím, že hledáme prospěch dítěte, podporu jeho rozvoje, a ne že něco přežije. Dítě přežije spoustu nepříznivých okolností, a přesto se snažíme, aby je nebylo nucené zažívat. Pokud je nemůžeme ovlivnit, tak je to život, ale o způsobu hodnocení rozhodujeme pouze my.“
Odborníci tedy většinou považují za šťastnější formu hodnocení to slovní, ale v praxi se zatím převážná část českých škol kloní ke klasickému jedna až pět. Podle České školní inspekce (ČŠI) neznámkují vůbec jen něco málo přes dvě procenta ze zhruba 700 hodnocených základních škol. A také na středních školách je slovní hodnocení spíše výjimečné. Ze zhruba 300 středních škol, které ČŠI sledovala v loňském školním roce, používá výhradně slovní hodnocení jen 2,7 procenta. V posledních letech se ale podíl škol, které se známek vzdávají, postupně zvyšuje.
Celý text naleznete v Lidových novinách
57 komentářů:
Jak pro koho. Pana Mertina jsem jednou potkal v metru a málem jsem si ho spletl s bezdomovcem. Je zjevné, že tento pán má minimálně tak vychýlené představy a potřeby, jako já. Jen poněkud opačným směrem.
S kým jste si pana Mertina málem spletl opravdu pro tuto diskusi není důležité. Podobně jako posuzování toho, jak kdo vypadá.
Pane Komárku, tak snad jste natolik inteligentní, že chápete, že o zjev mi v tomto případě opravdu nešlo. Spíše o chování a vnímání. A není to ani kritika, ani trest. Je to popis stavu, byť ovlivněný zase mým vnímáním (ale nebyl jsem sám, kdo se na místě vyjádřil obdobně). Podstata sdělení je v tom, že pan Mertin nepatří k 90% "populační normy" a nelze tak z jeho vnitřních prožitků (podobně jako v mém případě) usuzovat na platnost jeho představ na většinové populaci.
Nic ve zlém proti panu psychologovi, ale já mám doma všechny vysvědčení v prosklených rámečcích, protože se nemám za co stydět. A jsem na ně patřičně hrdý! Budu za tento svůj názor aktivisty pranýřován? Není to vychýlené, podezřelé, pomýlené,...?
Věřím, že hledáme prospěch dítěte, podporu jeho rozvoje, a ne že něco přežije. Dítě přežije spoustu nepříznivých okolností, a přesto se snažíme, aby je nebylo nucené zažívat. Pokud je nemůžeme ovlivnit, tak je to život, ale o způsobu hodnocení rozhodujeme pouze my.“
Věřím, že pan Mertin tomu, co říká, věří.
Ale nevěřím, že v tom, co říká, má pravdu.
Rozhodně ne tak obecně, jak své myšlenky formuluje.
Snad v některých individuálních případech.
A já bych od odborníka na lidskou psýché potřeboval spíše rady, jak poznat, co je pro které konkrétní dítě tím pravým ořechovým.
Jsem přesvědčen, že smysl púsobení některých aktivistických psychologů je minimální. Na rozdíl od učitelů, kteří zodpovědně působí ve školách a kterých je stále větší nedostatek, je poptávka po psycholozích obecně dost malá. Proto tu, myslím, máme ten aktivismus části z nich, jímž si vlastné sami vystavují jakási "psychologicky folklórní" autoevaluační vysvědčení vděčně přijímaná některými médii. Uvědomují si tito psychologičtí aktivisté, že do určité, myslím nikoli nezanedbatelné, míry poškozují psychologickou profesi jako celek? J.Týř
Vykreslovat vysvědčení jako hrozný stres a noční můru je poměrně hrubá manipulace.
Moje dcera se na vysvědčení těší. Já jsem se na vysvědčení těšil. Řada jiných dětí se těší.
No a jiné se zas netěší... a spoustě dětí je to úplně jedno.
Stejně jako v kterémkoli jiném oboru lidské činnosti.
To máte jako ve sportu. Slávisti a plzeňáci si pohled na tabulku užívají, my sparťané nikoli. A těm, co fotbal nesledují, je to jedno. Přestaneme fotbal bodovat, vyhlašovat mistra ligy, aby někdo (v posledních letech my sparťané) neměl citové bebí?
Klidně diskutujme, zda vysvědčení ano či ne. Ale diskutujme fér.
Manipulace a křivý obraz reality fér nejsou.
Ano, pane Portwyne, diskutujme fér. Nemanipulujme.
V textu stojí toto: "Na otázku, zda existence vysvědčení děti stresuje, odpovídá (Mertin), že za jistých okolností jde o stres přiměřený, protože určité napětí není nevhodné, ale velmi často se jedná o stres zcela nefunkční. Otázkou tedy zůstává, jakou podobu by resumé školákova počínání mělo mít..."
Vy píšete: "Vykreslovat vysvědčení jako hrozný stres a noční můru je poměrně hrubá manipulace." a "Klidně diskutujme, zda vysvědčení ano či ne. Ale diskutujme fér.
Manipulace a křivý obraz reality fér nejsou."
Neboli: Manipulujete a diskutujete nefér.
"Smysl vysvědčění je minimální..."
"Dětem poskytuje informaci o skutečnostech, které mohou poměrně málo ovlivnit, zejména ty menší. Navíc velmi pochybuji, že povzbuzuje jejich touhu po poznání...“
minimální = nejmenší ze všeho
Pan psycholog snad dostal v mladším školním věku špatnou známku z prvouky (z osvojování významu základních pojmů), což tehdy nemohl ovlivnit a podepsalo se to na něm tak, že i jako vědecký pracovník PedF UK některé základní pojmy nesprávně používá? Co na tuhle hloupost respektive "aktivisticky progresivní velkoústnatost" asi řekne Akademický senát PedF UK?
:)))
Pane Doležele, když jste onehdá potkal pana Metina, byl bos, měl třeba mokasíny, pantofle, nebo šněrovací boty? Platí-li poslední možnost, nevšiml jste si, zda a jak měl zavázané tkaničky? Děkuji vám předem za případnou odpověď.
Pane Komárku,
reagoval jsem na větu o "strastech s klasickým vysvědčením".
Mnoho dětí kolem mne žádné "strasti" nepociťuje. Podsouvat lidem, kteří nezavrhují vysvědčení, že chtějí děti nějak otužovat "strastmi", je nespravedlivé, demagogické.
Mimochodem, vysvětlete mi prosím, o jaké strasti se jedná. Díky předem.
Když už citujeme, pane Komárku,
co třeba věta "Dětem poskytuje informaci o skutečnostech, které mohou poměrně málo ovlivnit, zejména ty menší."
Děti mnoho věcí ovlivnit mohou, a značně. Tvrzení je nepravdivé. Zejména menší děti jsou hodnoceny obvykle za to, co se dá naučit, o talent obvykle nejde.
Konkrétní příklad: opravdu si myslíte, že průměrné dítě nemůže ovlivnit, zda se naučí malou násobilku? Zda se naučí, že České Budějovice leží v jižních Čechách? Jsou tyto dvě věc závislé na nadání?
Jasně, pokud je dítě duševně postižené, nemůže za to, ale nebudeme se tvářit, že to je celá populace.
"Na otázku, zda existence vysvědčení děti stresuje, odpovídá, že za jistých okolností jde o stres přiměřený, protože určité napětí není nevhodné, ale velmi často se jedná o stres zcela nefunkční."
Taky hezká manipulativní formulace. O dětech, které vysvědčení nestresuje, se nezmíníme, budeme se tvářit, že stresuje všechny, ale u některých to možná nevadí, zato "velmi často" je to zbytečné trápení.
Netvrdím, že manipuluje osobně pan Mertin. Článek napsali novináři.
Aha, pane Portwyne, takže "strasti" jsou totéž jako "hrozný stres a noční můra"? Nijak jste nevyvrátil, že Váš příspěvek z 18:17 byl manipulativní.
Pane Komárku,
nenapsal jsem, že v článku je doslova toto: Zda se Vám zdají "strasti" jako popis komfortu, nemohu posoudit, ale většina lidí to chápe strasti jako výrazný diskomfort. Pokud je pro Vás z Vašeho pohledu nevhodné adjektivum "strašný" důkazem manipulace, tak prosím.
Ke zbytku, kde uvádím v citaci manipulativní tvrzení, se asi nevyjádříte, že?
Manipulativnější, než článek? :)
Jste zábavný, pane Komárku.
Pane Portwyne, v tom co citujete jako manipulativní mi připadá nejdůležitější, že Václav Mertin říká, že vysvědčení má podle něj jen minimální význam, a pak je zcela konzistentní, když dodává, že stres s ním spojený je většinou zcela nefunkční. Myslím, že se dá vcelku jednoznačně rekonstruovat jeho pojetí: Nemá-li vysvědčení smysl, nemá smysl ani stres s ním spojený. A na tom nic nemění, zda a kolik dětí ten stres neprožívá. Václav Mertin nemanipuluje.
A, ano kontext je nutně vágní - nevíme, kolik dětí vysvědčení nestresuje, kolik jich stresuje málo a kolik hodně. Asi na to nemáme ani žádné seriosní průzkumy.
Podobně také nevíme, jaká část rodičů hovoří o těch "strastech", jimiž prošli a které neublíží ani jejich dětem.
Pane Komárku,
zajímavé je, že tu velikou toleranci projevujete jen na jedné straně.
Jestli Vás správně chápu, tak pan Mertin může "podpořit" své tvrzení i nekorektním argumentem, hlavně že tvrdí, že vysvědčení je zbytečné. A je zbytečné proto, že to říká pan Mertin. Takhle se ovšem diskutovat nedá.
Diskuze má být hledání pravdy. Tohle je jen propaganda.
Jinak si myslím, že o těch manipulativních technikách moc dobře víte, že jsou manipulativní. Nebojte, nebudu po Vás chtít, abyste to uznal :o)
Chápete mě špatně, pane Portwyne. Podle mě pan Mertin neargumentuje nekorektně. A netuším, z čeho jste vyvodil, že bych tvrdil něco jiného. Opět manipulujete.
Nekorektnost (manipulativnost) argumentace pana Mertina, myslím. spočívá v tom, že jakési minimum v určitém velmi úzkém a jím nespecifikovaném intervalu prohlásil v popisu svého přesvědčení dost prostoduše za minimum absolutní. Podobně jako dnešní předseda Akademického senátu PedF UK loni prohlásil prof. Kvasze za držitele ocenění "za nejlepší knihu na světě v oblasti filosofie vědy".* Neakademická (nevědecká) hloupost a aktivistická manipulativnost obou těchto tvrzení je, myslím, dost zřejmá.
*
http://www.ceskaskola.cz/2018/04/k-utokum-na-hejneho-metodu-se-vyjadrila.html?m=1
http://www.ceskaskola.cz/2018/04/k-utokum-na-hejneho-metodu-se-vyjadrila.html?m=1#comment-466561922251722895
dosť
Pane Týři, diskutujte věcně. Děkuji!
Pane Komárku,
tohle už zavání dětinským děláním naschválů. Od této chvíle mi budete psát slovo "manipulujete" do každého komentáře, předpokládám.
Jednoznačně nekorektní argument je tento:
"Dětem poskytuje informaci o skutečnostech, které mohou poměrně málo ovlivnit, zejména ty menší."
To prostě není pravda.
1) Prvňáčci dostávají převážně jedničky. To není zpráva, ale je to motivační. Aby některý dostal na vysvědčení dvojku, to fakt už musí být.
2) Na I. stupni jsou známkovány především znalosti - malá násobilka, věci, z prvouky. To se dá ovlivnit velmi. Talent se nežádá.
Ptal jsem se Vás, zda podle Vás nemůže dítě ovlivnit např. to, zda se naučí malou násobilku. Neodpověděl jste.
A právě takové věci se u menších dětí hodnotí. Snaha má velkou váhu.
Dále:
"Navíc velmi pochybuji, že povzbuzuje jejich touhu po poznání." - Pochybovat pán může. Škoda, že někdy nezkusil učit. Hvězdïčky, malé jedničky atd. jsou velmi silnou motivací, děti po nich dychtí, to Vám potvrdí každá učitelka, zejména u menších dětí. Jasně, je to vnější motivace, ale motivace to je, a pozitivní. Nejde o žádné "nucení". Zavrhovat to je velmi hloupé.
Pane Portwyne,
věta "Dětem poskytuje informaci o skutečnostech, které mohou poměrně málo ovlivnit, zejména ty menší.", je opravdu nejasná. Buď je vytržená z kontextu, nebo se prostě autor článku měl dále ptát, co tím Václav Mertin myslí.
Pane Komárku,
bohužel v kontextu článku právě tato věta představuje dost zásadní argument, proč je vysvědčení podle pana Mertina zbytečné.
Víte, mně je celkem jedno, kdo to zfušoval - zda pan Mertin, nebo žurnalista. Podstatné je, že opět je výsledkem tendenční článek.
Že jsem si jako autor smazal příspěvek a nevím o tom, je pane administrátore ubohé!!!!! Proč se za mne vydáváte? Nestačí Vám administrátorský účet? Klidně mi to smázněte, ale jako administrátor jo.
Jen se zeptám: Jak z toho, že vysvědčení "dětem poskytuje informaci o skutečnostech, které mohou poměrně málo ovlivnit" vyplývá, že smysl vysvědčení je minimální? Já také nemohu ovlivnit třeba cenu hypoték, nebo jogurtů na trhu, ale to neznamená ani to, že smysl tržních cen je minimální, ani to, že pro mě informace o cenách je zbytečná, nebo na mě nemá mít dopad.
To jen tak pro pořádek, když už tady Komárek zase mudruje.
Unknown
Netuším, kdo jste, ani jaký příspěvek máte na mysli. Rozhodně jsem ho za Vás nesmazal s tím, že by se tam objevilo, že ho smazal autor. To ani neumím.
Pane Komárek přijměte tuto moji omluvu za Unknown, spletl jsem si vlákno, čímž jsem Vás neoprávněně obvinil z něčeho, čeho jste se nedopustil. Příspěk Unknown bohužel nemohu odstranit, nebyl jsem přihlášen, samozřejmě bych se pod kritiku podepsal. Kdy budete chtít, tak ho smažte.
jir
Děkuji!
„Aha, pane Portwyne, takže "strasti" jsou totéž jako "hrozný stres a noční můra"? Nijak jste nevyvrátil, že Váš příspěvek z 18:17 byl manipulativní.“ (Michal Komárek)
Pane Komárku, vaše neadekvátní opakované útoky na některé vybrané diskutující se mi silně nelíbí. Jestliže je v textu napsáno „ale velmi často se jedná o stres zcela nefunkční“ a dále „odborníci tedy většinou považují za šťastnější formu hodnocení to slovní“ (což je navíc tvrzení jednak manipulativní, jednak podle mých informací nepravdivé – a kdo jsou ti odborníci?, podle tvrzení mohou být klidně jen dva, ale text má vyznít jako že všichni), nejsou slova pana Portwyna v rozporu. Nefunkční stres – pojem neznám, zřejmě myšleno nepřiměřený nebo zbytečný – skutečně hrozný je (proto se mu říká i „zabiják lidstva“ nebo „toxický“ – tento pojem používají i psychologové) a špatné sny zapříčiňuje.
Jen bych dodala, že vysvědčení samo o sobě žádný neadekvátní stres nezpůsobuje. Na vině bývá špatný přístup rodičů nebo učitele. Za to druhé do jisté míry mohou moci také rodiče, kteří situaci neřeší. Zeptejte se odborníků (skutečných).
Co se týče mého názoru na postoje a rady psychologa Mertina, z nějakých sloganů a vět, vykřikovaných do článků, často zavádějících, paušalizujících, toho člověk moc nepozná. Spíše když v nich vidí výskyt toho konkrétního člověka opakovaně, začíná se jeho kladný názor na něj snižovat otázkou, proč se k něčemu takovému vůbec propůjčuje.
Přečetla jsem si tedy před časem s tímto psycholgem poměrně dlouhý rozhovor v tištěném médiu a vyslechla jednu rozhlasovou relaci. Musím říct, že celkově na mě nepůsobí jako příliš znalý dětský psycholog. Měla jsem z něj dojem jakési nekonzistentnosti osobnosti až výstřednosti některých názorů, nedostatečné objektivity, nadhledu nad problematikami.
Ještě jsem teď narychlo zkoukla jednu diskusi, odpovědi čtenářům, protože se mi vybavilo, že někdo někde říkal „to je ten psycholog z e-mimina“. Skutečně jsem našla jeden podobný web. A musím jen potvrdit stejný dojem. Některé reakce mi přijdou i scestné, navíc podle mého odpovídá na dotazy, kde není dostatek informací k posouzení. Ono už samozřejmě i pouštět se do takového stylu poradenství (jedna otázka-jedna odpověď), je, zvlášť u psychologie, riziko samo o sobě (dělá se to dnes snad jen kvůli publicitě či reklamě), nicméně za něj dotyčný nese odpovědnost.
https://supermamy.maminka.cz/clanek/pro-zeny-super-mamy-materstvi-skola/344139/chat-s-odbornikem-psycholog-vaclav-mertin-radi-jak-na-problemy-se-skolou.html
„Dětem poskytuje informaci o skutečnostech, které mohou poměrně málo ovlivnit, zejména ty menší. Navíc velmi pochybuji, že povzbuzuje jejich touhu po poznání.“
Já ztrácím nějak smysl těchto slov. Kdo jiný než samotné dítě může ovlivnit výsledek svého "snažení"?
Přestává být dnes snad vysvědčení "odměnou" za pololetní či celoroční práci?
Slovní hodnocení na prvním stupni ZŠ je reálné a v silách třídního učitele, poněvadž pro nějakých 30 žáků jej napsat zabere jen několik hodin. Ale nedovedu si to představit někde na střední škole, kde učitel učí jednohodinové předměty ve třídách o 30 žácích a učí celou školu. Jak dlouho by musel psát slovní hodnocení na konci pololetí na všechny, pokud by nevyužil nějakých předem naformulovaných šablon!
Představte si, že máte během dvou dní napsat smysluplná slovní hodnocení na 200 - 300 žáků za plného pracovního provozu. Tedy až po odučení hodin ve škole, po pracovní době.
Já bych to nedokázala
Á propos:
výborný, chvalitebný, dobrý, dostatečný, nedostatečný
to není slovní hodnocení?????
Paní Brandtnerová
Trochu mne to překvapilo. Domácí úkoly jsou málo zábavné, tak je chlapec nedělá. Dobré odůvodnění, mne nebaví vyplňovat třídnici, tak asi řeknu paní šéfové, aby mi připravila nějakou zábavnější formu, aby mne to k administrativě přitáhlo.
Nebo opravování laborek, to je můj domácí úkol. Když to neudělám, může za to ředitelka.
Člověk se pak diví, že rodič přijde, a nechápe, že by dítě taky mohlo vyvinout nějakou vlastní snahu.
Paní BP
Ono se to asi nemá psát po učení, ale místo učení. Stejně učíme samé nesmysly, tak dětem můžeme pustit film a zatím psát hodnocení.
Pro pana Komárka: To byl vtip.
Pro pana Portwyna: Ha ha, ha ha
Pan Komárek:
Já jen abyste kvůli tomu nepsal, že "manipuluju" ;o)
"Dětem poskytuje informaci o skutečnostech, které mohou poměrně málo ovlivnit, zejména ty menší. Navíc velmi pochybuji, že povzbuzuje jejich touhu po poznání.“
Já ztrácím nějak smysl těchto slov. Kdo jiný než samotné dítě může ovlivnit výsledek svého "snažení"?"
rodiče
učitelé
spolužáci/inkluze
zdraví
"Představte si, že máte během dvou dní napsat smysluplná slovní hodnocení na 200 - 300 žáků za plného pracovního provozu. Tedy až po odučení hodin ve škole, po pracovní době.
Já bych to nedokázala."
Proč během dvou dní?
Nevím jak 300, ale 150 lze, dvakrát ročně.
BP řekl(a)...
19. června 2019 22:25
Á propos:
výborný, chvalitebný, dobrý, dostatečný, nedostatečný
to není slovní hodnocení?????
Ne.
Pan Portwyn: Ha ha, ha ha
Pane TU: schválně jsem nenapsala: 1,2,3,4,5 - tomu rozumím - to jsou opravdu známky,
ale prospěch výborný, chvalitebný, dobrý, dostatečný či nedostatečný je hodnocení slovem. A nikdo mi nevymluví, že jsou to známky. Jsou to hodnotící přídavná jména.
BP,
dejme tomu hodnotící přídavné jméno "chvalitebný". Lze pochválit žáka za výkon, ale výborné to není, ale je to pořád lepší než dobrý. Zaslouží si žák pochválit za to, že nesklouzl do dobrý, nebo za to, že to dotáhl z dobrého na chvalitebný? Co by mohl žák udělat (a může vůbec něco?) aby byl výborný? Dosáhl již svého chvalitebného stropu? Zajímá ho předmět, je v hodinách aktivní, nebo se učí jen na prověrky? Co domácí příprava, nezanedbává? Měl by na víc? Chápe vůbec chvalitebný žák učivo, nebo se jen naučil požadovaný objem informací na min. tři chvalitebné prověrky?
Tajný, někomu normálnímu stačí tohle, což napovím, je takové stručné a přehledné shrnutí vašich chaotických myšlenkových pochodů:
Stupeň 2 (chvalitebný)
Žák ovládá požadované poznatky, fakta, pojmy, definice a zákonitosti v podstatě uceleně, přesně a úplně. Pohotově vykonává požadované intelektuální a motorické činnosti. Samostatně a produktivně nebo podle menších podnětů učitele uplatňuje osvojené poznatky a dovednosti při řešení teoretických a praktických úkolů, při výkladu a hodnocení jevů a zákonitostí. Myslí správně, v jeho myšlení se projevuje logika a tvořivost. Ústní a písemný projev mívá menší nedostatky ve správnosti, přesnosti a výstižnosti. Kvalita výsledků činnosti je zpravidla bez podstatných nedostatků. Grafický projev je estetický, bez větších nepřesností. Je schopen samostatně nebo s menší pomocí studovat vhodné texty.
O mnoha nuancích zvládání učení včetně následného hodnocení komunikuje v podstatě nepřetržitě učitel se žákem a při setkáních také s rodiči během celého školního roku.
TU:
Co by mohl žák udělat (a může vůbec něco?) aby byl výborný?
Hlavně, nesmí být líný a spokojený s daným výsledkem.
Aha, no jo no. Vy o koze, ona o dóze a já o noze.
150 hodnocení 2x ročně.
Pokud má slovní hodnocení za něco stát, musím mu věnovat čas. Musím projít žákovy práce (protokoly z laborek, testy, slohovky, výkresy, prezentace - prostě co kdo učí), a to pořádně. Má-li to slovně vystihnout žákův vývoj, nemohou to být čtyři řádky. Musíte se nad tím zamyslet a sepsat to, a ne z jedné vody, aby to mělo trochu slohovou úroveň. Musíte to dát někomu přečíst, aby vychytal překlepy, které "autorská slepota" pustí. Jinými slovy, je na to potřeba vynaložit aspoň tak hodinu práce.
150 pořádných pololetních hodnocení tedy bude stát 150, ale možná i víc hodin práce. To je pracovní doba skoro za měsíc.
Ne že by to nebylo možné udělat, ale znamená to, že v tom měsíci nemůže být výuka, protože by nezbyl čas se na ni připravit.
Samozřejmě druhá možnost jsou slinty typu "písmenka ti sice ujíždějí, ale jsi sluníčko třídy", Ctrl+C, 29x Ctrl+V. To se dá vysmahnout za pár minut. Rodičům to nese informaci, že dotyčná škola je na Medina hada.
Jo, ještě jsem zapomněl na doporučení, jak překonávat obtíže a chyby. To by tam také mělo být.
http://www.nuov.cz/ae/zasady-pro-slovni-a-celkove-hodnoceni
Napsat "letos ses učil poznávat obojživelníky a plazy, také jsme si upevňovali vztah k přírodě" není hodnocení, ale výtah z ŠVP. Vydávat to za slovní hodnocení je podvod.
P. Portwyn, opomíjíte fakt, že každé slovní hodnocení také navazuje na to předešlé a tudíž je součástí nějakého dlouhodobého procesu, tzn není potřeba opakovat vše znovu, pouze to, co se v aktuálním pololetí změnilo. Také opomíjíte fakt, že lidé, kteří slovní hodnocení píší pravidelně, nabudou určitou dovednost, která celý proces značně urychlí. I tak je to hodně práce navíc, co naplat. Ale je to zvládnutelné.
Já netvrdím, že to není zvládnutelné. Ale pokud to nemá být odfláknuté, chce to hodně času, kdy ten učitel nemůže zároveň učit.
Dovednost je do toho zahrnuta, jinak bych tam sekl větší čas. I tak se pod půl hodiny nedostanete, musíte projít práce dětí. Jinak to sklouzne do formalismu.
Ne vždy navazujete na předchozí. Já třeba letos učím 5 tříd, které jsem na daný předmět loni neměl. To je nějakých 150 dětí. Plus učím další 4 třídy, které jsem na totéž měl loni.
Např. v 1. třídě to samozřejmě není problém, tam učitelka děti dokonale zná a má jich 22-25. To se v pohodě dá, dcera slovní hodnocení měla.
Okomentovat