FOLKtime - Vaše brána do světa folku

aneb Setkání legend

V parném sobotním odpoledni poloviny letošního června se v areálu starého pivovaru v Brně – Řečkovicích vařilo tentokrát z jiných ingrediencí – základní surovinou byly slova a tóny. Přes třicetistupňové teploty proudila z pódia osvěžující energie pod dramaturgickou a pořadatelskou taktovkou Country rádia a agentury FT Records dr. Pavla Kopřivy a jeho týmu. V neposlední řadě je nutno zmínit i záštitu pana starosty Mgr. Bc. Marka Viskota z městské části Řečkovice. A velkou zásluhu na úspěchu akce má i zvukový kouzelník Saša Nagy se svým týmem, který se postaral o excelentní zvuk i světla.

Tradiční zahájení Country fontány patřilo vítězi diváckého hlasování – slovenské kapele BB Country. Ta je (jak název napovídá) pevně usazena v žánru country a svým blokem dokázala rozproudit poněkud přismahlé publikum. Měkká slovenčina se kupodivu dobře snáší s country hudbou a před kapelou je určitě ještě mnoho kroků nejen na festivalových scénách.
Další blok patřil Pozdnímu sběru. Ten sezónu od sezóny vyzrává tak, jak to jejich název naznačuje a rozhodně se neusazuje ve sklepním archivu, ale nabízí plné doušky lahodných požitků. A již odehrané koncerty z letošního ročníku jejich série „Castle Tour 2019“, kam si zvou kapely různých stylů, je skvěle Amy Humiliation HDpornmobile.onlinerozehrály i inspirovaly. Bohatost hudebních aranží i okamžité hudební nápady podtrhují poetiku textů Jirky Pařeza a celek je jedním slovem skvělý. Žánrové rozpětí sahá od country přes rockové názvuky až k jazzovým harmoniím. Kytarové kudrlinky Michaela Vašíčka konverzují s dalšími kytarami Emila Formánka i Jury Pařeza a k tomu hravá baskytara Jíry Meisnera tvoří barevnou tónovou paletu. Klávesy Štěpána Balouna spolu s bicími Davida Velčovského letos v sestavě na mnoha koncertech doplňuje pozoun Lukáše Moravce a výsledkem je dynamický a barevný zvuk.

Každá fontána má svoje repertoárové speciality – v brněnské dramaturgii to byl jihočeský písničkář Stan da Kahuda se svým triem – vokalistkou Ivou a klávesistou. Jeho texty nepostrádají specifickou poetiku, ale především mají humorně hravý obsah i náměty. Básně vložené mezi skladby měly stejný ráz slovních hříček mnohdy s překvapivou pointou. To vše bylo interpretováno ve stylu suchého anglického humoru.

Zaplněné hlediště poté naplnilo radostné očekávání věcí příštích – po úvodních skladbách v podání Bokomary Luboše Javůrka s blýskavým sólem kytaristy Radka Maříka přišla na pódium dáma v typických velkých brýlích, za kterými jiskřily veselé oči. Naďa Urbánková je podle vlastních slov o čtrnáct dní starší než Karel Gott. Ale na jejím zpěvu to rozhodně není znát. Spolu s vokalisty Bokomary – Kateřinou Menšíkovou Markovou a Lubošem Javůrkem proplula jak klasickými kousky semaforské doby, tak i novými skladbami s texty Luboše Javůrka nebo Jiřího Moravského Brabce. Duet Drahý můj připomněl skvělé texty Jiřího Grossmana ze semaforské éry a byl zcela jistě jedním z důvodů závěrečných ovací ve stoje. A přidaný Vilém, co peče housky měl v sobě hravost, která této písničce vždycky slušela.

Temné barvy čelenek na hlavách frontmanů Folk Teamu jim přidaly lehce démonický vzhled. Ale v písních z jejich zdá se nevyčerpatelně pestrého zpěvníku démon nevyčníval. Spíš múza inspirace a poetiky. Opět se tedy připomenula jak klasická poetická část repertoáru i rockové kousky. Ivan Huvar se projel temnou D58 a ten démonický zjev dokonale podtrhl atmosféru. Ale k radosti fanynek opět došlo na Skálu i pohybovou šou Romana Venclovského. Folk Team prostě patří svými brilantními kousky jak po instrumentální a vokální, tak po textové stránce k naší folkové špičce.

Na FB se objevila námitka, že Ivan Hlas není C&W. No, to fakt není, ale jednak festivalům jako je fontána sluší žánrová pestrost, druhak spolu s Jirkou Pařezem potvrzuji slogan Petra Kocmana „Country je všechno, co se mi líbí“. A Ivan Hlas Trio se mi líbí moc. A to nejen klasické texty Ivanovy jako Malagelo, ale i cizojazyčné výlety Norbiho Kovácse, kdy jeho kytara slouží jako létající koberec, který nese píseň na vlnkách vzduchem k posluchači. Olin Nejezchleba se svým violoncellem je další klenot triumvirátu, který posílá divákům bezvadný hudební zážitek. Prostě symbióza tří vzájemně kongeniálně prolnutých hudebních osobností.

Závěr patřil Fleretu. Wabi Daněk kdysi používal termín „drtivý valašský styl“ a Fleret tomuto pojmenování dává nádherně živý obsah. Zdeněk Hrachový je na pozici frontmana nepřehlédnutelný a s jistotou vede po pomyslném planši jednotlivými výpady hudební kousky z repertoáru směrem k divákům. Prostě – na scéně řádil valašský živel a byl opravdu bouřlivou tečkou za celým povedeným festivalem. Jiskření v publiku dokonce vytěsnilo účinky horkého počasí a ohňostroj k stoletému trvání Masarykovy University na obzoru Brna byl vizuální tečkou.

Zatímco v sobotu bylo žhnoucí slunce kontinuálně přítomno nad hlavami diváků, spousta z nás se už těší na jiné sluneční paprsky – totiž na již dvacátý ročník Festivalu Slunce ve Strážnici 12. a 13. července 2019. Tam se opět setkají některé legendy a hvězdy v nápadité dramaturgii a přinesou další hudební lahůdky.

A proč je v úvodu zmíněno ono setkání legend? No prostě proto, že příchozí hudební legenda oslovila již přítomnou další legendu slovy „ahoj legendo“. Tož proč tento levně získaný slogan nevyužít.