Ministerstvo průmyslu, které národní energeticko-klimatický plán zpracovalo, navíc sází především na to, že tohoto cíle dosáhne zejména díky čistější dopravě a teplárnám. Obsahuje také postupné navyšování podílu biopaliv první generace včetně řepky. Naopak pro výrobu elektřiny v zelených elektrárnách, tedy například fotovoltaických či větrných, projektují úředníci jen mizivý růst.
„Zatím si stojíme za naším cílem 20,8 procenta. Nevylučujeme, že ho můžeme ještě o něco zvednout, ale to budeme muset ještě důkladně probrat,“ reagoval včera pro MF DNES na výtky Komise ministr průmyslu Karel Havlíček. Podle ministra je však na místě obezřetnost, protože současný stav odráží i masivní podporu fotovoltaických elektráren z minulosti.
„Nechceme jít cestou další podpory pro velké soláry. Na podpoře vydáváme každoročně 46 miliard korun, z toho jen pro soláry 28 miliard. Takovou cestu už si nemůžeme dovolit opakovat,“ říká Havlíček. Na druhou stranu, malé střešní instalace podle něho má smysl podpořit.
Podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů stagnuje
Svaz moderní energetiky spočítal, že navýšení podílu obnovitelných zdrojů energie do roku 2030 na Komisí požadovaných 23 procent by vytvořilo prostor pro výstavbu více než tří stovek větrných turbín a zhruba dvou tisíc megawatt nových solárních elektráren na střechách obytných budov, průmyslových podniků nebo brownfieldech.
Podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů kvůli zastaveným podporám dlouhodobě stagnuje, v posledních letech dokonce kvůli suchu a nižší výrobě ve vodních elektrárnách drobně klesl pod 13 procent. Fotovoltaické panely mají kvůli nezvládnuté podpoře v letech 2009 a 2010 mezi lidmi nevalnou pověst.
Značný odpor v mnoha obcích existuje i proti větrným elektrárnám, nejčastějším argumentem je, že do krajiny nepatří.
S postupným uzavíráním nejšpinavějších zdrojů, tedy uhelných elektráren, se v Česku počítá. Země však ve své energetické bilanci do budoucna sází primárně na jaderné zdroje. Jenže Evropský parlament v květnu schválil nařízení, podle nějž energie z jádra patří mezi špinavé zdroje. Neprodukuje sice žádné skleníkové emise, jenže není dosud dostatečně vyřešeno, co s jaderným odpadem.
Komise navíc tvrdí, že Česko při výpočtu cíle obešlo evropskou legislativu, protože nebralo v úvahu aktuální stav, ale dávné plány. „Je to zvýšený tlak, že jsme byli příliš dobří, že jsme splnili cíle pro rok 2020 s předstihem,“ říká Havlíček. Komise navíc kritizuje i to, že úředníci v materiálu nepropočetli náklady, které strategie snižování emisí vyvolá. Není tedy jasné, zda je navrhovaný postup i tím nejlevnějším.
Komise má výhrady i k dalším zemím
„V oblasti výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů máme dokonce vůbec nejnižší cíl mezi státy EU. Přitom například fotovoltaika by mohla přispět ke splnění českého podílu v rozvoji obnovitelných zdrojů za nejvýhodnějších podmínek pro spotřebitele,“ říká programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák.
„Vzhledem k rekordně nízkým cenám, které dnes fotovoltaika dosahuje v aukcích v Německu, ale i třeba v Polsku, a k rychlosti, kterou lze solární parky stavět, bychom se jejímu dalšímu rozvoji ve velkém neměli už bránit ani u nás,“ dodává předseda Solární asociace Jan Krčmář. Česko nicméně podle Komise není jedinou zemí, které chybí v oblasti obnovitelných zdrojů a energetických úspor dostatek ambicí.
Dají-li se návrhy všech zemí dohromady, stále chybí 1,6 procentního bodu k dosažení stanoveného cíle 32 procent obnovitelných zdrojů do roku 2030. U naplňování cílů v oblasti energetické účinnosti je rozdíl mezi národními plány a evropským cílem dokonce ještě výraznější. Členské státy nyní mají šest měsíců na vypracování konečné verze dokumentu. Buď do něj výtky Komise zapracují, nebo obhájí svůj dosavadní postup a uvedou důvody, proč tak neučinily.
Požadavky vycházejí ze strategie, na níž se Evropská unie shodla loni. Unie chce zajistit do roku 2030 zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na 32 procent, zlepšit energetickou účinnost o 32,5 procenta a snížit emise nejméně o 40 procent.
15. května 2019 |
