Stačí jedno setkání a jste jeho, tak silně působí na okolí charisma Tysona Furyho. Potvrdit to může i český boxer Václav Pejsar, který se s divokým Britem potkal loni během tréninkového kempu na Ostrovech. „Vyzařuje z něj neuvěřitelná energie, ani se to nedá popsat,“ vypráví čtyřiatřicetiletý bojovník. Ve čtvrtek Tyson Fury dorazí do Prahy.
Jak se vlastně českému boxerovi poštěstí, že se dostane tak blízko velké hvězdě?
„Byla to svým způsobem náhoda. Tehdy jsme zrovna končili tréninkovou dávku, byli už na odchodu a přišel Fury. Normálně jsem čuměl... A to nebylo všechno. Hned zašel za naším trenérem a vyptával se, koho to má ve skupině. A když se dozvěděl, že je v ní i jeden Čech, hned se chtěl seznámit. No a pak stál přede mnou, poklonil se a představil se mi. Ještě teď se tomu musím smát. Taková persona vás pozve k sobě a chce s vámi seznámit... To já bych si vůbec nedovolil jít za ním a říci: Ahoj, já jsem Venca...“ (směje se)
Byl jste tedy ve správnou chvíli na správném místě. Zkuste popsat, v čem je Tyson výjimečný?
„Určitě bych zmínil jako první jeho přístup. A pak charisma. Někomu se to třeba nemusí zdát, ale on je velmi pozitivní člověk, i mimo ring. Vyzařuje z něj neuvěřitelná energie, ani se to nedá popsat... Jen si to vemte, i když byl v depresi, sebral se a zase šel naplno do tréninku. Je prostě na něm znát, jak ho to baví. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak asi k dětem, když sportují. Vidíte, jak jsou do toho zapálené, s jakým nadšením to dělají. A to je přesně Tyson. Zapálený jako dítě.“
A není to hrané, jen divadlo pro diváky?
„Vůbec ne, je pozitivní i mimo tělocvičnu. Podívejte se, kolik lidí ho třeba sleduje na Instagramu. A on s nimi dokáže komunikovat. Jak jsem řekl, baví se vším, tréninkem, drilem, samotnými zápasy. Kolikrát si na něj vzpomenu, když zrovna nemám náladu. Člověk přece jen musí taky chodit do práce a vše sladit s tréninkem není zrovna snadné. Když to tedy na mě někdy padne, vybavím si Furyho a hned mě to nabudí.“
Během pobytu v Anglii jste si mohl Furyho nastudovat. Co vám z boxerského školení vypadlo?
„Je toho víc. O přístupu jsem už mluvil, dál bych přidal nastavení hlavy a myšlení vítěze. On o sobě prostě nepochybuje. Navíc je to obrovský chlap, který má nečitelný styl. Když jsem viděl, jak spároval se svým sparingpartnerem Mariuszem Wachem, připadalo mi to, že se koukám na film. Jak jel naplno, prohazoval gardy a střídal kombinace, úplně si z něj dělal dobrý den. Opřel se o provazy, nechal ho přijít k sobě, Wach tam hodil direkt z obou rukou, navrch hák, jenže Tyson se všemu vyhnul. Pak na nás pod ringem mrknul, vrátil dva údery, oba trefil a takhle deset kol. Neuvěřitelné.“
A šlo by z „taneční“ kreace něco okopírovat?
(směje se) „Třeba být víc uvolněný, nervat to tolik silou. Využít té jeho hravosti a lehkosti při kombinaci. Jinak se ale okopírovat nedá.“
Zmínil jste, že pozitivní i mimo ring. Čím dál si vás získal?
„Nikdy nezapomenu na to, jak se choval, když jsme spolu skákali přes švihadlo. To je pro mě pořád silný moment. Ale co mi přijde úplně neuvěřitelné, že vás bere i dál. Jednou si takhle ležím, odpočívám a najednou mi v telefonu pípne zpráva. Koukám a nevěřím svým očím. On to Tyson Fury. Chápete? Borec, kterého sleduje přes 1,5 milionu lidí, a on vám pošle smajlíka. To hrozně potěší. A moc si toho vážím.“
Furyho si nemůžete vynachválit, ale upřímně, vešel by se vám třeba do žebříčku pěti nejlepších boxerů?
„Stoprocentně. Než jsem s ním poznal osobě, nebyl jsem jeho fanda, koukal jsem po jiných. To přiznávám. Můj pohled se změnil, fandím mu. A troufnul si říct, že do té pětky rozhodně patří.“
A může se vrátit na trůn?
„Vůbec to není vyloučené. Tím, jak to má v hlavě nastavené plus ten jeho nečitelný styl, klidně bych si na něj vsadil.“
Související články
