Sedmasedmdesátiletý Král byl v roce 2016 v Česku oceněn Státní cenou za literaturu. Porota mu ji udělila nejen za jeho knihu kritických statí a esejů Vlastizrady, ale i za celé jeho dílo zahrnující i jeho tvorbu v emigraci
Čas pro rumunskou literaturu je tu, myslí si ředitel Měsíce autorského čtení Petr Minařík |
Slovník české literatury o Královi uvádí, že jako překladatel a zejména jako editor se soustavně snažil o představení české poezie francouzskému publiku (tři antologie či básně Jaroslava Seiferta), zasloužil se také o česká vydání některých zásadních textů francouzské avantgardy (mj. rozsáhlý výbor z poezie André Bretona či první úplný překlad zakladatelského textu francouzského surrealismu Magnetická pole). Ústředním tématem jeho tvorby jako básníka a esejisty je zejména vztah mezi skutečností a obrazností.
Původním jménem Chrzanovský, v roce 1950 přijal příjmení Král po svém otčímovi. Pochází z lékařské rodiny, po maturitě na jedenáctileté střední škole (1959) studoval dramaturgii na FAMU (1960-1965). Poté pracoval do srpna 1968 jako redaktor v nakladatelství Orbis. Po sovětské invazi emigroval do Paříže. Živil se v nejrůznějších zaměstnáních, mj. působil jako lektor v nakladatelství Gallimard. V roce 1995 získal doktorát na Sorbonně. Hostoval na univerzitách v Paříži a Lyonu, rovněž na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 2006 žije znovu v Praze.
List Nouvel Observateur se ve své literární příloze pozastavil nad tím, že Francouzská akademie tentokráte zveřejnila seznam vyznamenaných najednou. Sama akademie to sice tají, ale některá ocenění provází i bohatá prémie, až 20 000 eur (více než půl milionu korun). Jiné ceny sestávají jen z pozlacená medaile. „Spravedlnost neexistuje,“ usoudil komentátor.
