Automatické mlýny promění Pardubice

Byly to největší mlýny v Pardubickém kraji. Už z dálky mohutná stavba z červených cihel působí naprosto impozantně. Někomu může architektura Winternitzových automatických mlýnů připomínat anglický středověký hrad, jiní průmyslovou budovu dokonce připodobňují k Babylónské bráně. Ostatně, za pár let tam může být stejně tak živo.

Pohled do historie

Budovu Automatických mlýnů, která je dnes národní kulturní památkou, navrhl slavný architekt Josef Gočár pro podnikatele bratry Egona a Karla Winternitzovi. Je to významná stavba české moderní industriální architektury, její podoba se ale v průběhu let proměňovala.

Stavební pozemek získali bratři Winternitzovi jako odškodnění za svůj mlýn Valcha. Ten město zrušilo kvůli modernizaci Pardubic. Nový mlýn a silo Winternitzovi začali budovat v letech 1910 -1911. Architekt Josef Gočár navrhl mohutný objekt s průčelím z režného zdiva. A později připojil také nepřehlédnutelné „cimbuří“, zdobné atiky ve tvaru vlaštovčích ocasů.

Při navrhování fasád s prokrajovanými čtverci se Gočár inspiroval britskou a nizozemskou architekturou. K pardubickým mlýnům se ale opakovaně vracel, a to po jejich velkém požáru v roce 1919 a později ještě v letech 1922 a 1926. Vodárenskou věž přidal k původnímu objektu a v jeho těsné blízkosti navrhl také nové silo a spojovací oblouk.

Čistící trakt velkého sila a průhled několika podlažími|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Mlýny jsou pod památkovou ochranou od 3. května 1958. V roce 1983 se Gočárova budova i s přístavbou z šedesátých let stala kulturní památkou a 1. října 2014 národní kulturní památkou.

Centrum umění i techniky

Automatické mlýny sloužily svému účelu přes 100 let. Výroba v nich utichla v roce 2013. Řada technologií a zařízení byla rozebrána, přesto se dodnes zachovala část moukovodů, velký elektromotor a také mlynárenský tobogán.

V roce 2013 společnost Goodmills nabídla celý areál k prodeji a oslovila pardubický magistrát. Město ale s koupí váhalo. O stavbu se začala zajímat veřejnost a v té době také vznikla občanská iniciativa Mlýny městu. V areálu se konaly festivaly, prohlídky, výstavy a kulturní akce.

Spojovací oblouk Automatických mlýnů|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

V roce 2016 automatické mlýny koupil architekt Lukáš Smetana. V současné době už má ale areál už tři majitele. Západní část historické budovy vlastní Pardubický kraj, tyto prostory využije Východočeská galerie. Část areálu koupilo město Pardubice, které chce z bývalého skladu mouky vytvořit městskou galerii a Centrální polytechnické dílny. Ty by měly sloužit k výuce a ukázkám, ať už v oblasti chemie, fyziky, robotiky nebo zpracování kovu a dřeva.

Manželé Smetanovi chtějí v horní části bývalého mlýnského sila vybudovat společenský sál a zpřístupnit střechu a terasu. Tým architekta Lukáše Smetany má připravené studie na proměnu Automatických mlýnů, chystá projekční práce a stavební povolení. S proměnou Winternitzových mlýnů na nové centrum umění a kultury v Pardubicích by se mohlo začít v roce 2020.