Tento článek je součástí Special reportu: ČR a evropský semestr
Zapojení nových technologií do běžné výuky na všech školách nebo rozvoj digitálních dovedností žáků i učitelů. To by měl být lék na nedostatečnou úroveň digitálního vzdělávání na českých školách, kterého si všimla Evropská komise v rámci letošního evropského semestru.
Využívání tabletů či interaktivních tabulí při výuce, názorné ukázky s pomocí robotů nebo učební materiály v digitální podobě. Tak by mohlo vypadat české školství v digitální éře. Ne všechny školy v České republice jsou však na inovace ve výuce připraveny. Často využívají staré počítače nebo vyučují podle zastaralých metodik, protože učitelům chybí dostatečná příprava pro výuku v informačním prostředí.
Podle české školní inspekce, která loni touto dobou zveřejnila svou zprávu o rozvoji informační gramotnosti na základních a středních školách ve školním roce 2016/2017, je pouze pětina českých škol připravena na digitalizaci. Ze zprávy například vyplynulo, že pro méně než polovinu učitelů je prioritou změna obsahu i formy výuky, aby více využívali digitální technologie během svých hodin.
Podle Petra Naskeho z České národní koalice pro digitální pracovní místa (DigiKoalice) chybí také konektivita ve školách a metodická podpora poskytovaná zřizovateli škol a sítěmi podpůrných organizací. „Dynamický rozvoj technologií zapříčiňuje, že takové podpory nebude nikdy dost, a je tedy nutné budovat kapacity na úrovni samotných škol a v jejich nejbližším dosahu, zejména ve spolupráci se zřizovateli.“
Nesouladu mezi nástupem automatizace a robotizace na jedné straně, a dostatečnými kvalitními dovednostmi na straně druhé, si všimla i Evropská komise a upozornila na něj v letošním hodnocení stavu ekonomiky, které zveřejnila na počátku června. Přestože ocenila realizované iniciativy s cílem zavést komplexní strategii pro dovednosti, nepodařilo se podle ní dosud vytvořit skutečně komplexní systém pro získávání a interpretování poznatků o dovednostech. Upozornila také na stále nedokončenou jednotnou národní klasifikaci dovedností, kompetencí, kvalifikací a povolání.
Podporou technických a digitálních dovedností, stejně tak jako podporou učitelského povolání, by se ovšem podle Komise mohla v ČR kvalita a inkluzivnost vzdělávání zvýšit. Situace se sice podle letošního hodnocení zlepšila, například začleňováním romských dětí do všeobecného vzdělávání, stále je ale na čem pracovat.
S nástupem průmyslu 4.0 navíc budou potřeba dostatečně kvalifikovaní pracovníci, kteří budou umět s nové technologie ovládat. Nedostatečná digitální gramotnost navíc může být slabým místem pro kyberútoky.
Digitální vzdělávání a odborná příprava, které by v tom mohly pomoci, jsou ale zatím v zárodku. Reforma vzdělávání je během na dlouhou trať a vyžaduje promyšlený soubor opatření, který by měl být synergický. Upozornil na to Ondřej Neumajer, externí poradce ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) pro využívání informačních a komunikačních technologií.
„Jednoduchá, rychlá a účinná řešení ve vzdělávacím systému neexistují, byť se nám mnozí populisté snaží namluvit opak,“ uvedl Neumajer.
V čem jsou limity?
Nedostatky v českém digitálním vzdělávání potvrzují i nedávné statistiky. Podle letošního Indexu digitální ekonomiky a společnosti (DESI), který Evropská komise předložila na počátku června, se sice obecná úroveň digitalizace v ČR v některých oblastech zlepšila oproti loňským rokům, úroveň digitálních dovedností obyvatelstva je však stále nízká. Počet osob, které mají alespoň základní digitální dovednosti je dle statistik v Česku na úrovni 60 %, což je mírně nad průměrem EU (ten je 57 %). Vyšší než základní dovednosti má však jen necelá čtvrtina Čechů, což je naopak pod průměrem EU (31 %). Absolventů a odborníků v oblasti informačních a komunikačních technologií není ani 4 %.
V oblasti lidského kapitálu tak Česko zaujímá 16. příčku mezi 28 zeměmi EU.
Přestože hodnocení upozorňují na nízkou úroveň digitální gramotnosti českých studentů a jejich omezenou schopnost rozpoznat falešné informace na internetu, sami studenti mají o rozvoj svých digitálních dovedností zájem. Potvrdilo to i šetření programu Jeden svět na školách realizované v roce 2017, podle nějž si 34 % oslovených studentů myslí, že by je škola měla naučit vyhledávat a zpracovávat informace.
Strategické nastavení digitálního vzdělávání v ČR
V Česku se digitalizaci včetně vzdělávání věnuje od loňského podzimu nová strategie „Digitální Česko“. Digitální vzdělávání je pak přímo definováno Strategií digitálního vzdělávání (SDV) ministerstva školství a Strategií digitální gramotnosti ministerstva práce a sociálních věcí. Jak uvedlo tiskové oddělení MŠMT, ČR je jednou z pěti zemí, které vůbec podobnou strategii mají.
SDV je postavena na třech pilířích – zavádění technologií do vzdělávání a snižování nerovností v přístupu ke vzdělávání pomocí technologií, podpora rozvoje digitální gramotnosti u dětí, žáků i učitelů, a inovace výuky školní informatiky. Cílem obou strategií je mimo jiné zapojení digitálních technologií do výuky co největšího počtu předmětů, tedy nejen v rámci kurzů informačních a komunikačních technologií (ICT), ale také například v biologii, fyzice nebo matematice.
„Je-li cílem školní výukové aktivity rozvoj komunikačních dovedností, část by měla probíhat elektronicky. Chceme-li rozvíjet digitální dovednosti žáků, musí se do digitálního online světa ponořit do značné míry i učitelé, jejich digitální kompetence musí být součástí pregraduální přípravy jako součást oborových didaktik na fakultách připravujících učitele,“ vysvětlil Neumajer.
Podle hodnocení DESI však mají tyto strategie stále své limity. Potýkají se totiž s pomalým zaváděním digitálních technologií do tříd či nedostatečným poskytováním podpůrných materiálů a nezbytného školení pro vyučující. Strategie jsou slabé také v oblasti digitálního začleňování osob s nízkou kvalifikací a sociálně vyloučených osob.
Podle Stanislava Volčíka, vedoucího oddělení rozvoje a inovací ve vzdělávání na MŠMT, je problematické také pomalé rozšiřování připojení vysokorychlostního internetu mezi školami v jednotlivých krajích, což ale podle něj ministerstvo nedokáže ovlivnit.
Limity potvrdila i poslední zpráva organizace Jednota školských informatiků, která strategii pravidelně hodnotí. K jistému pokroku sice podle zprávy oproti předchozím letům došlo, cíle strategie se ale nadále míjí účinkem.
Zlepšily se například výukové materiály a postupně se zavádí síť krajských ICT metodiků pro školní ICT koordinátory, kteří mohou učitele vést a inspirovat je. Tiskové oddělení MŠMT k úspěchům strategie přidalo, že se připravuje modernizace vzdělávací oblasti ICT v rámcových vzdělávacích programech s důrazem na informatické myšlení, a několik dalších opatření.
Nelze ovšem strategii chápat jako celek, pro každou aktivitu je podle Volčíka vyčleněno určité období. Letošní rok je například věnován tvorbě podpůrných zdrojů k výuce a síťování škol a vzdělávání učitelů, které by jim měli pomoci zavádět inovace do výuky.
Jak vysvětlil redakci Naske, mezi takovými opatřeními jsou například „metodické kabinety Národního institutu dalšího vzdělávání (NIDV), inovace Metodického portálu RVP.CZ, komunikační kampaně na podporu digitální gramotnosti „Gramotnosti pro život“ a další. Do budoucna by se měl prosadit Rámec digitálních kompetencí učitelů do praxe, do něhož by se měly zapojit i pedagogické fakulty připravující učitele.
Do budoucna se plánuje modernizace vzdělávací oblasti ICT a dokončeno by mělo být právě probíhající ověřování učebních materiálů pro rozvoj informatického myšlení žáků a pro rozvoj jejich digitální gramotnosti.
„Všechny dosavadní aktivity (SDV) pak směřují k finálnímu zavádění inovací do výuky včetně nového systému vzdělávání učitelů,“ dodal Volčík.
MŠMT přitom začalo pracovat už na nové strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Součástí tohoto procesu je podle Volčíka i debata o budoucnosti SDV po roce 2020.
„Zatím nebylo rozhodnuto, jestli bude pokračovat model samostatné strategie pro digitální vzdělávání nebo dojde k začlenění této problematiky do nové zastřešující strategie,“ uvedl s tím, že se plánuje pokračovat v úspěšných aktivitách, které by se měly dále rozšiřovat. Přidat by se k nim dále měly nové trendy, jako například umělá inteligence nebo nové metody výuky.
Podpora digitálního vzdělávání různými způsoby
Digitální vzdělávání je kromě strategického nastavení podporováno různými programy a opatřeními, ať už na národní či evropské úrovni.
Některé programy jsou spolufinancovány z Evropského sociálního fondu. Jedná se například o projekt PRIM, který zapojuje pedagogické fakulty do inovací školních osnov. Jak vysvětlil Neumajer, díky projektu se připravují například učebnice pro žáky, metodické materiály pro učitele, vzdělávací akce, e-learningové kurzy, konference a mnoho dalšího na podporu nového přístupu výuky informatiky. Program také popularizuje témata související s informatickým myšlením, jako jsou programování, porozumění informacím nebo robotika. Bude-li program úspěšný, může se podle Komise do roku 2020 stát normou pro všechny školy.
Na celoevropské úrovni pak funguje tzv. eTwinning podporovaný samotnou Evropskou komisí, který povzbuzuje spolupráci mateřských, základních a středních škol prostřednictvím informačních a komunikačních technologií.
„Žáci ze zapojených škol využívají různé online nástroje a sociální síť TwinSpace, která je specifická tím, že je pro své uživatele bezpečná a kromě dětí se na ní nacházejí i učitelé,“ vysvětlil Neumajer, který je podle svých slov z projektu každoročně nadšen.
Nezbytnou součástí digitálního vzdělávání je také spolupráce s firmami. K užší spolupráci vzdělávacích institucí s podnikatelským odvětvím při šíření a přijímání inovací a průmyslové transformaci vyzvala i Komise.
„Pokud to myslí firmy vážně s budoucností svojí i Česka, musí jít školám naproti, převzít část odpovědnosti za přípravu mladé generace, umožnit studentům kvalifikovaně vedené praxe, více se zajímat o vzdělávání a podporovat školy v zavádění inovací, které jsou v komerčním prostoru běžné,“ doporučil Neumajer.
Řešení nedostatku škol, které do své výuky zavádějí inovace, vidí Naske dále v realizaci širší společenské diskuse a kampaně o tom, že digitální technologie nejen škodí a jsou rizikem pro děti, ale že technologie ve vzdělávání i pomáhají. DigiKoalice k tomu přispívá již dnes a to zveřejňováním dobrých příkladů z praxe na svých webových stránkách.
Pomoci by mohl také nově spuštěný systém Elektronických materiálů EMA, který shromažďuje informace o digitálních vzdělávacích zdrojích s otevřenou licencí pro děti a žáky.
Každá škola by si také podle Naskeho měla navrhnout svou vlastní cestu a strategii, jak posílit digitální vzdělávání. V tom může ředitelům a učitelům pomoci Evropský rámec digitálních kompetencí pedagogů DIGCOMPEDU.
Nedostatek financování pro zavádění inovativních opatření do výuky pak lze řešit z Místních akčních plánů vzdělávání pro mateřské a základní školy a Krajských akčních plánů pro střední a vyšší odborné školy, které jsou vymezeny pro současné programové období 2014-2020.
Mimoškolní vzdělávání
Kromě výuky ve škole mohou nejen děti, ale také dospělí rozšiřovat své digitální vědomosti a schopnosti pomocí online platforem. Vzdělávání dospělých a celoživotního učení je podporováno v rámci vládní strategie a akčního plánu Práce/Vzdělávání 4.0, který podle Komise může přispět ke zvýšení zaměstnatelnosti a pomoci předejít strukturálnímu kvalitativnímu nesouladu.
Několik programů přispívajících k celospolečenskému zvýšení digitálních dovedností nabízí také třeba společnost Google.
Nejprve se Česko zapojilo do celoevropského vzdělávací program Googlu v roce 2016. Jednalo se o program „Pomáháme Česku růst“, jehož cílem bylo rozvíjet digitální dovednosti českých studentů, podnikatelů, malých a středních podniků a dalších, kteří chtějí posilovat své digitální schopnosti. Samotný program nesl název „Digitální garáž“ a v rámci 89 lekcí rozdělených do 23 témat nabízel uživatelům edukační materiály a kvízy.
Taková opatření již přinesla nemalé výsledky. Podle manažerky komunikace Google pro ČR a SR Alžběty Houzarové bylo prostřednictvím iniciativy Grow with Google od roku 2016 vyškoleno v digitálních a business dovednostech přes 74 000 Čechů. Akademie Google for Startups zase pomohla expandovat více než 60 startupům v rané fázi vývoje. Prostřednictvím programu Google Launchpad pak mentoruje více než 100 startupů s experty Googlu z celého světa.
„Soustředíme se na studenty, startupy a vývojáře. Pořádáme fyzická školení a workshopy připravující žáky na zaměstnání budoucnosti, pomáháme startupům posunout se do další fáze vývoje a expandovat a nabízíme hned několik online výukových platforem, díky nimž se lidé mohou zdokonalit v digitálních a podnikatelských dovednostech, nebo se naučit programovat,“ vysvětlila redakci aktivity Houzarová a přidala, že společnost podporuje také několik českých neziskových organizací, jež učí ženy programovat nebo rozvíjejí mediální výuku na učilištích ve znevýhodněných českých regionech. A nezapomínají ani na výuku programování nebo kódování.