Liberecko, Jablonec nad Nisou, Česká Lípa. Tam všude měli v minulosti trable s výběrem autobusového dopravce. Všechny zakázky za velmi podezřelých okolností získal BusLine za posvěcení antimonopolního úřadu (ÚOHS).
Jeho ředitel Petr Rafaj se přitom podle čtvrtečního zjištění MF DNES nechal v roce 2015 pozvat na luxusní letecký zájezd do Amsterdamu od představitele firmy BusLine Jiřího Vařila a od Miroslava Pelty, jehož fotbalový klub BusLine sponzoruje. Z úst politiků z Liberecka teď zní výzva, ať Rafaj svůj úřad opustí.
„Je to opravdu neuvěřitelné. Případná trestní rovina případu je vlastně nicotná v porovnání s tím, jakou reputační škodu tím způsobuje Petr Rafaj České republice. Má řídit nezávislý dohledový úřad, a přitom si nechá proplatit zájezd od dodavatele stamilionových veřejných zakázek, které kontroluje? Byl by to několikátý případ, kdy by jeho jednání podle mě naplňovalo zákonný důvod pro odvolání z funkce. ÚOHS se musí zreformovat a toto je ideální příležitost, kdy začít,“ argumentuje Marek Zelenka z občanského sdružení Oživení.
Právě Oživení společně s Transparency International (TI) loni podaly společně podnět k antimonopolnímu úřadu, aby prošetřil podezřelou zakázku za 770 milionů na výběr dopravce v České Lípě. Tam se do vypsaného tendru přihlásily jen dvě firmy - BusLine MAD Česká Lípa a TD Bus. Vlastníkem druhé jmenované firmy ovšem byl až do 25. července 2018 Jakub Vyskočil, majitel holdingu BusLine. Druhá nabídka navíc byla podána na špatnou adresu, což je u třičtvrtěmiliardové zakázky minimálně podivné. A právě BusLine zakázku nakonec vyhrál.
Smlouva s ním byla podepsána v den komunálních voleb 5. října. Objevily se navíc pochybnosti, že zakázka byla už předem ušitá na míru BusLine. V podmínkách tendru kupříkladu bylo, že uchazeč musí doložit jmenný seznam řidičů nebo musí mít kryté stání pro své autobusy, což byl pro dopravce z jiných koutů republiky nesplnitelný požadavek. Uchazeč měl dále třeba zajistit jednou do roka akci s historickými autobusy. Těmi ale v regionu disponuje pouze BusLine.
Podezřelé podmínky
Sdružení Oživení a TI pak ve společném prohlášení kritizovala, že žádná soutěž neproběhla, neboť neexistovala konkurenční nabídka. ÚOHS pak ale sdělil, že „po zhodnocení všech skutkových okolností dospěl Úřad k závěru, že pochybnosti o zákonnosti postupu byly vyvráceny…“
Antimonopolní úřad se přitom vůbec nezabýval některými argumenty, například požadavkem na kryté stání autobusů. Stejnou podmínku měla v tendru v minulosti Třebíč, která požadovala zajištění stání pro autobusy, když to byl opět zrovna stávající dodavatel, který jím čerstvě disponoval. Třebíč však dostala od ÚOHS za tuto podmínku 1,5 milionu korun pokuty. U České Lípy tato BusLine zvýhodňující podmínka úřadu nevadila. Dnes již bývalá starostka České Lípy Romana Žatecká (ČSSD) a exmístostarosta Juraj Raninec (ODS) se tehdy kritikům vysmáli a označili je za hlupáky.
„Rozhodnutí ÚOHS ve věci smlouvy s BusLine uzavřené v den voleb na radě města Česká Lípa, považuji za stěží uvěřitelné, byl to šok. Domnívám se, že všechna rozhodnutí ÚOHS ve věci veřejné dopravy minimálně několik let dozadu by měla být prozkoumána nezávislými orgány. Sněmovna by měla urychleně vyvinout tlak na okamžitou výměnu ve vedení ÚOHS, situace je neudržitelná,“ myslí si českolipský zastupitel Tomáš Vlček (NaS).
České Lípě tehdy radila se zakázkou a zastupovala ji v řízení u antimonopolního úřadu advokátní kancelář právníka Petra Fialy. Ten je zároveň členem rozkladové komise předsedy antimonopolního úřadu a podílí se tak na jeho rozhodnutí. Českou Lípu tedy zastupoval člověk, který zároveň působí v antimonopolním úřadu a pak město úspěšně obhajoval v řízení, v němž ÚOHS vyšel jeho klientovi velmi vstříc v zakázce za tři čtvrtě miliardy.
„Rozhodnutí ÚOHS považuji za nevěrohodná, co se kauz BusLine týká, už dávno, a to bez ohledu na jejich fotbalové výlety. Ty mi jen dokreslují obrázek, který jsem si o této instituci, udělal,“ řekl ke kauze Petr Jeník (Piráti), českolipský zastupitel. Česká Lípa nebyla jediná, kde na rozhodování antimonopolního úřadu ulpěl stín pochybností. ÚOHS několikrát prošetřoval čtyřmiliardový tendr Libereckého kraje na autobusovou dopravu. Ten běží už od roku 2012 a doprovází ho série podivných momentů. Od počátku panovalo podezření, že zakázka je ušitá na míru BusLine.
Zpackaná zakázka
Liberecký kraj několikrát měnil podmínky zadání této soutěže. V roce 2014 soutěž napadla firmička Bítešská autobusová společnost, která zde ani nejezdí, s tím, že v tendru jsou chyby. Podala podnět k antimonopolnímu úřadu, který jí dal za pravdu a zakázku zastavil.
Chyby byly přitom jen administrativní a nemohly ovlivnit výběr vítěze. Později ÚOHS musel toto rozhodnutí vzít zpět. Protikorupční pracoviště tehdy zjistilo, že bítešská firma spolupracuje s BusLine. Kraj však svým rozhodováním nahrál dalším průtahům. Především vyloučením několika uchazečů pro údajně podstřelenou cenu. To odstartovalo vlnu sporů a zakázku to v podstatě zastavilo.
Bylo zjevné, že zakázka se nestihne vysoutěžit do konce stávajících smluv. Kraj proto prodloužil existující smlouvy, z čehož nejvíce těžil BusLine. Jiné firmy kraj neoslovil.
„Ke zkomplikování tendru byla využita stížnost na ÚOHS, k jeho zrušení pak vyloučení obou uchazečů v největší oblasti Jablonecka a Semilska pro údajně příliš nízké ceny. S vylučováním účastníků nesouhlasili odborní členové hodnoticí komise, Rada kraje navíc při zrušení zakázky udělala několik procedurálních chyb, které pak způsobily další průtahy. Velkou roli samozřejmě sehrála liknavost rozhodování ÚOHS, ale kdyby Liberecký kraj neudělal zbytečné chyby, příležitostí k průtahům by bylo míň,“ připomenul zastupitel Změny pro Liberecký kraj Jaromír Baxa.
Vydírání kraje
Kraj se nakonec rozhodl tendr úplně zrušit a vypsat nový. Měl na to dva roky. Vláda mezitím rozhodla o tom, že mají nízké platy řidičů soukromým dopravcům kompenzovat kraje.
A BusLine začal tlačit na Liberecký kraj, aby platby navýšil. Měl totiž monopol a hrozil, že bez navýšení plateb autobusy nevyjedou a lidé se nedostanou do práce a do školy.
Doprava v Libereckém kraji tehdy spadala pod Vladimíra Mastníka. Změna pro Liberecký kraj ho chtěla odvolat, v koalici k tomu ale nenašla podporu.
Všichni proti Změně
„Nikdo se k nám tenkrát nepřidal. Proti byla i opoziční ODS a KSČM. Bylo to v době, kdy si představitelé kraje napříč všemi stranami dělali na účet pana Pelty a BusLine výlety do Amsterdamu a Kodaně. Takže se není čemu divit,“ připomíná Josef Šedlbauer.
Liberecký kraj se pak rozhodl založit si vlastní dopravní firmu, aby nebyl vydíratelný soukromými dopravci. Kvůli tomu se rozhodl koupit akcie ČSAD Liberec. I tento krok ale antimonopolní úřad napadl. Kraj kvůli tomu musel založit vlastní dopravní firmu, aby akcie koupil. „Příběh má na jednu stranu dobrý konec, ale mnoho let tu BusLine beztrestně vydíral kraj, což by nebylo možné bez aktivní nebo alespoň pasivní účasti klíčových lidí z jeho vedení,“ dodává Šedlbauer.
Vladimír Mastník na zaslané otázky MF DNES ani po urgenci nereagoval. A do třetice – když loni vypověděl BusLine vzájemnou smlouvu s DPMLJ, musel podnik hledat nového dopravce v Jablonci nad Nisou, kde předtím všechny linky obsluhoval BusLine. Soutěž ale BusLine napadl a věc skončila „zamrzlá“ u ÚOHS. Což vyústilo v to, že Jablonec nad Nisou se nakonec s BusLine domluvil sám. Zdržovací taktika se vyplatila právě BusLine. I proto s obavami sleduje šéf představenstva DPMLJ Michal Zděnek zveřejněné informace o tom, že dnes již bývalí členové vedení firmy i její dozorčí rady létali do zahraničí za peníze BusLine.
„Dívám se na věc v kontextu soudního sporu, který s BusLine aktuálně vedeme a kde, díky historickým pochybením, DPMLJ hrozí ztráta mnoha desítek milionů korun. Obecně si myslím, že pokud existují úzké, nedejbože ekonomické vazby někoho z vrcholných představitelů DPMLJ na společnost BusLine, tak to v tuto chvíli může představovat riziko z hlediska průběhu onoho soudního sporu,“ doplnil Zděnek.
ÚOHS důrazně popírá, že by ve správních řízeních jakkoliv stranil společnosti BusLineÚřad pro ochranu hospodářské soutěže musí reagovat na řadu nesprávných a účelových tvrzení, která se objevila v článku „Podivné pletky firmy BusLine“ v deníku MF Dnes zveřejněném 21. 6. 2019 v regionální mutaci pro Liberecký kraj. Jestliže někdo obviňuje ÚOHS, že straní některému z účastníků řízení, měl by si alespoň zjistit správné údaje a seznámit se s konkrétními rozhodnutími, která Úřad v těchto věcech vydal. Text se rozsáhle věnuje zejména zadávacímu řízení města Česká Lípa na „Zajištění provozu MAD v České Lípě na období 10 let“, v němž zaznívají z úst zástupců sdružení Oživení zcela mylné informace. V daném případě nelze přehlédnout, že proti dané veřejné zakázce aktivně nebrojil nikdo z dodavatelů působících na relevantním trhu. Podnět na prověření tohoto zadávacího řízení obdržel ÚOHS od Sdružení Oživení a Transparency International. Úřad se veškerými namítanými skutečnostmi zabýval a posuzoval, zda jsou dány důvody pro zahájení správního řízení z moci úřední, popř. odstíhání zadavatele za nezákonný postup. Krátce po obdržení podnětu (před uplynutím lhůty 30 dnů pro prošetření podnětu ve smyslu § 42 správního řádu) však zadavatel uzavřel smlouvu. Za takové situace, i pokud by Úřad shledal pochybení na straně zadavatele,neměl zákonnou možnost v rámci správního řízení zasáhnout do výběru dodavatele, neboť již byla uzavřena smlouva. Zcela nepravdivé je tvrzení, že se Úřad „…nezabýval některými argumenty, například požadavkem na kryté stání autobusů“ a že tedy rozhodl v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí (případ Třebíč). Česká Lípa totiž krytá stání vůbec nepožadovala a podmínky této veřejné zakázky tedy nelze vůbec srovnávat se skutkovým stavem v uvedeném případě Třebíč, kde požadavek na krytá stání byl a Úřad jej posoudil jako nezákonný. V rámci podnětu na Českou Lípu byl šetřen požadavek zadavatele na „Zázemí pro vozidla“, když zadavatel v rámci jednoho z hodnotících kritérií stanovil, že „V rámci tohoto kritéria bude hodnoceno, zda účastník bude mít od zahájení plnění veřejné zakázky zajištěno odstavování všech vozidel, které bude mít k dispozici pro plnění veřejné zakázky, mimo dálnice, silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace.“. Úřad v této souvislosti zjistil, že dodavatelé měli možnost zajistit si pro účely hodnocení nabídek, potažmo pro plnění veřejné zakázky vhodné pozemky, ba dokonce měli možnost využít záměru zadavatele č. 1/OSM/2018 a pronajmout si od něj vhodné plochy, které by sloužily pro odstavování vozidel, popř. i nebytové prostory, které by mohly sloužit jako zázemí pro řidiče, což bylo dalším kritériem hodnocení. Úřad se rovněž v rámci šetření tohoto podnětu zabýval požadavky zadavatele spočívající v předložení seznamu osob podílejících se na plnění veřejné zakázky a zajištění akce s historickými autobusy. Úřad však dané podmínky nepovažuje za nezákonné. Seznam řidičů zadavatel požadoval v rámci technické kvalifikace, přičemž zákon zadavateli umožňuje požadovat seznam osob podílejících se na plnění veřejné zakázky. Je legitimním zájmem zadavatele vybrat takového dodavatele, který bude objektivně schopen předmět veřejné zakázky řádně, včas a v odpovídající kvalitě splnit a za tímto účelem bude disponovat příslušnými personálními kapacitami. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem šetřené veřejné zakázky je poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících, kdy je samotný výkon dopravních služeb zajišťován prostřednictvím řidičů, je zcela pochopitelné, že zadavatel měl eminentní zájem na tom ověřit, zda je dodavatel schopen pro plnění veřejné zakázky zajistit dostatečný počet řidičů, kteří se budou na zajišťování MAD podílet, tj. fakticky ji poskytovat. V případě požadavku na akci s historickými autobusy se nejednalo o povinné plnění pro dodavatele. Uvedený požadavek tedy žádnému z dodavatelů nebránil v účasti v zadávacím řízení. Jednalo se o dílčí podkritérium hodnocení. Pakliže dodavatel chtěl získat lepší bodové ohodnocení (předmětné podkritérium bylo hodnoceno 1 bodem, pokud se dodavatel k takovému plnění zaváže, popř. 0 body, pokud takové plnění nechce pro zadavatele realizovat), měl možnost vyjít tomuto požadavku zadavatele vstříc. Zadavatel na naplnění tohoto kritéria hodnocení ani nevznesl žádné kvalitativní požadavky a dodavatelům tak byla ponechána volnost v tom smyslu, jakým způsobem budou propagovat jimi provozovanou městskou autobusovou dopravu a úměrně tomu tyto náklady, pakliže se k takovému plnění zaváží (tzn. budou tak pozitivně bodově zadavatelem ohodnoceni), zohlední v jejich nabídkové ceně. Není rovněž pravdou, že by ÚOHS liknavě rozhodoval ve věci „čtyřmiliardového tendru Libereckého kraje na autobusovou dopravu“. To, že se ÚOHS otevřeným řízením „Výběr dopravců pro uzavření smluv o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě k zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro období od roku 2014 do roku 2024“ několikrát opakovaně zabýval, bylo zejména proto, že mu byly v různých fázích zadávacího řízení podány návrhy na zahájení řízení třemi různými navrhovateli (ARRIVA holding Česká republika s.r.o., Bítešská dopravní společnost, spol. s r.o., BusLine,a.s.), a to ve dnech 23.8.2012, 12.12.2013 a 17.10.2014. Pokud návrh na zahájení řízení splňuje formální náležitosti, ÚOHS se věcí musí zabývat vždy. Napadení jednoho zadávacího řízení návrhy od více navrhovatelů není příliš časté, ale občas se s ním ÚOHS ve své činnosti setkává. Lze pochopit, že v takovém případě se jedná vždy o situaci, která je pro každého zadavatele nepříjemná, rozhodně z ní však nelze vinit ÚOHS, který jen koná svou zákonnou povinnost. Není dále pravdou, že by ÚOHS „posvěcoval na Liberecku zakázky získané BusLine za velmi podezřelých okolností“. O tom, že je toto tvrzení zcela lživé svědčí i postup ÚOHS, který se zabýval mj. i zakázkami na přechodné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti v různých oblastech. Zadavateli Liberecký kraj tak například uložil zákaz plnění již uzavřené Smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové dopravě na dočasné zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro oblast Východ č. OLP/744/2017 uzavřené dne 31. 5. 2017 se společností BusLine a.s., neboť uvedená smlouva byla uzavřena bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo předběžného oznámení, ačkoliv byl zadavatel povinen toto oznámení nebo předběžné oznámení uveřejnit. Zcela pravdivé není ani tvrzení, že by ÚOHS „napadl krok Libereckého kraje, který se se rozhodl koupit akcie ČSAD Liberec“. To, že se ÚOHS pořízením pořízení podílu v obchodní společnosti a koupí závodu či jeho části zabýval, bylo jen proto, že navrhovatel BusLine a.s. podal k ÚOHS návrh na zahájení správního řízení, který poukazoval na to, že zadavatel Liberecký kraj směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení. O věci bylo pravomocně k 26. 6. 2018 rozhodnuto mj. tak, že zadavatel Liberecký kraj v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek směřuje k zadání veřejné zakázky, mimo zadávací řízení, ačkoliv je povinen předmětnou veřejnou zakázku zadat v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení uvedených v § 3 zákona. V dané věci ÚOHS řešil z odborného pohledu velmi spornou a dosud neřešenou precedenční právní otázku, zda dle českého zákona o zadávání veřejných zakázek pořízení podílu v obchodní společnosti či koupě závodu či jeho části představuje zadání veřejné zakázky či nikoliv. Napadat v této věci ÚOHS kvůli nějakému nestandardnímu či účelovému jednání rozhodně není namístě, zvláště v situaci, kdy Úřad zcela respektoval jazykový výklad českých právních předpisů. Úřad taktéž považuje za nutné ohradit se proti záměrně zkresleným informacím o veřejné zakázce na nového dopravce v Jablonci nad Nisou, kde byl postup zadavatele DPMLJ napaden ze strany spol. BusLine u Úřadu, a podle článku měla tato „…věc skončit „zamrzlá u ÚOHS“. Vzhledem k podaným neúplným informacím vztahujícím se k popisované veřejné zakázce Úřad pouze dovozuje, že se jedná o případ veřejné zakázky „Poskytování přepravních služeb na autobusových linkách MHD“, kdy Úřad na základě návrhu TD BUS a.s. zahájil správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele DPMLJ. Úřad upozorňuje, že v daném případě Úřad v návaznosti na obdržené oznámení o zrušení zadávacího řízení, které Úřad obdržel dne 20.2.2019, vedené správní řízení zastavil usnesením ze dne 22. 2. 2019, přičemž právní moci nabylo toto usnesení dne 13.3.2019. Z uvedeného je tedy zřejmé, že v daném případě Úřad vedené správní řízení zastavil bezprostředně po obdržení informace o zrušení zadávacího řízení, tudíž nelze akceptovat v článku uvedený příměr navozující dojem nečinnosti Úřadu. Pro úplnost Úřad dodává statistiku šetření podnětů a správních řízení, v nichž jako stěžovatel či vybraný uchazeč figurovala společnost BusLine. Z celkem 30 návrhů a podnětů skončilo 9 ve prospěch společnosti BusLine, 12 v neprospěch a v 9 případech bylo řízení zastaveno. |
