© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Andrej Babiš utrpěl vítězství. Nejčastější komentář k nedávným evropským volbám upomíná na „nevýhru“, které dosáhl Václav Klaus a jeho občanští demokraté při volbách do sněmovny v roce 2002. V případě Babiše nemůže mít evropský karambol stejné důsledky jako Klausův výpadek před sedmnácti lety: Čelo své strany neopustí. Přece jen – evropské volby nejsou tolik důležité a ANO nedokáže svrhnout svého zakladatele. Přesto vítězství, které Babiš utrpěl, ohlašuje, že se krátí čas, který byl slovenskému miliardáři vyměřen pro pobyt na vrcholu české politiky. A nedělní demonstrace na Letné to jen potvrzuje.
Ideologie hnutí ANO kreslí obraz polistopadového Česka jako příběh země, která se snažila vybudovat kapitalistický blahobyt, ztratila se však v korupčním bludišti a ztroskotala na úskalí finanční krize. Naštěstí došlo čtvrtstoletí od roku 1989 k epochální změně. ANO tehdy nastoupilo do vlády a začalo dávat věci do pořádku. Krást se už nesmí a dobrodiní hospodářské prosperity nakonec zažije každý.
Detailní analýza premiérovy podpory u voličů a jeho vyhlídky vyšla v červnovém tištěném magazínu Neovlivní.cz
Tento výklad přijali i mnozí sociologové, například Jan Hartl ze společnosti STEM připomíná, že během krize okolo roku 2010 ztratili lidé důvěru v dosavadní režim. O „Velké protikorupční revoluci“, tedy historickém převratu, který nastal po pádu Nečasovy vlády, mluví s ironickým odstupem také Babišův kritik Bohumil Doležal.
Existuje však civilnější výklad, který Babišovu éru hodnotí jako jednu z několika kapitol polistopadové historie. Po ekonomické transformaci spojené se jménem Klaus nastalo krizové období opoziční smlouvy, pak následovaly čtyři roky prosperity za vlády sociálnědemokratických premiérů završené vstupem do Evropské unie. Vystřídaly je časy liberálních reforem ukončených finanční krizí a zásahem státního zástupce Ivo Ištvana proti premiéru Petru Nečasovi v roce 2013. Od té doby dominují levicoví populisté v čele s Babišem. Ovšem také jejich obliba jednou skončí, jak ukázaly právě výsledky voleb do Evropského parlamentu.
Hnutí ANO následuje scénář mnoha jiných populistických stran v Evropě. Původně podnikatelská strana zaměřená na pravicové voliče nejdříve oslovila obyvatele velkých měst včetně satelitů, na které je snadnější zaměřit kampaň. To se přihodilo i v Česku. Právě v těch největších městech ovládl Babiš v roce 2014 radnice, zatímco v menších lokalitách si musel počkat až do roku 2018, kdy už se například Pražané či Brňané rozhodli politiků ANO zbavit.
Babišovo hnutí se také záhy přesměrovalo na antipodnikatelskou stranu, která začala nadbíhat klasickým voličům tuzemské levice, tedy těm starším a s relativně nižším vzděláním. Tato strategie dospěla vrcholu při předloňských volbách do sněmovny. Po problematické výhře v eurovolbách se ovšem ukazuje, že vyčerpala své možnosti.
Praha není ghettem uprostřed republiky, naopak hnutí ANO se ocitlo v uzavřeném ghettu voličů, kteří se přelévají mezi levicovými a populistickými stranami.
Jsou panelová a venkovská ghetta ještě stále jistotou pro hnutí ANO? Má ještě Andrej Babiš kam sáhnout? A co může udělat pro to, aby vyhrál i další volby. Odpovědi přinášíme v analýze v červnovém magazínu Neovlivní.cz. Cesta k předplatnému vede tudy:
