Češky stále bez MS? Strašně ublížil komunistický režim a nůžky se pořád rozevírají, řekla Pěničková

Při pohledu na klubovou scénu to nevypadá vůbec zle. Slavia za poslední čtyři ročníky Ligy mistryň třikrát došla až do čtvrtfinále, kde letos na jaře dokázala s favorizovaným Bayernem před rekordní návštěvou v Edenu uhrát remízu. Solidně si mezi elitou počíná pravidelně také Sparta.

Co se ale týče reprezentace, tam už to taková sláva není. Účast na některé z velkých akcí? U národního týmu pořád svítí číslice 0. Právě probíhající mistrovství světa tak české hráčky musí opět sledovat jen z pozice divaček. 

"Věřím ale, že se to zlomí. První krok je dostat se na Evropu," věří bývalá dlouholetá reprezentantka a během šampionátu spolukomentátorka ČT sport Blanka Pěničková.

Kdy se tedy český tým na mistrovství Evropy dostane?

Věřím, že bude už na tom příštím. Tým trenéra Karla Rady nemá špatnou skupinu a myslím, že holky to zvládnou.

Troufla byste si říci, že by bylo zklamání, pokud by se ze skupiny nepostoupilo? (V kvalifikační skupině mají Češky Španělsko, Polsko, Moldavsko a Ázerbajdžán, pozn. red.)

Ano, jelikož ta příležitost je nyní skutečně velká.

Doteď ale Česko v ženském fotbale na žádném velkém turnaji nebylo. Chybí i teď na MS. Proč?

Když to vezmu z nějakého historického hlediska. V 60.,70. letech byl český ženský fotbal v porovnání s Evropou úspěšný, jenže co jsem se bavila se staršími hráčkami a načítala různé dokumenty, v 80. létech komunismus nedovolil, aby se rozvíjel. Toto období byl pro náš ženský fotbal skutečně pr*ser. Vznikl tam názor, že ženy fotbal nehrají a je to mužská záležitost. Než se podařilo lidi přesvědčit o opaku, byla to dlouhá doba. A ten proces navíc stále trvá.

A pokud to vezmete ze současného úhlu pohledu? Kde je problém?

Nůžky jsou strašně rozevřené a navíc se pořád rozevírají. Snažíme se ostatní týmy dohánět, ale jde to pomalu. Jinde je vývoj rychlejší. Velká část je věcí financí, které se musí někde vygenerovat. Kdyby šlo do ženského fotbalu u nás více peněz, tak by to pokroku dost pomohlo.

Je i velký rozdíl v kvalitě hráček českého týmu a účastnic MS?

I v Česku se dají najít hráčky, které můžeme srovnat se světovou špičkou. Jde to vidět napříkld v Lize mistryň, kde se Slavia dostala třikrát do čtvrtfinále. Pak jsou tam cca čtyři týmy, které jsou zatím nedosažitelné. Oproti nim to ale děláme v sakra amatérských podmínkách. Holky chodí pořád do práce, škol a trénují odpoledne, a dokážete porazit týmy, které jsou plně profesionální. Nebo s Bayernem vyválčíte remízu.... To kvalitu potvrzuje. Je to ale o tom, že na hřišti je hráček jedenáct a musíme jich tedy mít více. Nemůže to být jen o třech individualitách.

Nastínila jste tady finance a plně profesionální celky. Vy působíte dlouho ve Slavii. Je možné, že v brzké době bude právě třeba Slavia plně profesionální tým?

Já doufám, že to není vzdálená budoucnost. Cestou, jak posunout ženský fotbal, je právě zprofesionalizování. Ve Slavii jsme šťastné, že se to zpoloprofesionalizovalo. Jsou to postupné kroky a doufáme, že časem zaštítíme celý tým. Na základě toho se pak můžeme vyrovnat nejlepším týmům v Evropě.

Nebyla by jednou z cest pro zkvalitnění reprezentace, kdyby hráčky více odcházely do ciziny?

To teď řešíme ve Slavii, jestli je pro hráčky lepší zahraničí a třeba v bundeslize hrát druhé housle, nebo zůstat tady, kde se s evropskými giganty setkáte v Lize mistryň. Pokud tady máme cca 10 hráček plně profesionálních, které mají možnost individuální přípravy a jsou za to adekvátně ohodnoceny, a dostanou nabídku z evropského týmu, který nehraje poháry, je otázka, co je víc. Osobně si myslím, že to o tolik lepší není. Jestli půjdete do italské ligy a budete hrát v půlce tabulky, tak to není více než hrát ve Slavii o titul a každý rok Ligy mistryň.

Je ale o české hráčky v zahraničí zájem?

Ano. Setkáváme se s tím, že zájem je. Ale je to přesně, jak jsem popsala. Je potřeba vyhodnotit, z jakého týmu to je. Pokud hráčka odejde, vidíme to mimochodem i u kluků, a v zahraničí nehrají, tak to není dobré pro rozvoj hráče.

Vzpomínám si, že Barbora Votíková měla jít do francouzského Lyonu, který čtyřikrát v řadě ovládl Ligu mistyň. Nebyl zrovna toto tým, který se měl zkusit?

Oni ji tam ale chtěli až na pozici trojky. A tam přišly právě otázky. Je možnost dostat se na pozici jedničky? Bude jenom trénovat, aniž by zažila sílu soupeřů a atmosféru v zápasech? To bylo to, co ona řešila. Pokud by bylo jasně dané, že by byla trojka, tak by to pro ni bylo uzavřené téma. A myslím, že správně. Pokud dostanete do takového top týmu nabídku do pole, šance na prosazení je větší.

Když narážíte na zahraničí a těžké zápasy v zahraničí. Rok zpátky jsem dělal rozhovor s Lucií Voňkovou, která říkala, že české lize, resp. českému fotbalu by pomohlo více těžkých zápasů v domácí soutěži. Souhlasíte?

Je to často diskutovaná otázka, ale s Luckou bych se v tomto přela. Pokud vezmu Slavii, tak za rok hrála tři zápasy v kvalifikaci Ligy mistryň, osm duelů v hlavní soutěži, pak byly čtyři derby, finále poháru. To už jsme na 16. A 16 sakra těžkých zápasů v sezoně je dost.

Dá se to porovnávat třeba se zahraničím?

Pokud se podíváme na evropské soutěže, tak v každé z nich je to většinou o 2-3 týmech, které vládnou, mají finance a nejlepší hráčky. I Lyon vyhrává doma v lize 7:0 a jeho jediným soupeřem je PSG. Těžší zápasy pak nasbírá právě v evropských pohárech. Je to normální.

Našla byste v Česku nějaký talent, který by třeba právě za Lyon mohl někdy hrát?

Myslím, že nejvíce zmiňovaná je Katka Svitková ze Slavie, která parametry být v nejlepším evropském týmu má. Pokud se ale podíváme na talenty třeba do 19 let, tak tam zatím nikoho nevidím.

Vy jste už zmínila úspěchy Slavie. Spolu jsme řešili i progres fotbalu v Evropě (více zde). Projevuje se to na zájmu o ženský fotbal u nás?

Stoprocentně. Zájem holčiček roste a můžeme to pozorovat na vlastní oči. Jsem za to strašně ráda, že se děti rozhodnou pro ženský fotbal.

A co fanoušci? Tam je taky progres?

Když to vezmu z pozice Slavie, tak my máme skvělé fanoušky pro chlapy, z kterých se část vyčleňuje na ženský fotbal. Takže na těžké zápasy a utkání Ligy mistryň či derby na tribunách jsou a podpora probíhá. To nás těší. Ale náštěvy na běžné zápasy v tisícovkách nejsou. Ale vidíme to zase i u mužů, že v Česku je to s fanděním takové, jaké to je. Na Duklu taky skoro nikdo nechodil. Je to otázka na českého fanouška jako takového.