Podle Martínka je včerejší demonstrace jen smutným a vzdáleným dozvukem nadějí a snů z roku 1989. „Je hořkou tečkou za Havlovým pojetím nepolitické politiky. Tedy ve skutečnosti vlády nikým nevolených a samozvaných elit,“ říká režisér. Dle něj bylo Havlovo pojetí politiky diletantsky formovaný pokus ovládnout a směřovat politické prostředí pomocí jím formovaných, schválených a podporovaných skupinek vlivných nebo oblíbených lidí, kteří budou bdít nad provozem demokracie. A kádrovat a určovat, kdo v politice může účinkovat, kdo nikoliv, kdo bude tolerován a kdo naopak bude označen za nepřítele. Martínek dodává, že s touto pomýlenou teorií se budeme ještě dlouho potýkat.
Nicméně, Havel podle něj alespoň tento systém znal. Na rozdíl od těch, kdo se jím dnes ohánějí. „Nevidím na demonstracích vůdce nových politických hnutí. Nevidím lidi, kteří by přicházeli s prospěšnou vizí, jak dál. Vidím pitomá děcka a herce, kteří nemají sebemenší ponětí o provozu politiky a technologii moci a své postoje odvozují od formálních přešlapů etablující se politické konkurence tradičních polistopadových stran. A kterým projevy píší jiní,“ říká Martínek.
A dodává další označení pro ty, kdo účinkují na demonstracích. Roztleskávači převratů, nedovzdělanci, amatéři, herci. Tito lidé prý nepochopili nebo nepřijali samotný princip politické konkurence a odmítají dle Martínka chápat, že v prostředí politické konkurence chtě nechtě dělají užitečnou stafáž partajím, které se během 30 let ostudným způsobem při výkonu moci zblamovaly a zasloužily o to, že se z Česka stala německá kolonie.
„Vidím mladé lidi, kteří zavírají oči před účinkováním neformálního politického kartelu polistopadových stran a nechtějí vidět, že jediný nástroj, který tomuto kartelu zbyl, je chaos a nelítostné napadání rychle rostoucí a úspěšné politické konkurence. Z něhož ale, z chaosu, vždy vychází jen slabé vlády, kde nikdo nenese odpovědnost. A kde díky tomu vzniká prostor pro manévrování při dobývání renty a vytěžování státu,“ říká režisér a dodává: „Vidím spíkry, kteří nechtějí vidět, že nástrojem polistopadových politik je zastrašování, nátlak, umělé kauzy, které se v čase vytratí do prázdna. Jejímž cílem bylo, je a bude, zničit anebo alespoň trochu oslabit nástup soupeře.“
Fotogalerie: - Hold obráncům mostu
Nicméně Martínek zůstává optimistou. Budoucnost prý spěje k normálním politickým stranám a standardnímu politickému provozu. „Kde rozhoduje profesionální výkon politických stran, které tvrdě a účinně hájí skutečné zájmy zastupovaného elektorátu. A vědí jak. Dokáží dělat politiku, vyjednávat, pracovat, tvořit. Budovat fungující instituce a stavět stát,“ popisuje budoucnost režisér. Dle něj je také smutné vidět hrdiny Listopadu, jak mátožně omílají vyčpělá hesla, protože podle Martínka již demokracií jsme.
„Potřebujeme fungující ekonomiku. Musíme znovu vybudovat průmyslovou základnu. Moderní fabriky, vyrábějící nové ultramoderní technologie. Potřebujeme se dostat zpátky na špičku světového vývoje průmyslové produkce, kam jsme patřili. A kam budeme patřit. Potřebujeme nastartovat kreativní třídy a pomoci jim uspět v těžké konkurenci. Zkvalitnit školy, nemocnice, dopravu. Začít dobře platit za práci,“ popisuje Martínek úkoly, které čekají na budoucí politickou reprezentaci.
A obratem dodává: „Odmítám přešlapovat na místě a poslouchat lidi, kteří sprostě nadávají obyčejným lidem do koblih, volů, blbců a rudých prasat. Neodvážil bych se dnes soudit vlastní národ tímto způsobem. Zvlášť, když vím, že lidé mají pravdu. A zvolili si dobře. Zvolili si cestu. Sami. Klopotnou. S lídry, nad kterými sami přemýšlejí s otazníky a obavami. Ale, kteří vědí, že život není černobílý. A vždycky mají možnost svou volbu změnit. Když tahle cesta nepovede nikam, sami ji změní. Na to nepotřebují vykladače a demagogy. Užili jsme si jich dost.“
„Záchvěv téhle staré hydry ještě několikrát přijde. Je jako kobyla v předsmrtné křeči. A bude kopat ještě dlouho, tak dlouho, než špatným politikům, kteří doufají v příležitost, vzešlou z chaosu, dojde, že pokud chtějí uspět, budou muset začít pracovat. Být lepší. Že chaos, ve kterém se tak dobře dařilo hochštaplerům, už nikdo nechce. Teď mají poslední příležitost. Protože pokud jejich vyzyvatel a konkurent ustojí podzim a leden, ukáže se možná, za dva tři roky, že to jde i jinak. A lépe.
Mám ale strach. Jednoho dne se budeme navzájem potřebovat. V době, kdy bude potřeba chránit stát a společnost před nevybíravým tlakem zvenčí. Před novou snahou ukořistit výsledky práce milionů lidí. Před snahou ovládnout moc, úřady, instituce novou generací politických hochštaplerů. Před zneužitím technologického pokroku pro nové formy vytěžování, nové formy sledování a ostrakizování svobodných lidí a svobodného myšlení. Tohle přijde. A přichází.
A mám obavu, že tyhle dnešní prapodivné kejkle vyčerpají odvahu a chuť lidí zasáhnout do neblahého vývoje. Kdy postupně přestane být zřetelné, díky těmto akcím, kde je vlastně pravda,“ varuje na závěr režisér David Martínek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
