Test: Giro Chamber II - designově jednoduché a funkčně bezchybné boty

Autor: Čert, kategorie: Test, vydáno: 25.6.2019

Giro Chamber II. Velmi nenápadné boty, které na první pohled vypadají jako obyčejné „kecky“. Akorát jejich vývoj je spojený se jmény jako Aaron Gwin, Richie Rude nebo Cody Kelley. První dva zmiňovaní tyhle boty dovezli několikrát na stupně vítězů ve svěťáku jak ve sjezdu, tak v enduru. A asi by tím pádem mohli vědět něco o tom, jak udělat co nejlepší enduro/dh nášlapné boty.

V první řadě vás zaujme design. Vlastně vás možná zaujme tím, jak vás na první pohled nezaujme. Prostě boty „jakože“ skejtového vzhledu, akorát mají sucháč. Nic extravagantního, nic navíc. Testovaná varianta v šedo-černo-hnědá-camo provedení navíc vypadají jako by byly od bláta už od vytažení z krabice.

Pak se do nich obujete. Od první chvíle mám pocit, že pohodlnější boty jsou na noze neměl. Znáte takové ty velké chlupaté papuče, co z venku vypadají třeba jak medvědí tlapy nebo Bártova teniska? Přesně takhle se cítím v Girech. Pohodlně ale zároveň pevně. Stavba boty i klenba je velmi příjemná, stejně tak je příjemné, že jdou poměrně snadno a poměrně pevně stáhnout samotnýma tkaničkama. To ještě můžete umocnit velkým suchým zipem co stáhne botu a zajistí aby tkaničky nikde nelítaly.

Důležitá část je samozřejmě podrážka. EVA + Vibram ve své „nejměkčí“ verzi Megagrip má zajistit jistotu na pedálu i když nejste občas zacvaklí a taky tlumení vibrací a nárazů. Zajímavý je úchyt pro SPD, ten je nejenom poměrně hodně utopený v botě, pro co největší kontakt boty s případnou klíckou pedálu, ale taky posunutý oproti bežným spd botám o 10mm dozadu. Protože top enduro a DH jezdci vozí kufry nejvíc vzadu jak to jde, pro lepší stabilitu a jistotu na kole ve vysokých rychlostech a prudkých sjezdech. No a tady je můžou mít ještě víc vzadu.

Doposud jsem v botách nalítal tak 200km, z toho asi 30 v rámci enduro závodu v Koutech. Zkoušel jsem je na Crankbrothers pedálech Mallet E a spdéčkových Funnech Ripper a klasických DXkách.

U CB je lepší použít plastovou krytku pod kufr, kufr je opravdu velmi utopený a bez ní by bota visela hodně na pinech. Jako tomu bylo u Funn Ripper, ten má poměrně vysoké piny, takže bota za ně dost chytala. Je to super pokud na DH potřebujete extrémní pocit jistoty, ale mírně to zhoršuje nacvakávání a vycvakávání. Nicméně bylo možné na těchto pedálech jet bez větších problémů i „vycvaklý“, bota držela i na pinech a kufr nezavazel.
Ideálně boty seděly na běžném „DXku“ bez pinů. Bota se výborně opírala o klícku a při jízdě jsem měl velký pocit opory, nacvakávalo se mi výborně.

Za dobu co jsme spolu jsem na botách našel jeden ohromný problém. Z hlediska testování totiž není normální, abych na nich za dva měsíce nenašel žádnou chybu. Tak jsem se ptal kluků, co na nich jezdí. A jedinou nevýhodou je prej to, že jich doma nemají víc. Tak tedy.
V Giro Chamber II se jezdí fantasticky. Jdou na tkaničkové boty překvappivě dobře stáhnout. A nemyslím tím jenom to, že by šly stáhnout hodně. Ono je možné je stáhnout i „akorát“. Pomocí tkaniček a suchého zipu si relativně rychle a přesně naladíte, jak moc chcete mít nohu staženou. A bude to tak, dokud je nerozvážete. Abosolutně se nepovolují. Asi je to dobrými tkaničkami, dobrým řešením zipu a hlavně výborným „kopytem“, tj. tvarováním klenby. Ale z hlediska jízdy jim nemám co vyčíst. I když nevypadá, je bota poměrně dost pogumovaná a ochrání vám prsty, i když občas trefíte nějaký pařez či kořen. Voděodolná vrstva je nejenom voděodolná, takže máte suchou botu když proletíte v Koutech před cílem potokem. Ona je evidentně i docela pomerančo-jablko-mrkvoodolná, když si na ně v Koutech u stánku s odšťavňovačema vylejete čerstvý džusík.

Výborně se v nich šlape. Podrážka je poměrně tuhá tam, kde má být při šlapání. Ale zároveň pružná v místech, kde má být pružná, protože se v těchdle botách i výborně tlačí. Výřez kotníků je taky poměrně chytře střižený, takže nemusíte boty nějak povolovat když chcete tlačit a přitom vám bota „nevaklí“ při jízdě na kole z důvodu příliš volné paty.

Boty ve kterých se dobře jezdí i tlačí. A že vím o čem mluvím, hlavně v případě toho druhého, neb výšlap na Dlouhé stráně jsme si opět střihli pěškobusem. Jo, dole jsem si trochu povolil suchý zip ale jinak se mi v botách šlo výborně i když byly tkaničky stažené do „race-módu“.

Dobré na chození, dobré na ježdění. A několik lidí mi to potvrdilo. Navíc jsou prý tací, co mají tyhle boty už dvě závodní sezóny a i při intezivním nasazení jsou pořád plně funkční.

Giro Chamber II. Takhle nějak by asi vypadal Aaron Gwin kdyby byl bota. Žádné třpytky, nesmysly a blbovinky okolo. Designově jednoduché a funkčně v podstatě bezchybné boty. Boty s přístupem „já si přišel pořádně zajezdit, zazávodit a ideálně vyhrát a rozhodně nepotřebuju, abych u toho musel řešit boty“. Nasadíte, jezdíte, zapomenete. Velmi snadno se zvyká na fakt, že máte na nohách něco, co pevně drží nohu, netlačí a neodkrvuje. A zároveň je nemusíte řešit i když z toho kola seskočíte. Velikostně jsem taky neměl problém, mám boty běžně velikost 43, Gira jsem vzal 43. Nejdřív mi přišly poměrně těsné, po cca 10km jízdy jsem je „rozšlápl“ a od té doby špička. Vzhledem k opravdu výborným dojmům které z bot mám se dá i vysvětlit malinko vyšší cena za tkaničkové boty. Oficální cenovka je 3 599 kč, která je většinou vyčleněna pro boty s Boa atd. Ale ani jednou mě nenapadlo, že bych chtěl jiný systém zapínání. Ono, když něco prostě funguje jako celek, není potřeba tisíc detailů. A přesně to Giro Chamber umí.