1.V Okresní nemocenské pojišťovně byl členem předsednictva v Hořovicích.
2.V letech 1927 – 1930 byl starostou města Žebráku. Za krátkou dobu jeho starostování bylo provedeno mnoho změn k lepšímu, například byl zaveden vodovod do radnice, vydlážděn chodník od městského úřadu k silniční odbočce do Hořovic a položen základní kámen pomníku mistra Jana Husa a obětem války.
Při svém prvním zahájení schůze městského zastupitelstva po nástupu do funkce starosty přednesl krátký proslov: „Přátelé, děkuji vám za důvěru kterou jste mi volbou prokázali a ujímám se řízení prvé schůze městského zastupitelstva. Bera na sebe dle vůle Vaší starostenství, navzájem vám přislibuji, že se vynasnažím seč síly mé stačí pracovati k povznesení zájmu a v prospěch obce naší, prose byste mne u vykonávání povinnosti této svornou vůlí Vás všech podporovali. Chci se říditi podle pravidel osvědčených, správně a rázně. Nechci křivditi nikomu, ale jinak také dovedu na základě zákona slušnosti obhájiti naše dědictví. Mým přáním jest, abychom si počínali v našem jednání prakticky a neoddávali se ideálům velmi často lichým, ale ideálu, který nás všecky spojuje a povznáší ku cti obce naší.“
Ve svých vzpomínkách na období starostování Otakar Volman píše: “V témže roce (1930) jevila se už nutná a potřebná touha o rozšíření školní budovy. Proto jednalo se o zakoupení sešlé budovy vedle stávající školy a majitelem panem Ferdinandem Havlíkem (dědeček dnešního starosty Mgr. Daniela Havlíka J.Š.). Jednání o této koupi se stalo bezpředmětné, protože pan Havlík zdráhal se sešlý dům prodati. Ani okresní výbor v Hořovicích, na který jsme se o pomoc obrátili, nebyl v stavu svým zákrokem koupi zpostředkovati. Tudíž přes dvacet let trčí tato zchátralá budova na tak čelném místě…“
V roce 1955 byla tato budova zbourána a místo upraveno jako školní dvůr pro mládež. Nyní již na místě tehdy zchátralé budovy, která Otakaru Volmanovi tolik vadila, a pozdějšího dvora pro mládež, stojí nákupní středisko K+K.
Dále píše: „Nutno se také pozastaviti nad zříceninou budov v Sokolské ulici, dávající šeredný zjev na tak frekventovaném místě. Stále se jeví nedostatek bytů, takže výstavbou nových domů předešlo by se tísni bytové a ulice by se stala ozdobou města. Návrh budoucího plánu na výstavbu města zrušit tato místa včetně ostatních stávajících budov pro volné prostranství, nemůže přijíti v úvahu pro veliké finanční náklady.“ Otakar Volman měl tehdy za vykonávání funkce starosty města problémy aktuální i pro dnešní dobu.
3.Od roku 1922 byl předsedou družstva pro rozvod elektrické energie v Žebráku a první dodavatel elektrického proudu po instalaci městské sítě do doby, než převzal vedení Západočeský elektrárenský svaz v Plzni.
Rozvod elektrické energie probíhal za řízení pana Václava Bejbla, mistra firmy Fr. Volman. Primární síť ve městě nebyla rozvedena, tudíž nemohl být elektrický proud dodáván.
Vzhledem k tomu se firma Fr. Volman rozhodla pomoci elektrickým proudem z továrny mlýnské budovy, kde byla k dispozici turbína s dynamem a akumulátory. Po postavení primární sítě a transformátoru se proud odebíral již od elektrárenského svazu.
4.Byl také starostou sboru dobrovolných hasičů v Žebráku. O této činnosti píše: „V roce 1912 poklesl značně počet členů, následkem toho byla činnost ve svém poslání ohrožena. Dne 15.září 1912 se konalačlenská schůze, do které byli pozváni a se dostavili: starosta župy Podbrdské, přítel F.Wáclav a V.Tupý z Těrešova, jenž promluvil o významu a důležitosti sboru dobrovolných hasičů. V této schůzi byl vypracován postup k získání širšího zájmu spolupráce ve sboru. Po krátké době jevil se již živý zájem a z širší veřejnosti získalo se nové členstvo, takže se mohlo zase pokračovati v ušlechtilé národní tradici. Bylo pro radostným zjevem pro národní uvědomění, že záhy mohl se již konati v žebráku sjezd hasičstva župy Podbrdské dne 2.7.1922.“
5.Ve Spolku pro okrášlení města Žebráka a jeho okolí byl předsedou.
6.Ve spolku divadelních ochotníků v Žebráku účinkoval v mnoha hrách a některé i režíroval, dále byl jednatelem spolku a jeho dlouholetým předsedou (17 let). Celková činnost pro spolek dohromady 54 let Za to také získal čestné uznání, čestný diplom a odznak od Ústředí v Praze. Tyto předměty za zásluhy předal k uložení do městského muzea.
Ve své osobní úvaze O významu Spolku divadelních ochotníků Otakat Volman píše:
„… Mohu prohlásiti že divadlo jest školou, která předvádí divákům názorně život. Jest školou, v níž se dostává poučení způsobem příjemným, neboť jest spojeno se zábavou. O každé povaze, která se měla v ději předváděti, museli jsme uvažovati, přemýšleti, dobře do úlohy vniknouti a za tím účelem byla vždy první zkouška čtená.
Na zkoušky divadelní jsme se těšili, žili jako velká rodiny a z úspěchu měli radost. Důkaz dobré prosperity dokázala nám návštěva a přízeň obecenstva.
Jest skutečností, že znázorněné povahy dobré ukazují nám cestu do života, kdežto povahy zlé v nás vzbuzují odpor a jsou jistě odstrašujícím příkladem. Dosáhli jsme přesvědčení, že divadlo také utužuje společenské styky navzájem, neboť nikde se nesejdou a nejdou spolu svorně všechny vrsty národa tak, jako v divadle. Proto jest cíl ochotnického divadla ušlechtilý. … „
I když byl Otakar Volman platným členem divadelního spolku v Žebráku, byl v roce 1962 těžce postižen velkou nespravedlností. Toho roku se totiž konaly oslavy 150 let divadla v Žebráku. Jelikož tato léta byla u moci komunistická strana, úspěšný továrník byl nepohodlný. Ve sborníku vydaném u příležitosti oslav byli on i jeho dcera, baletní mistryně Helena Braunová, záměrně vynecháni. V muzeu se konala výstava a diplom i čestné uznání nebyly vystaveny. Taková tedy byla prokázána vděčnost.
* * *
Z Ročníkové prezentační písemné práce z dějepisu „Život Otakara Volmana a osudy jeho továrny v Žebráku“ jeho pravnučky Petry Braunové, jako studentky SPgŠ v Berouně (str. 28 a 29.).
J.Š. 27.6.2019
* * *
Před 150 lety, 27.května 1869, byl založen Sokol Žebrák…
Read more...