David Kratochvíl
černá kronika/region
tel.:+420 567 578 039
mobil:+420 776 242 497
kratochvil@jihlavske-listy.cz

O tom, že se chce ve svém profesním životě postavit jako učitel za katedru, měl Jiří Palán (32) z Větrného Jeníkova jasno poměrně rychle. Pedagogem se podle svých slov chtěl stát už od studií na gymnáziu.

„Chtěl jsem studovat matematiku a tělocvik. Šel jsem do toho s tím, že to vyzkouším, a buď to klapne, nebo ne,“ vzpomíná mladý kantor s tím, že přijímačky na tělocvik byly s pozitivním výsledkem.

Pak už to šlo vlastně ráz na ráz. Ještě než dokončil úspěšně vysokou školu, už dostal pracovní laso na jedné základní škole v Jihlavě. Jenže když po zhruba dvou letech dostal nabídku jít vzdělávat budoucí generace do své rodné vísky, neváhal ani vteřinu. 

„Byl jsem za to moc rád. Jednak proto, že to máte doma, a pak taky kvůli tomu, že se mi líbilo zdejší prostředí. Známe se tu a vyhovuje mi to na maximum,“ chválí školní budovu ve Větrném Jeníkově.

Na druhé straně ale bez okolků přiznává, že návrat domů dával smysl i kvůli tomu, že ve volném čase trénoval v městysi malé fotbalové naděje. Aby toho nebylo málo, tak už své druhé volební období funguje v obci i jako zastupitel.

Připomíná, že Základní škola ve Větrném Jeníkově je pořád menšího typu, takže kromě matematiky a tělocviku učí, co je zrovna v danou chvíli potřeba. „Co zrovna zbude. Někdy jsou to pracovky, rodinná výchova. Co prostě zbude do úvazku. Jsem tu doma a jsem moc spokojený,“ směje se.

Když letos v průběhu jara získal prestižní titul Dětský Ámos v rámci finále soutěže Zlatý Ámos, tedy učitel roku, říká, že pro něj to znamená mnohem víc, než kdyby vystoupal na ten úplně nejvyšší stupínek.

„Víte, tento titul udělovala porota složená výhradně z dětí. Takže, když vám ocenění náleží právě od nich, je to asi ta největší pocta, kterou v kariéře jako učitel můžete dostat. Je to pro mě nejvíc. Víc než kdybych se stal Zlatým Ámosem,“ popisuje otevřeně.

Na rovinu přiznává, že ještě když byl účastníkem regionálního kola, vůbec netušil, že soutěž Zlatý Ámos vůbec existuje. Jenže pak přišel postup do semifinále a s tím související zájem sdělovacích prostředků.

„Nešlo jen o mě, ale o školu jako takovou. Upřímně mě to hodně překvapilo, ale užili jsme si to společně se žáky. Mluvili poprvé v životě do rádia, do novin…,“ vzpomíná. Po finále to bylo mediálně podle slov Palána hodně náročné.

„Bylo tu spousta novinářů. Pak to ale zhruba po dvou týdnech zase utichlo a vše se vrátilo do starých kolejí,“ přibližuje s tím, že v současnosti ho už nikdo v souvislosti s úspěchem v soutěži nezastavuje.

„Pokud to tedy není někdo, s kým jsem ještě od té doby nemluvil. Jsem rád, že mi to přáli i místní lidé. Brali to nejen jako můj úspěch, ale jako úspěch celého Jeníkova. Za to jsem moc rád,“ povídá.

Jiří Palán je netradičním učitelem i z jiného úhlu pohledu, a to zejména proto, že chodí prakticky celoročně na boso. Už to takhle podle svých slov praktikuje přibližně tři roky.

„To jsem takhle jednou v létě odjel na tábor, kde jsem se zul, a už jsem se byl líný znovu obout. Pokud to jde, tak bez bot chodím i v zimě, ale to jen na kratší vzdálenosti. Třeba z domů právě do školy,“ přibližuje. Děti už si na netradiční praktiku svého učitele zvykly.

„Dávkoval jsem jim to postupně. Nejdřív jsem se vyzul jen ve třídě. Pak jsem bos chodil i po chodbách školy, až jsem nakonec boty odložil úplně,“ zmiňuje s tím, že díky tomu je vítaným terčem kolegů ve sborovně.

„To víte, že si čas od času nějakou tu poznámku ohledně bot neodpustí,“ přiznává se s úsměvem na rtech, který je pro něj typický.

Přiznává, že měl s dolními končetinami zdravotní problémy, ale od té doby, co chodí na boso, se to podle jeho vnímání zlepšilo.

„Nohy se o sebe začaly samy starat, líp se mi chodí, záda mě nebolí, ale nezačal jsem s tím proto, aby mi to zdravotně pomohlo,“ hlásí. Jeho nejbližší jeho bezbotové návyky tolerují. I když pedagog přiznává, že čas od času ho do patřičných mezí musí usměrnit snoubenka.

„Ne vše mi projde. Jako zastupitel obce čas od času oddávám. Takže bych si na obřad netroufl přijít bos. V Praze na kantorském bále, když už pokročila hodina, tak jsem tam už taky byl bez bot,“ vzpomíná.

„Doma mi to ale u partnerky málo kdy projde. Musím navíc dávat pozor, abych neudělal nepořádek,“ přibližuje i něco ze svého soukromí, kde společně s partnerkou společně vychovávají skoro ročního syna.

Palán také prozradil, že v průběhu nejbližších měsíců už budou rodina se vším všudy. „Budu se ženit,“ směje se. Dnes rozdá jako třídní učitel krátce po absolvování výletu žákům vysvědčení. 

„Mám možnost srovnat děti ve vývoji za nějakých deset let. Podle mě jsou ovlivněné tím, jaké množství informací se na ně valí. Pak mají problém vytvořit si vlastní názor, aniž by nebyly ovlivněny podnětem zvenčí,“ míní pedagog.

Diskuze k článku