V roce 1994 edici založila tehdejší šéfredaktorka Eva Slámová, která ji také vedla až do své předčasné smrti v roce 2010.

Tato edice by měla ukazovat tu nejvyšší laťku spisovatelské profese v anglicky psané literatuře, a tomu odpovídá i vysoká kvalita českých překladů. Obálky se nepřebírají, přebaly tak poskytují platformu pro zavedené i začínající české výtvarníky. Navíc - posledních 14 položek edice AAA (ze 135 k 30.6. 2019) má moderní flexi úpravu (kniha je tak něco mezi paper a hard backem).

Připomeňme, že první tři svazky byly: Kerouac - Na cestě, Erdrichová - Čarování s láskou, Irving - Modlitba za Owena Meanyho.

A zatím tři poslední?

Edward St. Aubyn: Patrick Melrose I.

St Aubynovo psaní je víc než jen forma autoterapie. Z lidského hlediska je příběh malého chlapce, jenž se stal "loutkou v sadomasochistických hrátkách rodičů" (autorova slova), neobyčejně smutný...to z něj ale nedělá velkou literaturu. St Aubyn dokáže nabídnout něco navíc: fascinující postavy a jim odpovídající styl. Právě u stylu, ironie a břitkého humoru je třeba se na okamžik zastavit. V textech, jakou Wildeovy hry nebo Waughovy romány, působí ironické, odtažité a duchaplné repliky vtipně a takřka nevinně. U St Aubyna též pobaví, nicméně zároveň v sobě mají cosi zlověstného. Někdy je to omezenost a nedostatek empatie, v mnohem horších případech (jako je Patrickův otec) je to ale sadismus - David Melrose moc dobře ví, jak se jeho oběti cítí, vyžívá se v tom.

z doslovu Ladislava Nagyho

David Vann: Akvárium

Akvárium v mnoha ohledech z Vannovy dosavadní tvorby vybočuje. Předně se děj neodehrává v nespoutané divočině jako jeho texty předchozí, ale ve velkoměstě. Majestátnost a netečnost divoké americké přírody byla nahrazena betonovou šedí a anonymitou metropole, v níž se ovšem postavy hledají skoro stejně obtížně jako v aljašské pustině nebo na širém moři. Na rozdíl od dřívějších Vannových textů také mluví Akvárium velmi jednoduchým jazykem: což je dáno jednak hlasem mladinké vypravěčky, ale i celkově velice úsporným stylem vyprávění. Jako by tím Vann odkazoval na dlouhou tradici amerického minimalismu a špinavého realismu, kterou lze pozorovat od Ernesta Hemingwayem po Ann Beattieovou, respektive Raymonda Carvera či Tobiase Wolffa. Sociální rozměr příběhu svobodné matky pracující v továrně a její osamělé dcery, žijících na okraji města, nelze nepostřehnout, což umocňuje i podstatu matčina poněkud nechutného, ale terapeutického experimentu: totiž zoufalou samotu, bezmoc a závislost jednoho člověka na druhém.

z doslovu Lukáše Merze

Leonard Cohen: Nádherní poražení (nové vydání knihy, která byla svazkem číslo 13 edice AAA)

Ačkoli by sed alo říct, že z Coheových písní vyzařuje skutečné osobnost jejich tvůrce, o podrobnostech jeho soukromého života existují jen pouhé dohady. Před deseti lety vymyslel učitel, jenž si říkal Šrí Bhágván Rájnéš, pojem "Buddha Zorba", aby jím popsal ideál moderního muže: muže hloubavého, který udržuje přísně zbožné spojení s vesmírnou energií a který se zároveň cítí jako doma ve fyzickém světě. Takový muž zná hodnotu buddhistické pravdy a zároveň hodnotu německé marky, ví, jaké spropitné dát číšníkovi v pařížském nočním klubu, a ví, kolikrát se uklonit v japonském chrámu v Kjótó. Muž, který dokáže uzavřít obchod, když je to nutné, muž, jenž dovolí své mysli vstoupit do borové šišky nebo který se dokáže divoce roztančit, jeli k tomu pohnut hudbou. Aniž se vyhýbá kráse, tento Buddha Zorba ve zralém potěšení žádné protiklady, nýbrž potvrzení svého duchovního já. Nepřipomíná snad Buddha Zorba hodně Leonarda Cohena?

Tom Robbins, Seatlle 1995, úryvek