Michal Bugár: Když už si myslím, že všechno vím, jsem teprve na začátku.

Michal Bugár je ukázkovým příkladem člověka, který umí chytit příležitost za pačesy. Má v sobě obrovskou touhu být prospěšný. S otevřeností sobě vlastní přiznává pravé důvody, které ho přitáhly ke studiu managementu – nakonec prý šlo o klíčový moment jeho života. Majitel firmy MegaBIT Services a lektor TC Business School mluví rád, ale učí se i mlčet.

Začátkem roku 2019 ses zařadil mezi lektory TCčka. Co Tě nejvíc překvapilo?
Úplně všechno. Vlastně jsem překvapovaný pořád. Myslím, že naučení, která mi lektorování poskytuje, jsou porovnatelná se samotným studiem MBA.

Učíš interpersonální dovednosti a finance. Proč zrovna tato témata?
Takzvaná ípédéčka považuji pro manažera za klíčová. Hodně lidí ani netuší, oč jde. Rozumím, měl jsem to úplně stejně. Až když jsem sám prošel programem MBA, pochopil jsem, že bez dovednosti efektivně komunikovat, spolupracovat nebo řešit konflikty se dnes manažer neobejde. A finance jsou takový můj koníček. Kombinací obou oblastí se snažím vyvracet mýtus o „ajťácích“, mezi které profesně patřím. (smích)

Co podle Tebe nesmí manažerovi chybět?
Empatie. Jestliže definujeme management jako dosahování výsledků s pomocí jiných lidí, pak je empatie naprosto nezbytná dovednost.

A co by neměl podceňovat?
Schopnost každého člověka přizpůsobit se. Víckrát se mi stalo, že jsem ji podcenil a musím říct, že pak mě vždy šokuje, jak sám podlehnu vlastnímu předsudku.

Zahrajme si na kdyby: Kdybys mohl ovlivnit, jak bude vypadat vzdělávání manažerů, co bys udělal?
Stal bych se lektorem TC Business School. (smích)

Takže to je ten důvod, proč dneska učíš.
V podstatě ano. Nejdřív jsem samozřejmě u TCčka studoval. Pohnutky, které mě k tomu přivedly, ale nejsou moc k chlubení. Můj impulz byl velmi sobecký a majetnický… Chtěl jsem MBA, abych si víc vydělal. Do školy jsem šel, protože mi studium tehdejší zaměstnavatel zaplatil. Jakkoli budou další věty znít plytce, byl to klíčový moment mého přerodu a ovlivnilo to zbytek mého života. Když jsem přijel na Třešť (jeden z hotelových komplexů na Vysočině, ve kterém kurzy pořádáme, poz. red.) a sedl si ke kolegům ve skupině GMP 53, bylo mi jasné, že tohle je křižovatka. Rozcestí, které určí můj směr na další desetiletí.

A co rozhodlo o lektorování?
Během studia jsem si udělal jakýsi plán rozvoje nebo vizi. Jeden z pilířů, na kterých stál, bylo pomáhat lidem dělat lepší věci. Když se mě Sláva (Sláva Kubátová, zakladatelka TC Business School, pozn. red.) zeptala, jestli se k partě lektorů nechci přidat… puzzle do sebe zapadly.

Vzpomínáš si na své největší AHA?
… když už si myslím, že všechno vím, jsem právě na začátku.

Pojďme tedy na začátek. Kdy se začal psát Tvůj manažerský příběh?
To si poslechni. Asi před patnácti lety jsem nastoupil do firmy GEFCO. Nejdřív jako brigádník na IT podporu uživatelů, postupně jsem se vlivem okolností stal IT manažerem pobočky pro celé Slovensko. Postup to byl samozřejmě typicky drastický.

Padal jsi na ústa?
Kdyby jen to. Hodili mě do vody a nechali, ať se naučím plavat. Z „dělníka“ byl rázem „manažer“, kterému ale chyběli „dělníci“, takže dělal všechno sám. Na tu hubu jsem začal padat ještě dřív, než jsem si zvykl na nový název své pozice. Firma rostla a já s ní. (smích) Přibral jsem úctyhodných pětadvacet kilo.

Podařilo se Ti vybudovat tým?
Ano. Vytvořili jsme tým IT oddělení, který se stal důležitou součástí firmy a strategickým partnerem pro všechny její klíčové divize. Optimalizace nákladů a restrukturalizace v rámci regionu nám umožnily vzít pod svá křídla sousední země. Stal jsem se regionálním IT manažerem odpovědným za chod IT v pěti státech s pobočkami GEFCO – na Slovensku, v Rakousku, Slovinsku, Maďarsku a Chorvatsku. Podařilo se vytvořit jakýsi HUB IT, který z malého Slovenska řídil IT služby pro pět zemí a skoro 550 uživatelů.

Pohádka, ne?
Pro mě šlo o vrchol možností v téhle firmě. Na podzim 2017 přišla jako blesk z čistého nebe nabídka ze společnosti FONA Dental. Zrovna hledali IT manažera pro celý svět. To byla výzva, kterou jsem přesně v té době potřeboval. Po několika pohovorech jsem se stal jejich globálním manažerem IT a začal nastavovat procesy v mladé, rychle se vyvíjející mezinárodní organizaci. Jenže…

Další příležitost na obzoru?
Tuhle změnu asi zařídil osud. FONA Dental se rozhodl vlastník, tedy nadnárodní společnost Dentsply Sirona, zavřít. Prostor se uvolnil také jednomu z mých bývalých kolegů, takže jsme se rozhodli založit vlastní firmu MegaBIT Services. Zůstali jsme v oboru IT a daří se.

V čem Tě týmová práce baví a co by sis třeba rád odpustil?
Nejvíc doslova miluju chvíli, kdy se podaří nasměrovat člena týmu tak, aby sám přinesl nápad nebo řešení a zároveň na sebe bez jakéhokoli zaváhání vzal odpovědnost za jeho dosáhnutí. Tohle vlastnictví cíle je velmi podstatné. Vždy, když se mi podaří takovou emoci v člověku vyvolat, řeknu si, že to všechno dává smysl. A co bych si rád odpustil? Samozřejmě negativní zpětnou vazbu a vůbec všechny negativní věci spojené s vedením lidí. Ale to k tomu balíku managementu zkrátka taky patří.

Nemůžu opomenout, že doma na Tebe čekají čtyři holky, zároveň sportuješ, dojíždíš z Bratislavy, vedeš svou firmu. Objevil jsi snad stroj času?
Když to napíšeš takhle do jedné otázky, přiznám, udělá se mi malinko nevolno. (smích) Jsem ale přesvědčen, že člověk má víc času, než si myslí. Je jen potřeba identifikovat ten, který trávíme aktivitami bez přidané hodnoty. Někdo může oponovat, že si odpočine nejlíp u televize. Podle mě má odpočinek dodat tělu energii. Proto se snažím dělat, co mě nabíjí. Ať už je to sport, rodina nebo lektorování.

To všechno se vejde do Tvého volna?
… takže nejtěžší otázka nakonec, že jo? Možná bych nejdřív uvažoval, co je vlastně volno, respektive opak volna. Všechno, co dělám, mě naplňuje. Schválně volím tenhle výraz, protože ne vždy mě to baví. Ale skutečně všechno, práce, sport, čas s rodinou, mě naplňuje a jsem za to vděčný. I když to může být chvílemi náročné.

Poslední otázka přichází až teď: Co nejzajímavějšího ses v poslední době naučil?
Mlčet neznamená nic nedělat. Naučení, které se mi opakovaně vrací, protože často mluvím víc, než je potřeba. Zrovna nedávno jsem si zase potvrdil, že když je v určitých situacích ticho, řeknu mnohem víc, než si myslím.