Zavřít reklamu

Devadesátá léta minulého století nebyla – alespoň po většinu svého trvání – pro Apple zrovna nejúspěšnějším obdobím. Končil červen roku 1997 a Gil Amelio měl za sebou 500 dní strávených ve vedení společnosti. Kvartální ztráta ve výši 56 milionů dolarů přispěl velkou mírou k celkové ztrátě 1,6 miliardy dolaru.

Apple tak do posledního centu přišel o veškerý výdělek od fiskálního roku 1991. Z posledních sedmi kvartálů byla společnost po dobu šesti z nich ve ztrátě a vypadalo to, že daná situace je zcela bezvýchodná. V posledním dni zmíněného kvartálu navíc anonymní držitel prodal 1,5 milionu svých akcií Applu – posléze se ukázalo, že oním anonymním prodejcem byl sám Steve Jobs.

Jobs v té době již působil v Applu jako poradce, a o svém kroku zpětně prohlásil, že se k němu uchýlil proto, že ztratil veškerou svou víru v cupertinskou společnost. „V podstatě jsem se vzdal veškeré naděje na to, že by představenstvo Applu bylo schopné cokoliv udělat,“ uvedl Jobs, a dodal, že si ani v nejmenším nemyslel, že by akcie mohly stoupnout. Nebyl ale jedinou osobou, která v té době přemýšlela tímto způsobem.

Gil Amelio byl zpočátku považován za mistra změny, za člověka, který dokáže Apple zázračně oživit a pozvednout zpět do světa černých čísel. Když nastupoval do Cupertina, měl za sebou bohaté zkušenosti z inženýrství a své schopnosti také prokázal nejedním chytrým, strategickým krokem. Byl to právě Gil Amelio, kdo odmítl nabídku akvizice společností Sun Microsystems. Rozhodl se například také pro pokračování v licencování operačních systémů pro Mac a podařilo se mu i částečně snížit náklady společnosti (bohužel za pomoci nevyhnutelných personálních škrtů).

Za tyto nesporné zásluhy byl Amelio štědře odměněn – v době, kdy řídil Apple, si přišel na plat zhruba ve výši 1,4 milionu dolaru spolu s dalšími třemi miliony ve formě bonusů. Kromě toho mu byly také poskytnuty akciové opce v hodnotě několikanásobků jeho výplaty, Apple mu poskytl nízkoúrokovou půjčku ve výši pěti milionů dolarů a uhradil za něj používání soukromého letadla.

Zmíněné nápady vypadaly sice skvěle, bohužel se ale ukázalo, že nefungují. Klony Maců skončily neúspěchem, a bohaté odměny určené Ameliovi vyvolaly v kontextu s personálními čistkami spíš nevoli. Téměř nikdo už Amelia nevnímal jako člověka, který spasí Apple.

Gil Amelio (CEO Applu od roku 1996 do roku 1997):

Jako nejlepší nápad se nakonec ukázal Ameliův odchod z Applu. Ve snaze nahradit stárnoucí operační systém System 7 něčím novějším odkoupil Apple Jobsovu společnost NeXT i se samotným Jobsem. Ten sice původně tvrdil, že nemá ambice znovu stanout v čele Applu, začal ale podnikat kroky, které nakonec vedly k Ameliově rezignaci.

Po ní nakonec Jobs přece jenom převzal vládu nad firmou coby dočasný ředitel. Okamžitě zarazil klony Maců, provedl nezbytné škrty nejen v personálním obsazení, ale také v produktových liniích a začal pracovat na nových produktech, které se podle něj měly stát hitem. Aby pozvedl morálku ve společnosti, rozhodl se za svou práci pobírat symbolický jeden dolar ročně.

Hned počátkem následujícího roku se Apple opět dostal zpět do černých čísel. Začala éra produktů, jako byl iMac G3, iBook nebo operační systém OS X, které pomohly oživit zašlou slávu Applu.

Steve Jobs Gil Amelio BusinessInsider

Gil Amelio a Steve Jobs

Zdroje: Cult of Mac, CNET

.