Farní kostel v Dobromilicích skrývá krypty několika šlechtických rodů
Dobromilice patří k obcím, které jsou doslova prodchnuty památkami. Kromě zámku zde tedy najdeme mnoho pozoruhodných soch, starých domů a v neposlední řadě i kostel, jehož historie sahá až někam k počátkům existence zdejší vsi.
Farní chrám Všech svatých v Dobromilicích je poprvé zmíněn k roku 1353. Obec je o nějakých sedmdesát let, alespoň co se první zmínky týče, starší. To však neznamená, že zde kostel v době založení vsi nebyl, prostě se jen nedochovaly zprávy o jeho existenci.
Nejstarší hmatatelné stopy, potvrzující raný původ zdejšího chrámu najdeme v dnešní sakristii. Ta je patrně fragmentem původního kostela, na který navázala pozdější barokní přestavba. V sakristii také objevíme stopy po jedné z prvních přestaveb kostela. Tu nechal ve druhé polovině 16. století provést Jan Žalkovský. Kostel byl opět přístupný veřejnosti od roku 1592 a pamětní zápis o opravě najdeme na kamenné desce.
Kamenné náhrobky rovněž v sakristii připomínají i ty, že Žalkovští byli ve zdejším kostele pohřbeni. Podle nápisů zde spočinul Matyáš Žalkovský s jeho první manželkou Martou a také Jan Žalkovský a jeho choť Anežka Bítovská. Není od věci zmínit, že Matyáš Žalkovský se původně jmenoval Matyáš Tišnovský a byl selského původu. V mládí se stal pomocníkem moravského zemského hejtmana Václava z Ludanic. Na jeho přímluvu Matyáš v roce 1553 obdržel od císaře Ferdinanda I. vladyctví, znak a přídomek Žalkovský ze Žalkovic. Matyáš měl tři manželky a první dvě zemřely záhy po svatbě. Matyýáš byl dokonce obviněn z jejich vraždy a lidé si vyprávěli pověst o Modrovousovi. Když prý si bral třetí manželku Bohunku, podívala se mu podle pověsti v kostele do očí a on se změnil v kámen. Má to být prý ten, pod nímž je pochován.
Pod sakristií se ukrývá další hrobka hrabat z Bukůvky a při opravě kostela byla objevena další hrobka se schody a mramorovým kamenem. Z nápisu se dozvíme, že v ní odpočívá hraběnka Clamová. Na
epištolní straně je krypta svobodných pánů ze Stomů na Doloplazích. Blízko kostela je samostatná kaple s hrobkou potomků hraběte Michala z Bukůwky. Jak je tedy vidět, kostel byl vyhledávaným mauzoleem zdejší šlechty.
Přesto byly jeho osudy pohnuté. Po protestantské éře zdejšího chrámu, která byla násilně ukončena rekatolizací v roce 1624, byla zdejší farnost na čas zrušena a kostel byl spravován z Otaslavic. Kostel podle dobových zpráv dokonce za nepokojů těsně po Bílé Hoře vyhořel a byl 47 roků pustý. Až v roce 1767 nechal hrabě Kořenský kostel z gruntu přestavět a přistavěl boční oltáře. Ten tak dostal novou prostornou barokní loď. Původní dřevěná zvonice však zůstala stát až do roku 1866 kdy hraběnka Clamová nechala postavit současnou věž. U příležitosti milénia sv. Metoděje se navíc dočkal opravy i celý chrám. Navíc přibyla i nová obrazová výzdoba.
Chrám zůstával i nadále centrem duchovního života obce i malé farnosti, ke které patřily okolní vsi. Po přestavbě kostela v 18. století byla v roce 1789 dokončena i stavba současné fary. Vnitřní vybavení chrámu přibývalo postupně. Dodnes se zachovala kazatelna ze 16. století pořízena rodem Žalkovských, stejně jako křtitelnice. Oltářní obraz je dílem prostějovského malíře Adama Sebastiniho. Od roku 1886 má kostel současné varhany a od přelomu 19. – 20. Století odměřují na věži čas hodiny. Zvony, které ohlašovaly věci dobré i zlé ještě na staré dřevěné zvonici bohužel vzaly za své při válkách a rekvíracích. Přesto má dnes kostel soubor nových zvonů.
Chrám v Dobromilicích rozhodně není jen duchovním místem. Je to také pozoruhodná galerie děl umělců, u nichž mnohdy neznáme jejich jméno, jejich díla je však i tak zařadila mezi nesmrtelné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
