Jeho 45 minut v sobotním zápase Zbrojovky proti Jihlavě patřilo k tomu nejlepšímu, co přípravný duel dvou zklamaných barážových celků přinesl.
Bartolomeu dal krásný gól, po jeho střele dorazil balon do branky Petr Pavlík, další jeho pokusy zlikvidoval brankář nebo šly vedle. Chuť hrát na něm byla jasně vidět.
„Jsem takový typ hráče, který se snaží zakončovat. Na podzim to tam bylo, na jaře to nebylo. Jestli je to proměna? Možná ano. Mám chuť hrát,“ řekl 25letý hráč.
Pokud by si někdo měl pamatovat, že každý zápas v přípravě je důležitý, je to právě Bartolomeu. V lednu ho trenér Pavel Šustr na Maltě vyhnal ze zápasu s Táborskem po 14 minutách a po utkání byl s jeho přístupem velmi nespokojen.
Tahle výchovná facka se s posilou ze Zlína táhla.
„Nějaký zlom tam nastal,“ vycítil Bartolomeu. Chodil na tribunu nebo na lavičku, a místo aby ho to nakoplo, tak ještě víc vadl. „Necítil jsem se pak komfortně. Vím, že každý dělá chyby, ale já se z toho nedokázal dostat. Na druhé půlce sezony se to odrazilo,“ řekl.
Ke své smůle se okatě „přimotal“ i ke gólu Příbrami v prvním zápase baráže, který skončil pro Zbrojovku nešťastnou remízou 3:3. A zase byl na tapetě. „Nemyslím si, že to byl můj gól. Vedle mě byl jeden náš hráč, za mnou druhý. Kdyby mi zavolal, že mám hráče za sebou, šel bych do skluzu,“ špitl.
Během dovolené se Bartolomeu pokusil udělat tlustou čáru. Upravil jídelníček tak, aby lépe zvládal letní horka, a ukládá si do hlavy, že zase stojí na startovní čáře.
„Bart to má tak, že v přípravě se vždycky umí zakousnout. Odehraje ji výborně. Pak přijde zápas a stane se, že ze své role vypadne. Neodpracuje ho. Jestli je to zklamáním z menšího vytížení, nebo by chtěl mít jinou roli... tu si ale vyšlape jen tím, že bude makat,“ kázal mu Šustr v sobotu, kdy svoje hodnocení odříkal schválně nahlas, aby ho opodál stojící Bartolomeu slyšel. „Ať víš, co o tobě bude v novinách,“ uvedl ho do obrazu.
Roman Čáp (v modrém) z Jihlavy uniká Robertu Bartolomeuovi z Brna.
Taky ho povzbudil: „Dal jsi gól z kategorie snů, byl jsi to ty, že?“ sehrál Šustr roli tazatele. Ostatně už při zápase, když Bartolomeu poslal míč nádherně do horního rohu jihlavské branky, zvedl Šustr ruce vysoko nad hlavu.
Jako kdyby si i Šustr pro sebe řekl: „Konečně! Takhle to má vypadat!“
„Pracovat se snažím pořád,“ hájí se záložník s ligovými zkušenostmi. „Někdo si myslí, že si jen jdeme zahrát fotbal, ale psychika v tom hraje velkou roli. Zkrátka se hraje líp, když má hráč důvěru, než když jen dostřídává. To je těžké na sebevědomí. Slyší diváky, jak nadávají, nabaluje se to. Snadné to není,“ připouští Bartolomeu.
S tím, jak ho Šustr hodnotí, problém nemá. „Komunikujeme dostatečně. Nejsem zastáncem toho, aby se hráči s trenérem kamarádíčkovali. Ideální je říct si, ať víme, na čem jsme, a to stačí. Vím, že musím makat a že důvěra pak bude,“ uvědomuje si brněnský fotbalista.
