Dominantní pocity? Štěstí, radost a velká úleva. Brankář Petr Mrázek je z dohody s Carolinou nadšený. Ve městě se zabydlel, v klubu se mu líbí. „Byla pro mě priorita tam zůstat. Věděl jsem, že pro mě mají místo a vedení a trenér mě tam chtějí zpátky,“ říká gólman v rozhovoru pro deník Sport. Během příštích dvou let si vydělá celkem 6,25 milionů dolarů.
Vypadáte spokojeně, jste rád, že už máte jednání za sebou?
„Strašně moc! Jsem fakt šťastný, že je to za mnou. Ono se to nezdá, ale dost se to táhlo. Mluvilo se o tom několik měsíců, ta finální fáze jednání pak trvala nějaké dva tři týdny. Řešily se různé možnosti. Bylo to náročné, jsem rád, že už je to pryč a zase se můžu soustředit jen na přípravu na novou sezonu.“
Byl jste z toho handrkování o podmínkách nervózní?
„To bych ani neřekl, vyloženě nervózní jsem nebyl. Bylo ve mně spíš takové to vnitřní napětí, kdy se něco vleče a vy furt nevíte, na čem jste, jak to celé bude. Musím poděkovat přítelkyni Sáře za to, že se mnou měla pevné nervy. Snažil jsem se nebýt protivný, ale myšlenkami jsem byl občas úplně někde jinde. Šlo na mě poznat, že to není hotové, moc se mnou nebyla řeč.“ (směje se)
Jste potěšený podmínkami, na kterých jste se s klubem dohodli?
„Určitě. Opravdu jsem moc spokojený. Obchod s volnými hráči byl letos pro gólmany dost těžký, kvalitních jmen tam bylo spousta. Priorita pro mě byla zůstat v Carolině. Věděl jsem, že tam to místo pro mě je a vedení a trenér mě tam chtějí zpátky.“
Narážím spíš na finance: 6,25 milionů na dva roky. Je tohle to, co jste chtěli?
„Ano, nějaké podmínky jsme si dali. Hlavní cíl ale pro mě byl hrát dál za Canes. To byla alfa a omega.“
Počkejte, ještě před týdnem jste mi říkal, že NHL je prostě byznys a nemáte problém jít kamkoli jinam, pokud vám nabídnou víc peněz. To byla tedy jen
jakási vyjednávací póza?
„To bych neřekl. Kdybych měl dvě opravdu hodně odlišné nabídky, tak bych to zvažoval. Ale řešil bych to s Carolinou narovinu. Přišel bych s tím, že ti mi nabídli takové a takové peníze, tak se pojďme nějak rozumně domluvit. Čekalo se, co se objeví. Něco vyplavalo, ale dál by se to vleklo. Já už jsem nechtěl čekat. Vím, že v Carolině můžu být jedničkou, v jiných týmech tahle pozice volná nebyla.“
Smlouva je dvouletá, nechtěl jste přeci jen o něco delší kontrakt?
„Chtěl. Moje vize byla tři roky, Carolina chtěla dva. Dnes, když se na to dívám s odstupem, si myslím, že je to opravdu správná volba. Bude mi 29 let, za dva roky budu mít víc zkušeností. Pořád věřím, že jedna dlouhá smlouva tam na mě ještě čeká.“
Je tenhle podpis tím, co jste si před sezonou vysnil?
„Stoprocentně. Loni jsem šel do neznáma. Chtěl jsem všem ukázat, že na to mám, že si zasloužím lepší peníze. Dneska se spolu bavíme a ty podmínky jsou úplně jiné. Nejde být nespokojený. Pracuji s Marianem Jelínkem, s tím jsme si dali před sezonou řadu cílů. Myslím, že jsem je splnil. Už teď se těším, jak si před novým ročníkem dáme nějaké další, a já budu moct pracovat na jejich plnění.“
Prozradíte, jaké to byly cíle?
„Ty hokejové byly jasně dané: chytat co nejvíc, dostat se na pozici jedničky, mít stabilní výkony a získat si zpátky pozici, kterou jsem si roky před tím pracně budoval.“
A co vyloženě nehokejové cíle, psychické či sebemotivační?
„Ty byly pro mě ze všeho nejdůležitější. Když porovnám sebe před lety a teď, tak to byl největší rozdíl. Dřív jsem uvažoval úplně jinak. Když jsem vychytal čtyři výhry v řadě, tak to bylo v pohodě. Teď jsem se naučil myslet pozitivně pořád, i když se třeba chvíli zrovna ne úplně dařilo. Motivační věty jsem v hlavě měl, často si je opakoval. Myslím, že to pro mě byl základ úspěchu.“
Můžete zpětně říct, jak velký byl zájem Edmontonu, který o vás prý usiloval?
(úsměv) „Teď už to snad můžu říct. Zájem měli, ale nedopadlo to. O víkendu jsme si měli volat s manažerem Kennym Hollandem, ale nakonec k tomu ani nedošlo. Dva týdny jsme se tím ale vážně zaobírali. Problémem ale byl jejich rozpočet, který mají už tak dost nabitý. Agent mi říkal, že tam to asi neklapne, že spíš vezmou někoho staršího jen na rok, což se nakonec opravdu stalo.“
Na sociálních sítích jsem zachytil vlnu nadšení fanoušků Hurricanes, kteří slaví, že v klubu zůstáváte. Čím jste jim tak přirostl k srdci?
„Doufám, že tím, že jsem slušně chytal. (smích) Dával jsem najevo emoce, to oni mají rádi. Celý rok mi dávali energii. Byli úžasní, jak šla sezona, tak se to jen stupňovalo. Ta první kola v play off byli opravdu naším dalším hráčem na ledě. Já jsem se k nim choval vždycky dobře. Je to malé město, je tam pohoda. To nadšením sdílím s nimi. Moc se nám tam líbí, s klukama v šatně jsem si sedl. Je to pro nás opravdu domov. Klidně tam za dva roky smlouvu zase prodloužím.“
Jak moc vás mrzí, že v klubu skončil váš konkurent, ale i kamarád Curtis McElhinney?
„To mě mrzí hodně, byli jsme velcí přátelé. Mac byl nejlepší brankářský parťák, jakého jsem za kariéru měl. Od začátku jsme si ve všech věcech sedli. Bude mi moc chybět.“
Teď budete dvojici tvořit s Jamesem Reimerem, který přišel z Floridy. Znáte se?
„Jen jako soupeři, ale slyšel jsem o něm jen samé dobré věci. Kvalitních brankářů teď máme víc. Z Chicaga přišel Forsberg, Nedeljkovic dotáhl farmu ke Calder Cupu. Z toho pohledu to může být ještě hodně zajímavé. Uvidíme, jak se to vyvine.“
Nestála jednání s manažerem právě na vaší pozici? Dovedu si představit, že už se vám moc nechce začínat znovu na stejné startovní lajně s někým dalším.
„To máte pravdu. Přesně to byl jeden z důvodů, proč jsem chtěl zůstat v Carolině. Kouč Rod Brind'Amour mi dával jasně najevo, že chce, ať jsem jeho jednička. Trenérsky i lidsky mimo led jsme si parádně sedli. Spolu s trenérem gólmanů mě dokázali k zápasům perfektně nabudit a připravit na ně. Nechtěl jsem to opouštět. I když tedy bohužel náš brankářský kouč Mike Bales v klubu skončil.“
Je pro brankáře právě vztah s trenérem gólmanů tolik důležitý?
„Ani byste neřekli, jak moc. Je to klíčové. Pokud si nerozumíte, je to k ničemu. V NHL se tenhle člověk kompletně stará o brankáře. Dělá jim tréninky, vybírá, kdo bude chytat. Nebýt Mika, moje sezona by tak úspěšná nebyla. Dostal tříletou smlouvu v Buffalu, víc peněz. Jeho rozhodnutí chápu, ale bude mi chybět. Takových kapacit jako on v tomhle oboru moc není.“
Zámořím zarezonovala nabídka Montrealu, který vám chtěl přetáhnout lídra Sebastiana Aha. Manažer Don Waddell ale bleskově dorovnal a útočníka udržel. Jak jste to vnímal?
„Spíš jsem se tomu smál. Abych řekl pravdu, tak jsem včera mluvil s majitelem klubu… Věděl jsem, že Sebastian na milion procent zůstane, podle mě nebyla šance, že by odcházel. Kdybych mohl, vsadil bych cokoli, že to dorovnají. Aho je tím, čemu se v Americe říká franchise player. On dělá brand organizace, je největší hvězda. Tým bez něj bych si absolutně nedovedl představit.“
