V úterý ráno na statku v Dolním Dobřejově na Benešovsku naložili čtyři klisny koně Převalského, aby je převezli na letiště do pražských Kbel. Tam dorazily všechny v pořádku, nicméně přesto se jejich odlet do země, která kdysi bývala jejich domovem, nečekaně zkomplikoval.
Jak uvedl po druhé hodině odpoledne na svém facebookovém profilu Miroslav Bobek, ředitel Zoo Praha, klisna Tania si v přepravním boxu sedla. „Nyní ji vykládáme, abychom ji zvedli. Necháme ji však v ČR, protože její transport by byl riskantní. Poletí tedy tři klisny a nabíráme zpoždění.“
Vlevo nakládání čtyř klisen ráno v Dolním Dobřejově, uprostřed naložení klisen do letounu CASA na letišti v Kbelích. Nicméně tři klisny koně Převalského - Tara, Tarik a Spina - odcestovaly do Mongolska až v půl čtvrté odpoledne. Odlet se zkomplikoval, protože Tania si na palubě letounu CASA v přepravní bedně před startem sedla. Bylo nutné ji zvednout, vyložit a zůstala doma.
Odlet letounu CASA byl kvůli tomu odložen o dvě hodiny. Teprve o půl čtvrté odpoledne mohl Miroslav Bobek na svůj facebook uvést, že letoun CASA z kbelského letiště konečně startuje směrem na Bulgan sum. Se třemi klisnami koní Převalského, kterými nakonec jsou: Tara, Tarika a Spina.
Klisny čeká zhruba dvacetihodinový let s mezipřistáními v Kazani a Novosibirsku, přistání v Bulgan sumu by se měly dočkat ve středu ve 12:45 místního času, tedy v 07:45 letního středoevropského času. Po přistání v Mongolsku klisny čeká cesta nákladními vozy do oblasti Tachin Talu, kde zhruba rok zůstanou v aklimatizační ohradě.
Klisna Tania, která zůstala v Praze, je v pořádku. Vrátila se do pražské zoo v Troji a před pátou hodinou tu byla vypuštěna do odstavného výběhu.
Vše o Návratu divokých koní 2019 s těmi nejpovolanějšími
Na přelomu 60. a 70. let minulého století byl kůň Převalského ve volné přírodě vyhuben a přežil jen díky zoologickým zahradám. Letos pražská zoo pořádá už devátý transport koní do jejich domoviny. Dohlíží na něj ředitel zahrady Miroslav Bobek a jeho zoologický náměstek Jaroslav Šimek.
Cesta z Dolního Dobřejova do oblasti Tachin tal v mongolské poušti Gobi trvá přes třicet hodin. Vydrží to koně?
Miroslav Bobek: Naštěstí nám vždy vydrželi, byť to při transportech tohoto typu nebývá pravidlem. Když jsme s nimi v 90. letech začínali, nějaké úhyny byly. Musím zaklepat, že my žádné neměli. Patří za to dík chovatelům a veterinářům. Koně sledují a během cesty je dokážou udržet v kondici. K tomu máme spoustu opatření.
Ředitel pražské zoo Miroslav Bobek (vpravo) a jeho zoologický náměstek Jaroslav Šimek
CASA (armádní letoun, který koně přepravuje – pozn. red.) je hodně vychlazená, aby se v boxech nepřehřívali. Do beden dále fouká chladný vzduch z větráků. Po Mongolsku se zvířata vezou v náklaďácích překrytých namočenou houní. V Česku máme policejní doprovod, abychom nezůstali v koloně. Není to jen kvůli času odletu, ale také proto, aby se opět nepřehřívali, kdyby bylo velké teplo. I když máme také chladicí auto.
Jaroslav Šimek: Zároveň máme k transportu připraveno více záložních koní a vybereme z nich čtyři nejlepší. Součástí výběrových kritérií je i to, jak reagují na stres a na anestezii. Neznamená to, že jsou během cesty uspaní, ale jsou uklidnění. Pokud reagují špatně, jsou z přepravy vyloučeni.
Co se stane se zbytkem koní, kteří neodletí?
Šimek: Čekají do příštího roku na další transport.
Přeprava musí být náročná i pro lidi, kteří koně do Mongolska doprovázejí. Zvlášť jestli letíte v letadle klimatizovaném ani ne na deset stupňů.
Bobek: Je třeba si uvědomit, že přípravy trvají měsíce a odehrávají se v různých oblastech. Jde o získávání koní z jiných zoo, jejich transport do Česka. Jde o péči o koně v Dobřejově, papírovou práci, získávání nejrůznějších povolení. A pak o samotnou přepravu, které se účastním spolu s osvědčeným týmem veterinářů a chovatelů. Náročné to je a čím víc transportů máme za sebou, tím větší mám obavy. Můžou nastat nejrůznější zádrhele.
Transporty organizujete od roku 2011. Měli jste za tu dobu nějaký velký zádrhel?
Bobek: Při prvním to bylo na hraně. Zdrželi jsme se při mezipřistání v ruské Kazani. Chtěli, abychom koně vyhnali z boxů na kontrolu jejich veterinářem. Jedna z klisen se začala přehřívat. Naštěstí velitel letu zapnul motor, aby chladil vnitřek letadla. To byl největší problém.
Proč přepravujete jen klisny?
Šimek: Jednou jsme přepravovali hřebce, ale od té doby jen klisny. Koně mají speciální způsob života, žijí v harémech. To znamená jeden hřebec a větší množství klisen. Když přivezeme hřebce, je možné, že ani nedostane příležitost k reprodukci.
Ředitel Zoo Zoologický náměstek |
Kolik koňů Převalského nyní v Mongolsku žije?
Bobek: V Gobi B počet koní, včetně letošních mláďat, převyšuje 250 jedinců. Směřovalo tam sedm z osmi našich dosavadních transportů. Ta oblast je pro nás zásadní, protože jde o přirozené prostředí „převaláků“. Tam žili poslední jedinci, než byli v přírodě vyhubeni.
Vedle našich transportů je ještě důležité, že v květnu odhlasoval mongolský parlament významné rozšíření tohoto přísně chráněného území. Pochopitelně jsou v Mongolsku i další místa, kde „převaláci“ žijí. Třeba v Khustainu u Ulánbátaru, ale to není jejich země v pravém slova smyslu. Potom žijí v oblasti Chomiin talu, kde teď zvažujeme spolupráci. Jinak jsou ještě v Číně.
Noemovou archou je pro klisny Dolní Dobřejov    |
Nebo v okolí Černobylu.
Bobek: Volně nebo polovolně jsou leckde, ale to není pravý návrat do jejich vlasti. Dovolím si přihřát polívčičku. Panel OSN nedávno zveřejnil studii o tom, že až milion druhů rostlin a živočichů je v ohrožení. Je v ní jen málo pozitivních věcí. Jedna z nich mluví o návratu koně Převalského.
To se podařilo a jsem na to pyšný. Letošní devátý transport není kulatý, ale jinak „převaláci“ slaví tři kulatá výročí. 180 let od narození generála Prževalského, který je objevil. 120 let od prvního transportu koní do Evropy a 60 let od chvíle, kdy jsme začali vést mezinárodní plemennou knihu koně Převalského.
Existují podobné projekty na záchranu jiných zvířat?
Šimek: Řada. Podobnou historii má zubr. Až na jediné místo byl v přírodě vyhuben a dnes díky lidským chovům jeho počty začaly stoupat. Jde o velmi úspěšný příběh.
Bobek: V mezinárodním srovnávání se často uvádějí kondoři kalifornští v Americe. Z malého počtu jedinců v lidské péči se podařilo rekonstruovat populaci ve volné přírodě. Dnes je však spíše snaha zachraňovat zvířata ještě v místě přirozeného výskytu. „Převaláci“ se nám sice povedli, zoologické zahrady byly Noemovou archou, která umožnila jejich přežití, jenže ohrožených druhů je strašně moc a my takové množství zachraňovat nemůžeme. Proto se klade důraz na ochranu zvířat v místech, kde žijí.
Odkud koně, které teď máte v Dobřejově, pocházejí?
Šimek: Asi čtyři jsou od nás, několik ze Švýcarska a Německa. Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií má desetiletý koordinovaný program. Koordinátor díky plemenné knize disponuje údaji, kde jsou koně k dispozici, a my následně s chovateli určíme, jestli jsou vhodní pro převoz sem.
Jsou koně z některých zemí pro převoz do Mongolska vhodnější?
Šimek: Je to individuální. Nemůžeme říct, že koně ze Švýcarska jsou lepší než z Německa. Zvířata navíc cestují napříč Evropou po zoo, takže jejich původ je smíšený z různých zemí.
Oblasti kolem Dolního Dobřejova se říká Česká Sibiř, protože je tam o něco drsnější podnebí. Přesto, daří se koňům z Česka adaptovat v Mongolsku? Zvlášť na jejich kruté zimy?
Bobek: Řeknu svou mantru o aklimatizačních ohradách. V Mongolsku klisny vypouštíme do velké ohrady, kde jsou téměř rok. Žijí tam pod kontrolou a mají přístřešek. Můžou tam být v podmínkách daleko příznivějších, než jaké je čekají potom, a můžou si tam přivyknout.
Šimek: Přesun zvířat je vždy spojen s riziky. Ale v tomto případě je přizpůsobivost velice dobrá. Mají to v genech. Stačí se podívat na koně, který se narodí v Praze, stráví v ní dva roky a pak ho převezeme do Dobřejova. Tam ve větší zimě mu rostou delší chlupy, má hustší srst. Takže koně jsou schopní se vyrovnat s drsnějším prostředím Mongolska.
Nicméně první aklimatizační rok je velice podstatný. Zvířata se poté vypouštějí v doprovodu jednoho z místních koní. Je to jejich průvodce, který je nasměruje, případně se o ně trochu postará. Taky po zkušenosti z prvního transportu v 90. letech jsou koně po první zimě v předjaří ošetřeni proti infekčním nemocem, kvůli nimž tehdy byly největší ztráty.
V 90. letech se pražská zoo na návratu koní do Mongolska taky podílela? Bobek: S transporty v 90. letech začal německý obchodník Christian Oswald. Naši pracovníci mu byli nápomocní. Koně však pocházeli z Ukrajiny. Až později jsme začali přepravovat i koně od nás, transporty byly v režii Holanďanů a Oswalda. Pak ustaly. V roce 2010 jsem nastoupil do funkce. Byl jsem se podívat v Dobřejově.
Koně na sněhu vypadali tak krásně a položil jsem si otázku, proč už je nepřepravujeme? Zejména v kontextu předchozí mongolské zimy, kdy polovina koní v Gobi B padla v důsledku velmi krutých mrazů. Bylo jich tam najednou málo, populace byla ohrožena. A my měli koně v Dobřejově. Tak vznikl nápad organizovat vlastní transporty.
Kolik transportů ještě chystáte?
Bobek: Uvažovali jsme, že jich bude deset. Tedy příští rok poslední. Avšak růst populace v Mongolsku není tak rychlý, jak jsme se domnívali. Navíc v Chomiin talu jsou koně taky potřeba a uvažujeme, jestli je nezačneme vozit tam.
Jak to, že se nerozmnožují tak, jak jste si představovali?
Bobek: Rozmnožují se dobře. Nechci, aby to vyznělo negativně. Prostě náš odhad byl optimističtější než realita.
Při jak velkém počtu si řeknete, že už vás není potřeba?
Bobek: Optimální by bylo 400. Tolik jich tam ještě není a příští rok nebude.
