Franz Kafka v opeře, baletu a hudbě (2)

Kafkova nejslavnější povídka Proměna (Die Verwandlung), vydaná poprvé v roce 1915 v časopise Die Weissen Blätter a ještě téhož roku i knižně, je příběhem obchodního cestujícího Gregora Samsy, který se jednoho dne ráno probudí a shledá, že se proměnil v obří hmyz. Tím se značně zhorší situace v Samsově rodině závislé na Gregorově výdělku. Vyděšení rodiče a sestra se rozhodnou Gregora zavřít v jeho pokoji v jakési domácí internaci. Postupně se zhoršuje jeho zdravotní stav, byt opustí i nespokojení podnájemníci a rodina je zoufalá. Opuštěný Gregor pak umírá. Ráno jej nalezne posluhovačka a jeho mrtvolu sama odklidí. Téhož dne uspořádají Samsovi, jimž se viditelně ulevilo, výlet z města a probírají nadějné plány do budoucna… Také Proměna se dočkala jevištní verze. Autorem jevištní adaptace z roku 1969 je Steven Berkoff. Jeho text se pak stal základem pro komorní operu o šesti scénách Metamorphosis australského skladatele Briana Howarda (nar. 1951), která měla premiéru 30. září 1983 ve Victoria State Opera v Melbourne.

Balety inspirované Kafkou a jeho dílem
Výše zmíněný Steven Berkoff (nar. 1937), anglický herec, dramatik a divadelní režisér, se k Proměně vrátil ještě jednou. V roce 1989 režíroval v Ethel Barrymore Theatre na Broadwayi svoji dramatizaci této povídky, v níž Gregora Samsu představoval slavný tanečník a herec Michail Baryšnikov. Tím se dostáváme k početným baletním dílům inspirovaným Kafkovou tvorbou i životem. Například baletní Proměna byla na repertoáru londýnského Royal Ballet v Královské opeře Covent Garden v roce 2013. Hlavní roli tančil sólista souboru Edward Watson na choreografii Arthura Pity; hudbu složil Frank Moon, mimo jiné autor hudby k baletu Salome pro soubor San Francisco Ballet. Režisér Ross MacGibbon pořídil téhož roku televizní záznam této úspěšné produkce. Kritika oceňovala hlavně Watsonův výkon v náročné roli a jeho neuvěřitelné fyzické dispozice, pro krkolomné pozice obřího hmyzu, v nějž se hrdina proměnil, jako dělané.

Baletní Proměna se hrála také na Malé scéně Divadla J. K. Tyla v Plzni (premiéra 6. ledna 2018; recenzi jsme přinesli ZDE). O libreto, choreografii a režii se postaralo seskupení DekkaDancers – Štěpán Benyovszký, Štěpán Pechar a Ondřej Vinklát; hudba: Hauschka a další (různé skladby a písně). Roli Gregora (Řehoře) Samsy alternovali Richard Ševčík a Karel Audy.

Povídka Proměna inspirovala též projekt KAFKA.DREAMING dvojice slovenských umělců, herců a performerů Tomáše Procházky a Petera Tilajčíka. Představení na rozhraní tance a divadla, fyzického divadla a všech možných alternativ tanečního umění mělo premiéru 5. prosince 2015 v Ateliéru Časopriestor Cvernovka v Bratislavě (recenzi z reprízy 28. ledna 2017 v holešovickém Studiu ALTA Praha jsme přinesli ZDE). Obsah představení charakterizuje jeho podtitul: KAFKA.DREAMING alebo o čom snívam, keď snívam o tom, že sa ako chrobák mením na Kafku? Tvůrci využívají nejen motiv z Proměny, ale i motivy z Kafkova života a jeho složitého vztahu k autoritativnímu otci; vycházejí přitom i ze slavného Kafkova Dopisu otci (Brief an den Vater), dlouhého autobiografického psaní z listopadu 1919, jenž se do otcových rukou nikdy nedostal, četla jej však Kafkova matka; posmrtně byl vydán jak samostatně, tak v rámci Kafkovy korespondence.

Baletní adaptace románu Zámek měla premiéru v mnichovském Staatstheater am Gärtnerplatz 26. května 2011 (Das Schloss. Tanztheater nach dem Roman von Franz Kafka). Choreografie a režie se ujal Hans Henning Paar, hudba byla vybrána z děl Krzysztofa Pendereckého, Henryka Góreckého, Alfreda Schnittkeho a Dmitrije Šostakoviče. Paarova choreografie vypráví o marnosti snah zeměměřiče K. Z neproniknutelné sítě neprůhledných podmínek se vynořují bizarní obrazy a scény plné mizérie. Stejně jako v noční můře se protagonista pohybuje tímto labyrintem, v němž se i hmotné objekty jeví jako zvláštní.

V roce 2005 inscenovali Zámek také v tokijském Novém národním divadle. Režie a adaptace: Matsumoto Osamu, choreografie: Ide Shigehiro, hudba: Saito Neko. Osamu již předtím adaptoval Kafkův román Nezvěstný pod titulem Amerika (2001). Obě představení mu vynesla v Japonsku řadu ocenění a setkala se s velkým úspěchem i u diváků.

V poslední době přitahuje choreografy zejména Kafkův román Proces. Soubor Královského švédského baletu na scéně Královské švédské opery ve Stockholmu uvedl v premiéře 17. května 2019 baletní adaptaci Procesu, o niž se postarali bratři Bubeníčkovi: Jiří Bubeníček jako choreograf a Otto Bubeníček jako scénograf. Hudbu vybrali z děl Alfreda Schnittkeho, Hanse Eislera, Heinera Goebbelse, Arvo Pärta, Alvy Nota, Elliota Sharpa a dalších a z tradičních židovských lidových písní. Příběh zasadili tvůrci do města s reminiscencemi na Prahu, s kouzelnými uličkami a secesními budovami, do míst, kde se můžete ztratit. Kdo jste, jakmile je proces ukončen? – tato otázka zůstává viset ve vzduchu… V jednom rozhovoru Jiří Bubeníček mluvil o tom, že pochází z Prahy, není sice Žid, ale vyrůstal v židovské čtvrti a chodil do stejné školy jako Kafka. Vzpomínal na to, jak byly pražské ulice před listopadovou sametovou revolucí prázdné (dnes jsou plné turistů) a nebyly tak pěkné jako nyní; měly prostě podle něj kafkovskou atmosféru. Připomněl také, na co se často zapomíná, a sice komickou stránku Kafkových děl: „Slyšel jsem, že když Franz Kafka a Max Brod nahlas četli některé části Procesu, hodně se nasmáli. Mnoho scén je absurdních. Takže se Kafka v podstatě směje životu. Ačkoli jeho život byl tvrdý, měl přísného autoritativního otce, poruchy příjmu potravy, byl slabý a nemocný, nemohl se ani oženit kvůli svému strachu z toho, že by jako manžel neobstál… A to vše se odráží v jeho práci. Proto jsem se snažil začlenit Kafkovy životní okamžiky do našeho představení.“

Litevský národní balet ve Vilniusu uvedl baletní adaptaci Procesu v prosinci 2017. Choreografii měl Martynas Rimeikis. Jak uvádí ve své recenzi Ivana Kloubková: „Martynas Rimeikis vychází ve svém zpracování Kafky zcela jasně a srozumitelně přímo z literární předlohy a v podstatě zachovává i hlavní příběh díla. Spolu s libretistou Laurynasem Katkusem a hudebním skladatelem Mindaugasem Urbaitisem vytváří sled scén, které pracují se základními motivy Kafkovy knihy, dynamicky střídají scény komornější a sborové a každé jednání je ukončeno strhujícím šílenstvím, kdy divákům běží mráz po zádech. […] Původní hudba Mindaugase Urbaitise vznikla současně s myšlenkami libreta a představami choreografa. Skladatel nabídl choreografovi možnost využití motivů maďarského hudebního skladatele Bély Bartóka, který se plně formoval jako uznávaná veličina právě v době vzniku a vydání Kafkova díla. Jeho pojetí pracuje s Bartókovými charakteristickými krátkými motivy, s jeho intonačním materiálem či expresivní energií. Je charakterotvorné a inspirující pro tanec a pohyb.“ (celou recenzi z hostování litevského souboru v Janáčkově divadle v Brně dne 20. června 2019 najdete ZDE).

Také pražské Národní divadlo uvedlo letos baletní verzi Procesu, a to pod názvem Kafka: Proces. Je dílem slavného italského choreografa Maura Bigonzettiho, který vytvořil také kostýmy. Premiéra se konala ve Stavovském divadle 13. června 2019 (recenzi jsme přinesli ZDE). Incipit Bigonzettiho pojetí zní: „Uprostřed hluboké noci se otevřou dveře a vstoupí žena zahalená v listech papíru, symbolizující osud spícího protagonisty a zuřivý hněv, kterému je vystaven…“ Hudba byla vybrána z děl Antonia Bononciniho, Dietricha Buxtehudeho, Henryka Góreckého, Carla Gesualda, Tarquinia Meruly, Claudia Monteverdiho a Modesta Petroviče Musorgského. Světová premiéra tohoto baletu proběhla v roce 2015 v německém Hannoveru.

V dubnu 2015 byla jiná adaptace Procesu uvedena v Badisches Staatstheater v Karlsruhe, a to v choreografii a režii Davida Bombany. Ten si hudbu vybral z děl Waltera Fähndricha, Oliviera Messiaena, Einojuhaniho Rautavaary a Pēterise Vaskse. A jistě bychom v historii našli ještě mnoho dalších baletů inspirovaných Franzem Kafkou…

Další hudební díla podle Kafkových textů
Na závěr ještě něco málo o dalších dílech využívajících texty Franze Kafky. Rakousko-americký skladatel českého původu Ernst Krenek (1900–1991) zkomponoval už v letech 1937–1938 Pět písní (Fünf Lieder, op. 82) na Kafkovy texty. Na CD je nahrála mimo jiné sopranistka Christine Schäfer.

Kafkův nejbližší přítel Max Brod (1884–1968), taktéž pražský rodák, spisovatel, dramatik, překladatel, publicista, libretista a skladatel, byl mužem širokých zájmů. Kafkovy rukopisy navzdory jeho písemnému přání zachránil před plameny a vydával, vykládal a propagoval. Vedle toho bylo jeho velikou vášní také dílo Leoše Janáčka, s nímž se i spřátelil, psal o něm články a kritiky a je autorem první podstatné janáčkovské monografie vydané ještě za skladatelova života (Leoš Janáček: Leben und Werk, 1924). Do němčiny přeložil libreta k Janáčkovým operám Její pastorkyňa (Jenůfa), Káťa Kabanová, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu (a navíc ještě texty Zápisníku zmizelého, Čtveřice mužských sborů a Kašpara Ruckého). Podle Kafky zkomponoval dvě písně: Tod und Paradies. Zwei Lieder nach Texten von Franz Kafka, op. 35 (Smrt a ráj; verze s klavírem 1951, s orchestrem 1952).

Maďarský skladatel György Kurtág (nar. 1926) použil fragmenty z Kafkových deníků a dopisů ve svém díle Kafka-Fragmente, Op. 24 pro soprán a housle (1985–1987). Nizozemský skladatel Eduard de Boer (nar. 1957) je autorem písňového cyklu Fünf Lieder nach Texten Franz Kafkas, op. 86 (2018), a to ve verzi pro baryton a klavír nebo pro baryton a velký symfonický dechový orchestr. Izraelský skladatel rumunského původu Gabriel Iranyi (nar. 1946) je autorem skladby Zwei Parabeln nach Texten von Franz Kafka – Streichquartett Nr. 2 (pro mezzosoprán a smyčcové kvarteto) z roku 1998. Melodram Kafkovy sny Sylvie Bodorové (nar. 1954) pro hlas, akordeon, smyčce a bicí vznikl na úryvky z textů Franze Kafky v češtině i němčině, přičemž se tu hraje se zvukem obou jazyků. Melodram s úspěchem interpretovala a nahrála Soňa Červená.

„Jeho svět už není. Jen jeho řeč žije.“ Tak zní poslední slova třetího, závěrečného svazku nejvýznamnějšího a nejpodrobnějšího Kafkova životopisu z pera německého autora Reinera Stacha (Kafka – Roky poznání, 2008, česky 2018). Je to pravda: Kafkova řeč, jeho dílo stále žijí, i téměř sto let po jeho smrti; a jak jsme viděli, je Kafka i bohatou inspirací pro skladatele či choreografy.