Tradičně ve středu, nejblíž 13. dnu v měsíci, se sešlo i letošní květnové, v pořadí už 106. kolegium Akademie Jaroslava Foglara. Tentokrát však setkání nehostila klubovna v Bělehradské ulici v Praze. V duchu každoročních „jarních výšlapů“ zamířila v květnu desítka účastníků na jihovýchodní okraj hlavního města – do Uhříněvsi.
Proč právě sem, do této části metropole? „Také Uhříněves je v mnohém protkána nitkami odkazu spisovatele a skautského vůdce Jaroslava Foglara,“ vysvětluje Libor Čermák, člen 48. klubu oldskautů Jestřábi, který v Uhříněvsi žije, a stal se zasvěceným průvodcem výpravy. „U nás v Uhříněvsi lze ale najít i zajímavé stopy skautské historie, stejně jako protifašistického odboje za druhé světové války nebo si prohlédnout místní regionální pamětihodnosti.“
Dejme proto i v další části této reportáže hlavní slovo samotnému Liborovi, aby ani čtenáři Bohouška nebyli ochuzeni o zajímavosti z květnové výpravy…br>„Na úvod čekala účastníky kolegia návštěva místního muzea. Při prohlídce expozice se dověděli mnohé o historii Uhříněvsi, o místních skautech, k vidění byly unikátní artefakty z válečné Operace Anthropoid. Prohlídku doplnila výstava modelů z tvůrčí dílny dětského kroužku v Salesiánském centru a také řada exponátů, které se vážou k životu Uhříněvsi v posledních dvou stoletích.
Poté kroky všech vedly na uhříněveskou faru, kde za 2. světové války byla klubovna skautů. Ještě dnes jsou zde dochovány skautské nástěnné kresby. Jedna z nich výrazně připomíná podobu Tábora u Sinovíru, kam se Foglarův oddíl vypravil o prázdninách 1938.
Závěr vycházky nás pak nasměroval do ulice U Starého mlýna. Znalým čtenářům foglarovek se jistě vybavuje, že ulice stejného jména se objevuje i v knize Tajemná Řásnovka. Čtrnáctiletý hrdina příběhu Jindra Sochor nastoupil do učení v městské čtvrti jménem Řásnovka. Tam založil s dalšími kamarády chlapecký klub. A v jednom dobrodružství se kluci rozhodli, že uspořádají závod na vozíčkách. Místo, kde závod proběhl, popisuje spisovatel v knize takto: ´Balda se přihlásil s tím, aby závod uspořádali v ulici U Starého mlýna. Má pozvolný spád, je asfaltovaná a vozíčky tam pojedou jedna radost!´ A vida: Uhříněveská ulice U Starého mlýna má též pozvolný spád a i v několika dalších detailech je patrná její podobnost se stejnojmennou lokalitou v Tajemné Řásnovce.
Na závěr chci jménem všech účastníků jestřábí schůzky a 106. kolegia AJF poděkovat Ing. Michalu Klichovi za umožnění exkluzivní návštěvy muzea a P. Jaroslawu Batógovi za svolení prohlédnout si bývalou skautskou klubovnu na faře,“ uzavírá Libor Čermák.
A jak viděl květnovou výpravu do Uhříněvsi matador AJF Martin Rosol?
„Naopak já hned na úvod chci tlumočit poděkování účastníků akce Liboru Čermákovi za to, jakým nám byl zasvěceným průvodcem. Všechny nás také udivil svými místopisnými znalostmi.
Samotná výprava pak v mnohém nesla výraznou foglarovskou pečeť. Například nejen kresba na stěně tajné skautské klubovny, ale i celkový vzhled farského hospodářského stavení připomíná kořalnu Izáka Kahana v Sinovíru na Podkarpatské Rusi. V některých z nás to vyvolalo vzpomínky na expedici na Ukrajinu v roce 2009. V dávné skautské klubovně nás však zaujala i další z velkých nástěnných kreseb: Ač zub času se už nenávratně zakousl i to této výzdoby klubovny, postava zobrazeného chlapce stále velice připomíná Mirka Dušína!
Poznali jsme i kus přírody na okraji Uhříněvsi: U břehu rybníka Nadýmač, který svým protáhlým tvarem připomíná spíš řeku, jsme mohli bezprostředně zblízka pozorovat krotké nutrie s mláďaty, které jakoby z oka vypadly foglarovým bobříkům.
V ulici U Starého mlýna jsme si povšimli též několika zaparkovaných „vozíčků“! Kterýpak z nich asi lépe pojede?
Prošli jsme podél železniční trati i smutným místem tragického skonu známé zpěvačky – škoda, že tehdy nebyl na blízku někdo tak všímavý, jako kdysi Rychlé šípy…
O tom, že stínadelská zákoutí lze najít i na nečekaných místech, jsme se pak přesvědčili na nejrušnější uhříněveské ulici Přátelství: Potok vytékající z podzemí do úzké mezery pod starými domy – to je přece Černá voda!
Příjemné zážitky z celé akce nám nemohlo pokazit ani chladné počasí s vytrvalým deštěm. Libore, ještě jednou děkujeme!“
Bohatou fotoreportáž z výpravy do Uhříněvsi zveřejňuje letní číslo magazínu V jestřábích pařátech, který v rámci projektu Akademie Jaroslava Foglara vydává 48. klub oldskautů Jestřábi. Zpravodaj je možno stáhnout na Bohouškovi jako přílohu samostatného článku.
Aby však ani tato reportáž nepostrádala obrazový doprovod, připojujeme alespoň dvě fotografie, pro které už v „Jestřábích pařátech“ nezbylo místo: 1. Doslova „staré časy“ dýchly na účastníky výpravy v chátrající skautské klubovně s romantickou výzdobou. 2. Co pak nám to protéká pod nohama? Ale to je přece „stínadelská Černá voda“!
.jpg)
