Dynamo zpátky v lize. Sáhli jsme si tu na dno, ví trenér Horejš. Autobus parkovat nehodlá

České Budějovice mají po čtyřech letech zase prvoligové fotbalové mužstvo. Jihočeská metropole v květnu oslavila návrat hráčů Dynama do nejvyšší soutěže. Druhou ligu ovládli suverénně stylem start - cíl a teď na svěřence Davida Horejše, který v klubu působí už čtyři roky, čeká vysněná odměna v podobě zápasů se Spartou nebo Slavií. "Nejsem typ trenéra, který když přijde první liga, tak zavelí, abychom zaparkovali od půlky autobus, a když nám vyjde jedna standardka, dáme gól. Touhle cestou jít nechceme," říká bývalý budějovický stoper v rozhovoru pro Eurofotbal.

V Budějovicích odkopal třináct sezon, jen dva hráči odehráli za Dynamo více duelů. Po konci hráčské kariéry pracoval tři roky u mládeže, v březnu 2015 se stal asistentem Františka Cipra u A-týmu. V říjnu téhož roku se stal coby trenérský nováček hlavním koučem, ve funkci vydržel až dosud a letos tým dovedl do vysněné první ligy. V exkluzivním povídání David Horejš vypráví i o těžkých dobách, kdy tým nebyl konkurenceschopný, o nízké návštěvnosti domácích zápasů i o tom, který hráč je pro hru jeho týmu klíčový.

Dynamo se vrátilo do první ligy, nikdo důležitý neodešel, naopak přišlo hned několik posil. Jste s aktuální situací v kádru spokojený?

Věděli jsme, že kádr bude třeba posílit. Některé posty zkvalitnit, šířka kádru a konkurence musí být jinde. Vycházíme ale z možností klubu, těžko si nadiktuji pět posil a klub mi je všechny přivede. Musíme si umět hráče vytipovat, aby se nám hodili do způsobu hry.

Spekulovalo se o odchodech dvou fotbalistů - zájem byl o nejlepšího střelce druhé ligy Ledeckého a gólmana Staňka. Oba ale zůstali.

Jsem za to moc rád. Když postoupíte a přitom vám prodají gólmana, na kterém máte postavenou hru, a nejlepšího střelce, asi je těžko nahradíte. Na druhou stranu, náš klub je postavený i na prodeji hráčů, takže samozřejmě se tahle možnost musí brát v potaz. Já jsem ale rád, že k tomu u těchto dvou nedošlo, jen těžko bychom za ně teď sháněli náhradu. Útočníky shání každý, střelci prostě nejsou a nám se s Ledeckým povedla trefa. Jindra Staněk je zase pro náš způsob hry nesmírně důležitý a takového gólmana bychom teď nesehnali. Naštěstí i Jindrovo přání bylo, že chce hlavně chytat, takže se tu rozhodl zůstat.

Několik hráčů je tu i na hostování, Mustedenagić, Havelka a Kulhánek ze Sparty, Provod z Plzně. Generální manažer Martin Vozábal mi v rozhovoru říkal, že s počtem hostovaček se to nesmí úplně přehnat, tým musí stát především na kmenových hráčích. Je podle vás aktuální počet ok?

Souhlasím v tomhle s Martinem. Nikdy nevíte, kdy si je ten klub stáhne a pak to na tým může mít špatný dopad, těžko je pak najednou nahradíte. Ten počet hostování, který tu máme teď, mi přijde rozumný. Přišli Zinedin, Jirka Kulhánek, už déle je tu Filip Havelka, jsem obecně rád, že spolupráce se Spartou funguje. Samozřejmě lepší by bylo mít všechny hráče svoje. Víme ale, jaké možnosti máme. Těžko místo hostování ty hráče koupíme.

Do ligy zbývá už jen týden. Na kolika postech ještě nemáte jasno?

Teď před poslední generálkou to jsou zhruba dva tři otazníky. Chtěli jsme, aby kostra týmu zůstala celá a jen jsme kádr doplnili, což se povedlo. Uzdravil se Matěj Mrsić, řešíme příchod Tomáše Sivoka, je tu konkurence a jsem za to rád.

Los máte docela krušný, hned během prvních kol vás čekají Sparta, Slavia, Jablonec i Plzeň.

Tohle absolutně neřeším. Chtěli jsme do ligy postoupit, tak bylo jasné, že se s takovými týmy budeme potkávat. Jestli je to na začátku, na konci nebo uprostřed? To je přeci úplně jedno. Kdybychom se tímhle měli zaobírat, tak jsme vůbec neměli postupovat. Spíše se musíte připravit na ta konkrétní utkání, než řešit, kdy se odehrají.

Když se utkání proti těmhle klubům povedou, může to nalákat lidi, aby pak přišli i na slabší soupeře.

Věřím, že s návratem první ligy přijde do Budějc i hlad po fotbale. Já budu chtít, abychom pokračovali ve hře, kterou jsme se prezentovali ve druhé lize. Nejsem typ trenéra, který když přijde první liga, tak zavelí, abychom zaparkovali od půlky autobus, a když nám vyjde jedna standardka, dáme gól. Touhle cestou jít nechceme, chceme hrát agresivní, náročný fotbal, proto jsme chtěli i mužstvo doplnit, abychom vhodnými hráči na tenhle způsob hry disponovali.

V druhé nejvyšší soutěži jste patřili mezi favority, teď vás naopak mnozí pasují na hlavního outsidera.

Ve druhé lize jsme ale na začátku taky nebyli favorit, to bylo spíš Brno a Jihlava. My jsme se ale do role favorita dostali postupně a pak jsme ji museli každý týden potvrzovat. Jestli budeme v první lize braní za outsidera, jedině dobře. Já ale věřím, že za otloukánky nebudeme a popereme se o místo na slunci.

Koneckonců, Sigma také šla do ligy jako nováček a pak si atraktivním fotbalem vybojovala předkolo evropských pohárů. To může být fajn inspirace, ne?

Může být. (usmívá se) Pokud by to bylo takhle, určitě by nám to nevadilo.

U Tomáše Sivoka stále platí, že se do konce července rozhodne, zda jde do ciziny, jinak zůstává?

Jsme takhle domluvení. Pro mě je jeho přítomnost v týmu obrovské obohacení. Má za sebou skvělou kariéru, je omlácený světem, může být ohromně prospěšný, už teď je vidět, jak v týmu pomáhá mladým hráčům, vysvětluje. Proto bychom ho v mužstvu chtěli, záleží to ale na něm, jestli dostane nabídku, která pro něj bude zajímavá.

Sivok by případně patřil mezi pár starších hráčů, které v kabině máte, dalšími jsou Ivo Táborský, Jiří Kladrubský či Petr Javorek. Je sázka spíše na mladší hráče říznutá zkušenostmi pár starších tou správnou cestou, jak kádr sestavit?

Každý hráč, ať už starý nebo mladý, musí vědět, jaká je jeho role. Třeba u Iva Táborského, který patří mezi starší hráče, už jeho minutáž není taková, dokonce jsme dvakrát řešili jeho odchod. Nakonec jsme ale došli k závěru, že tu zůstane. A ve finále to byl on, kdo dal důležité góly k postupu. On ví, že už to není na základ, protože způsob hry, který hrajeme, je hodně náročný, a on by to v tomto věku už těžko zvládal na takové úrovni. Zároveň ale víme, že v určitých fázích hry může týmu neskutečně pomoct.

Jeho bilance byla neskutečná, devět branek za pouhých 685 minut.

Ivoš zná náš záměr, ví, jaký máme způsob hry, jak nastavujeme taktiku s ohledem na soupeře. Víme, že je to kluk, který nám může pomoct ve vápně, když jsme v tlaku. Když ale budeme chtít vysoko presovat, tak těžko s Ivošem. On to respektuje a ve druhé lize měl i tak podstatnou roli. Věřím, že to tak bude i v první lize.

Na podzim to budou čtyři roky, co působíte v klubu jako hlavní trenér. Na postup do ligy jste si musel počkat, zároveň vám vedení po celou dobu vyjadřovalo důvěru. Jak se zpětně za touhle štrekou na vrchol ohlížíte?

Jsem typ trenéra, který se pořád chce posouvat. Dávám si co nejvyšší cíle, ale cíle postupné. Když jsem trénoval dorost, hrozně mě to bavilo, mužský fotbal je ale úplně o něčem jiném. Pak jsem měl možnost dělat asistenta panu Ciprovi, čehož jsem si moc cenil. Když byl pan Cipro odvolaný, přišel Vozy, abych to převzal já, já v té době ještě ani neměl nejvyšší licenci. Byly to ale zajímavé časy, docela krušné.

V čem nejvíc?

V té době bylo Dynamo úplně dole. Byli tu hráči, se kterými jsme věděli, že na velký výsledek nemůžeme pomýšlet. Věděli jsme, že jestli chceme něčeho dosáhnout, musíme začít postupně budovat, ale rozhodně to nebude hned. Lidi samozřejmě nadávali, protože čekali, že Dynamo bude hrát hned o postup zpátky. Tady ale byli hráči, kteří dneska hrají krajské přebory nebo divize. A my s nimi hráli druhou ligu. Nemohli jsme si dovolit přivést šest výborných hráčů, na to zkrátka nebyly peníze.

O to je postup do ligy dneska sladší.

Možná to byla správná cesta. Došli jsme do ligy poctivou prací, sáhli jsme si tu na dno, první rok byl pro mě nesmírně těžký. Tenkrát mi jeden z majitelů pan Dvořák říkal, že mi tím může tady obrovsky ublížit. Věděl, že se do klubu peníze tolik dávat nebudou a kádr nemá na to postoupit, což mi může veřejnost dávat jako trenérovi za zlé. Pak jsme tu ale začali budovat kostru, byli tu dobří hráči jako Pešek nebo Čavoš, chytli se odchovanci jako Havel nebo Pavel Novák. Dneska už ten tým má hlavu a patu, je konkurenceschopný, navíc je o nějaké roky zkušenější, včetně mě. Bylo to o postupných cílech, o trpělivosti.

Jsou to pro mě obrovské zkušenosti, o to víc si postupu vážím. Dneska jsem rád, že můžu trénovat nejvyšší soutěž, zároveň ale vím, že to jednak není jen moje zásluha, jednak určitě nejsem nedotknutelný a i tady budeme muset pokračovat v tom, co jsme ve druhé lize začali.

Poslední sezonu jste se prezentovali dobrými výsledky a výkony, návštěvnost však stále nebyla zrovna slavná.

Mrzelo mě to hlavně za kluky. V poslední sezoně jsme hráli fakt pěkný fotbal, navíc jsme měli i výsledky. Celou sezonu jsme drželi první nebo druhé místo, většinu času první. Z hlediska návštěvnosti ale jediný zápas, který snesl měřítko, bylo Brno, kdy přišlo 4500 lidí. Mrzelo mě, když jsme pak hráli poslední zápas, kdy se klukům předával pohár, a bylo tu 1400 diváků. Nepřišlo mi to vůči nim adekvátní.

Čím si to vysvětlujete?

Tady holt na druhou ligu lidi nechodili nikdy. Když to řeknu ošklivě, nikoho to tu nezajímá. Když se z první ligy spadlo, lidi nevnímali, jak to tu fungovalo, čekali, že se hned postoupí zpátky do ligy. Když se nedařilo, tak přestali chodit. Pamatuju si zápasy, kdy tu bylo 400 diváků. To když jsem byl kluk, tak chodilo v Dubenci na divizi.

V první lize to přece jenom bude jiné kafe.

Teď se to naštěstí zvedlo, už se chodí i na přáteláky. Proto si toho vážím, nedostali jsme to zadarmo, museli jsme lidi přesvědčit, že stojí za to na fotbal vyrazit. Teď na první ligu chodit začnou, přijedou i lidi z okolních měst, které zajímá Sparta, Slavia, Baník. Ty nezajímají Vítkovice nebo Prostějov. Než aby utratili peníze za cestu na takové soupeře, tak radši zajdou na přebor tam, kde bydlí. Teď je na nás, jak budeme hrát.

V přípravě jste Slavii porazili 2:0. Ukázal vám i tenhle zápas recept, jak si s takovými týmy poradit?

Přijede Slavia a budeme se bát, od půlky bránit a čekat na standardku? A když prohrajeme 0:1 nebo 0:2, tak super, nic se neděje. Ne, to jsme nemuseli postupovat. Chceme hrát fotbal, o které jsme přesvědčení. Samozřejmě tyhle mančafty mají náš obrovský respekt, jsou úplně jinde, ale když se kvalitně připravíme, můžeme je zaskočit. I ten přátelák může ukázat, že cesta, kterou jdeme, je správná.

A právě Slavia se svým herním stylem může být inspirací.

Samozřejmě. Je to o běhání, o náročnosti, fotbal v chůzi hrát nejde. Musíte si vybrat typologicky správné hráče a pak je přesvědčit, že tenhle styl má logiku. Donutit soupeře k chybě, nečekat.

Myslíte si tedy, že v dnešní době presinku a náročného způsobu hry už hráčům typu Pirlo nebo Horváth odzvonilo?

To si zase nemyslím. Jako trenér vždy musíte hru ušít na míru hráčům, co v týmu máte, v tom je umění trenéra. Jestliže takového hráče mám, musím to umět kolem něj postavit, není to tak, že by takoví hráči už nemohli hrát. Způsob hry jim ale musí být přizpůsobený, jinak platní být můžou, můžou hru zrychlit, zlepšit přechod do útoku. Dokážu si představit, že by tu byl třeba Mára Matějovský, to je skvělý fotbalista a myslím, že jeho odchodem Sparta ohromně ztratila. Já ale typologicky vždycky řeším hráče, které mám k dispozici, a zda se mi hodí do stylu hry, který chci praktikovat.

A splňují to ti, které v týmu máte? Mají stopeři rozehrávku dle vašeho gusta?

Chceme to po nich. Aby hráli, Lukáš Havel, Pavel Novák, oba udělali za poslední rok neskutečný progres. Samozřejmě těžko mi sem někdo přivede Deliho, ale naši kluci jsou tu už delší dobu a ví, co po nich chceme. A budeme to chtít i v lize.