Test vín odrůdy Ryzlink vlašský: Nevyzpytatelnost starších ročníků

Archiv z Mikulovska

U vlašákové degustace obsazujeme více míst z archivu, než je tomu v ostatních odrůdách. Ročníky 2011 (jeden vzorek), 2013 (dva) a 2015 (dva) už v obchodech seženete jen těžko. V souladu s předchozími lety jsme ani tentokrát nezařadili žádný ultramladý vlašák ročníku 2018, sedmnáctek bylo ale na naše poměry hodně (čtyři) a doplnily je tři šestnáctky.

O proporčním zastoupení jednotlivých podoblastí nemůže být ani řeč, u Ryzlinků vlašských vždy dominuje Mikulovsko. Loni hegemonii narušily tři vzorky, letos pouze jediný ze Slovácka. Z Mikulovska byly rovnoměrně zastoupeny nejslavnější tratě, jedině Ořechová hora to měla „pojištěné" dvakrát.

Co se vinařství týče, maximální možné dva vzorky měly Mikrosvín Mikulov a Vinařství Volařík. Tato dvě vinařství byla zároveň jedinými, která se objevila i v loňském testu, jinak jsme se snažili sáhnout jinam. A to vzhledem k ikoničnosti některých vín není vůbec jednoduchá volba...

Průběžné otevírání lahví a slepá porota

Degustace probíhala zcela naslepo a hodnotitelé neměli k dispozici ani konkrétnější seznam vzorků, pouze statistiku zastoupení ročníků a některých tratí. Mezi jedenácti hodnotiteli měli převahu vínomilci, kteří tuto odrůdu sledují dlouhodobě. Našli se nováčci, ale i profesionálové.

Vína byla v brněnské Vinotéce U Tří knížat podávána při teplotě kolem 12 stupňů do sklenic řady Electra od italské značky Rocco Bormioli. Tentokrát neprobíhala žádná delší dekantace, jednotlivá vína jsme otevírali průběžně zhruba dvacet minut před servírováním. Pořadí jsme stanovili před jejich otevřením ryze intuitivně.

Pomůckou k hodnocení byla zjednodušená stobodová stupnice docenta Michlovského, přičemž po škrtnutí nejvyššího a nejnižšího dosaženého hodnocení se z celkového součtu bodů spočítal průměr. V průběhu degustace byla povolena, ba dokonce vítána diskuse o hodnocených vínech. Ke každému z nich degustátoři zapisovali poznámky, které jsme shrnuli do uvedeného popisu. Ten místy doplňuje můj osobní komentář a informace o dosažených výsledcích v některých profesionálních soutěžích či publikacích.

Seznam vzorků dle pořadí při degustaci

Ryzlink vlašský 2017 pozdní sběr (Ořechová hora, š. 08/17), Jindřich Kadrnka
Ryzlink vlašský 2016 pozdní sběr (Austerlitz, š. 626), Spielberg CZ
Ryzlink vlašský II 2017 pozdní sběr (š. 0917), Georgios Ilias
Ryzlink vlašský 2016 pozdní sběr, Nikolsburg • 2. místo degustace
Ryzlink vlašský 2016 výběr z hroznů (Liščí vrch, š. 36-16), Filip Mlýnek
Ryzlink vlašský 2013 pozdní sběr (Flower line, š. 12), Mikrosvín Mikulov
Ryzlink vlašský 2013 pozdní sběr (Purmice, š. 1340), Vinařství Volařík • 3. místo degustace
Ryzlink vlašský 2015 výběr z hroznů (Goldhamer, š. 20-15), Zdeněk Peřina
Ryzlink vlašský 2017 pozdní sběr (Ořechová hora, š. 1517), Vican rodinné vinařství
Ryzlink vlašský 2017 pozdní sběr (Hermes), Gala Vinařství
Ryzlink vlašský 2011 pozdní sběr (Železná, š. 1144b), Vinařství Volařík • vítěz degustace
Ryzlink vlašský 2015 pozdní sběr (Levá klentnická, š. 36), Mikrosvín Mikulov

Před začátkem „soutěžní sekce" jsme ještě porotu naslepo „zastříleli" pomocí Ryzlinku vlašského 2016 z Liščího vrchu z vinařství Rudolfa Košuliče. S celkem malým rozptylem získalo 82,6 bodů a rozhodně by v našem testu neskončilo na posledním místě, ba co více, porazilo by i hodně známá jména v oboru. Zasloužilo se o velmi dobrý úvod do degustace a bodový odrazový můstek pro hodnotitele.

Ryzlink vlašský 2017 pozdní sběr (Ořechová hora, š. 08/17), Jindřich Kadrnka

Víno bývalého vinohradníka Vinařství Volařík jsme zatím v degustaci vlašáků neměli, letos tedy bylo na čase to napravit. Z více možností jsme zvolili „ořechovku" 2017, která vznikla zajímavým mixem nádob. Konkrétně 20 % leželo v nerezu a zbytek v dřevěných sudech – 50 % ve slavonském dubu a 30 % v akátu.

Ve velmi příjemné středně intenzivní vůni nejvíce porotci zmiňovali citrusy, botrytidu a medovost. Chuť označili za velmi harmonickou, příjemně šťavnatou a ocenili dlouhou dochuť s jasnou mineralitou. Sešlo se více tipů na Mikrosvín, zazněl jeden hlas určující přímo Ořechovou horu.

Ukázalo se, že jsme zvolili až příliš odvážný začátek. Pro dva hodnotitele dokonce zůstalo toto víno neporaženo už po celý zbytek večera, dostalo i jednu devadesátku. Celkově vystoupalo „jen" nad 85 bodů a bylo jednoznačně nejlépe hodnoceným vínem „mladého" ročníku 2017. Na celkové stupně vítězů ale nedosáhlo. V publikaci Průvodce nejlepšími víny ČR (dále jen „Průvodce") 2018–2019 mu přisoudili 88 bodů. Je dost možné, že mu v našem testu ublížila právě startovací pozice, jelikož si mnozí hodnotitelé chtěli schovat vyšší známky až na pozdější dobu. Na druhou stranu neuspělo v loňském Králi vín s mizivými 82,4 body.

Ryzlink vlašský 2016 pozdní sběr (Austerlitz, š. 626), Spielberg CZ

Už druhým vzorkem jsme na čas vybočili z mikulovského regionu na Slovácko. Vlašák od Spielbergu nám velmi zachutnal na prosincovém brněnském festivalu Víno z blízka, a tak jsme jím chtěli trochu zmást. A podařilo se to, mimomikulovský původ nakonec nikdo netipoval.

Víno si porotce zprvu vůní příliš nezískalo, působilo hodně uzavřeným dojmem, až lehce smrádkovým minerálním s květinovým podkresem a grepem. Šťavnatá chuť byla zakončena výrazně slaným závěrem. Ozývalo se více hlasů poukazujících na pocitově vyšší obsah síry.

Hodnocení tu bylo velmi přísné, možná dané i „podhodnocením" předchozího vzorku. Jen dvakrát se víno dostalo na 85 bodů a celkově skončilo jen mírně nad 82. To bylo lehce pod loňskou podoblastní soutěží (83,33), naopak zcela jsme se minuli s londýnským Decanterem (87 bodů). Osobně mi tato konkrétní lahev také moc nesedla, ještě v prosinci bych víno hodnotil blíže mezinárodní porotě.

Ryzlink vlašský II 2017 pozdní sběr (š. 0917), Georgios Ilias

Druhou mladou sedmnáctku měl na svědomí pavlovský „Jirka" Ilias. Z postupně sbíraných hroznů vznikla tři vína, od nejlehčího (bez číselného označení) po nejvyzrálejší (III). My jsme zařadili prostřední verzi, která nás oslovila v prosinci, a byli jsme zvědaví, v jaké formě bude o půl roku později.

Vůně byla hodně výrazná, porotci se nejvíce shodli na malvicích, ať už hruškách či jablíčku. Objevovaly se i ořechy, hrozinky a výrazná slanost. V chuti poznali vyšší obsah cukru, zároveň kyselinka byla ještě hodně bujará a šťavnatá.

Většina známek se u tohoto vína pohybovala kolem 84 bodů a průměr za touto hranicí zaostal jen o desetinu. Od tohoto vína jsem čekal trochu výraznější úspěch, ale je pravdou, že v konkurenci působilo trochu moc voňavým a nasládlým dojmem. Jsem zvědavý, jestli se ještě časem nějak zajímavě vyvine, přece jen je to „teprve sedmnáctka". V Průvodci 2018–2019 ji ohodnotili na 89 bodů a já jej takto bodově měl i na sklonku minulého roku...

Ryzlink vlašský 2016 pozdní sběr, Nikolsburg

Víno, které nás čím dál více překvapovalo na degustacích v Praze či Táboře, prakticky nikdo z přítomných hodnotitelů neznal, takže bylo jasné, že jej musíme zařadit, aby se srovnalo s nejslavnějšími producenty tuzemských vlašáků.

Bohatá a výrazná vůně připomněla místo zrodu. Porotci jmenovali vápenec, pálavské byliny, grep, botrytidu a med. Nasládlá chuť byla zakončena kombinací minerality a hřejivého alkoholu s jemnou hořčinkou. Hodně z nich tipovalo jako původce Vinařství Volařík.

Je tedy pochopitelné, že odhalení tohoto vína bylo velkým překvapením. V hodnocení obdrželo dvě devadesátky a pro tyto dva degustátory bylo i nejlepším vínem večera. Celkově se s průměrem vyšplhalo až nad 88 bodů a obsadilo druhé místo v degustaci. Se znalostí jeho projevů v průběhu posledního půl roku musím uznat, že je aktuálně v nejlepší kondici, v jaké jej pamatuji.

Ryzlink vlašský 2016 výběr z hroznů (Liščí vrch, š. 36-16), Filip Mlýnek

I když jsme šli dalším vzorkem cukrem podstatně níže, očekávali jsme vyrovnaný souboj. Vínu jej mělo zajistit dvanáctiměsíční ležení na kvasnicích v akátovém sudu. Ostatně tento vlašák Filipa Mlýnka jsme si vyhlédli loni v degustačním sklepu v Mikulově, kde u nás ve velké konkurenci mezi vlašáky zvítězil. Na degustaci jsme otevírali lahev se šroubovým uzávěrem (existuje i verze s korkem).

Velmi vysoká barva spolu s dalšími charakteristikami vedla všechny k úvahám o mnohem starším ročníku. Vůni popisovali jako nazrálou až do „rýňáku" s kandovaným ovocem, medem, botrytidou a náznaky železa. Chuť bohužel mohutnosti vůně nedosahovala, byla spíše vyprázdněná, až v dochuti pobavila kyselinka a mineralita. Většina tipovala ročník 2013 a starší.

Bodově zdaleka největší rozptyl v degustaci. Větší část poroty víno odsoudilo, prohlásilo jej už dávno za zenitem a s vyprázdněným tělem. Pro jednoho bylo nejslabším vínem večera. Našly se ale i známky 85 a výše. Průměr však nakonec příliš nezvedly, zastavil se na 82 bodech a to by před degustací asi nikdo nečekal. Soudě dle konkrétní lahve rychle vypít případné zásoby v archivu, ale kdo ví, možná jiné lahve (třeba s korkem) jsou na tom ještě dobře.

Ryzlink vlašský 2013 pozdní sběr (Flower line, š. 12), Mikrosvín Mikulov

Když už jsme charakterově „nakousli" vína z archivu, pokračovali jsme už skutečně starším ročníkem. Víno z řady Flower line od Mikrosvínu ročníku 2013 bylo vyrobeno z hroznů z trati Daniel v Dobrém Poli a vždy platilo za jeden z důkazů o špičkovém ročníku této odrůdy na Mikulovsku.

Zprvu takovému stáří vína nic nenasvědčovalo. Barva byla dokonce velmi nízká se zelenými odlesky. Vůně zatím zdaleka nejexpresivnější, velmi sladká, odrůdová. Nejčastěji se skloňovaly hrozinky, botrytida, med, minerál a byliny. Chuť se ale podobně nezavděčí, protože tělo je již vyprázdněné. Původní krásu naznačuje jen botrytická dochuť s grepovou hořčinkou a minerálem.

Známky byly vzhledem k tomuto faktu ještě celkem milosrdné, zasloužila se o ně převážně opravdu výborná vůně, což průměr vytáhlo téměř k 83 bodům. Není ale pochyb, že víno to má už za sebou. Na vrcholu bylo dle mých zkušeností zhruba před dvěma roky. V katalogu Salonu vín 2015 jsem našel „doporučenou lahvovou zralost 2015–2019". Vrchní hranice se tedy rozhodně nedožilo.

Ryzlink vlašský 2013 pozdní sběr (Purmice, š. 1340), Vinařství Volařík

Navázali jsme stejným ročníkem od Volaříka, tentokrát z trati Purmice. Samozřejmě po předchozí zkušenosti panovala trochu obava, jestli se také nevytratilo, ale bývalo vždy poněkud tvrdší v projevu, což nás naplňovalo optimismem.

Tady už barva i vůně na starší ročník ukazovaly. V nose již jemná nazrálost, degustátoři psali o náznacích vosku a medu, po vymíchání se ale objevovaly i květiny, železo a citrusy. V chuti překvapilo harmonií šťavnaté ovocnosti a slané minerality.

Na hodnocení se porotci celkem shodli, pohybovali se ve vysokých číslech a dva dokonce vytáhli devadesátku a pasovali toto víno jako nejlepší. Celkový průměr 87,4 bodu ale stačil „jen" na třetí místo degustace. Vzhledem k tomu, že toto víno sleduji už velmi dlouhou dobu, myslím, že je aktuálně jen velmi těsně za svým vrcholem a už bych asi další archivaci nezvažoval. Z až brutálně minerálního vína s vysokou kyselinkou, jakým bylo za mlada, postupem času vzniklo velmi harmonické a všeobecně přijatelné.

Ryzlink vlašský 2015 výběr z hroznů (Goldhamer, š. 20-15), Zdeněk Peřina

Vlašák od tohoto velmi známého producenta jsme měli připraven už na loňskou degustaci, využili jsme jej ale až nyní. Očekávání spojená se jménem Zdeňka Peřiny, tratí Goldhamer a teplého ročníku 2015 nebyla zrovna nízká.

Vůně je zprvu naplňovala jen částečně. Příjemné tóny degustátoři popisovali jako lipový květ, pampelišky, hrušky a luční med, postupně ale degradovala do odlakovače a chemických tónů. Chuť už celkový dojem nezachránila, byla vyprázdněná s nahořklým a štiplavým závěrem.

Rozhodnutí bylo jednoznačné: jen u jednoho hodnotitele nešlo o nejslabší víno večera, všichni ostatní se jinak shodli. Také známky zřídka dosáhly 80 bodů a v průměru zůstaly pod touto hranicí. Na toto jméno samozřejmě velké zklamání, ještě loni bylo víno v mnohem lepší kondici.

Ryzlink vlašský 2017 pozdní sběr (Ořechová hora, š. 1517), Vican rodinné vinařství

Vlajkovou loď vinařství Vican nešlo v testu vlašáků ignorovat. Velmi nás bavil loni na podzim, kdy byl asi v nejlepší kondici. Vyhlášená trať Ořechová hora ve spojení s velmi jemným dotekem dřevěného sudu fungovala báječně.

Vůně je celkem široce rozkročená, konkrétně porotci popisovali tóny ovocné (jablko, hruška, citrusy), ale také med, krémovost, stopu tabáku nebo vyhřátého vápence. V chuti je ale překvapila ostrá kyselinka, která jim moc nezapadala do celku. Víno kvůli ní působilo neharmonicky a divoce i přes to, že tělo bylo příjemně plné s náznaky kovové minerality.

Ve výsledcích nakonec víno jen u dvou hodnotitelů překročilo 85 bodů, zbytek zůstal pod touto metou. V průměru to vydalo na 83 bodů, což je známka, kolem které se pohybuje i ve většině soutěží. Jmenujme loňský Festwine (82,75) či Krále vín (83,4). Přesto ale dvakrát výrazně vybočilo a to na obě strany. Rozptyl nominační soutěže Mikulovska (78,33) a Průvodce 2018–2019 (88) je opravdu výrazný.

Ryzlink vlašský 2017 pozdní sběr (Hermes), Gala Vinařství

Po delší době jsme opět sáhli do produkce vyhlášeného vinařství z Bavor, které se svým vlašákem před pár lety zazářilo na londýnském Decanteru. I toto pocházelo z trati Levá bavorská (Hermesdorfen), zařadili jsme ale mladý ročník 2017.

Vůně byla celkem ovlivněná ležením na kalech a ve dřevěných sudech. Porotci často zmiňovali krémovost a doteky dřeva, ale také žlutý meloun, jablko, citrusy a broskve. V chuti se krémovo-ovocné vjemy objevovaly znovu, trochu více vystupovala opravdu vysoká kyselinka. Dva tipovali správně vinařství, zazněl ale i Volařík či Mikrosvín.

Na nijak výrazný příděl bodů to nakonec nestačilo. Většina se pohybovala pod 85 a skončil tam i průměr. Pro zdaleka nejdražší víno degustace nijak chvályhodné vysvědčení. Na jednu stranu je víno ještě opravdu mladé, na druhou stranu při loňské ochutnávce vzorku „ze sudu" jsme v něm cítili potenciál mnohem větší. Ostatně i Průvodce 2018–2019 u něj neváhal s devadesátkou.

Ryzlink vlašský 2011 pozdní sběr (Železná, š. 1144b), Vinařství Volařík

Zatímco v loňském testu jsme měli Volaříkovu Železnou 2015 a předloni (ještě ne naslepo) 2013, letos jsme do archivu sáhli nejhlouběji a vytáhli ročník 2011. Její kondice byla samozřejmě otazníkem, ale rozhodně jsme předpokládali, že půjde o jednoho z favoritů.

Jeden z degustátorů trefně napsal, že „příjemná vůně se linula ze skleničky už z velké vzdálenosti". Byla nazrálá, medová s bylinami a botrytidou. Chuť byla označena za velmi harmonickou, plnou a komplexní se stopami žlutého ovoce, doplněnou minerální dochutí. V anketní otázce pět porotců správně tiplo, že z Železné pochází právě toto víno.

Celkem šest hodnotitelů udělilo právě tomuto vínu nejvyšší hodnocení, u pěti to byla alespoň „devadesátka". V průměru se k ní nakonec nedostalo, ale 89 bodů překročilo a s výrazným náskokem se stalo vítězem degustace. Víno, nebo alespoň tato konkrétní lahev, už se ale zdá těsně za vrcholem a spíše jej doporučuji k brzké konzumaci.

Ryzlink vlašský 2015 pozdní sběr (Levá klentnická, š. 36), Mikrosvín Mikulov

O víně z této trati v produkci Mikrosvínu bychom ani neměli tušení, kdybychom jej loni nepotkali v Pálavské galerii vín. Na stránkách vinařství jej totiž ani v přehledu všech vyprodukovaných vín řady Traditional line nenajdete. V naší degustaci mu patřilo těžké místo posledního vína zařazeného hned po pozdějším šampionu.

Ve vůni se výrazně prosazovala botrytida a mineralita, ale mezi porotci se také objevovaly hrušky, ryngle a luční kvítí. V chuti překvapilo slaností, kyselinka byla harmonická, ale několik degustátorů zmiňovalo vjem vyšší síry.

Známky se pohybovaly vesměs nad 85 body, zasloužilo si dokonce jednu devadesátku. V celkovém průměru to ale stačilo jen těsně pod 86. Podobně na tom bylo v loňském finále Vinaře roku (86,5), výše bodoval Průvodce 2018–2019 (87) i porota kvalifikace do Vinaře roku (88,2).

Zrání klame

Stále více se nám potvrzuje, že Ryzlinky vlašské dozrávají do krásy spíše až s postupujícím věkem a jen málokteré víno dokáže být komplexním už po necelých dvou letech zrání. Jako u všech ostatních odrůd je ale i tady patrné, že každé má svůj vrchol v jiném stáří. Zatímco ročník 2013 Flower line Mikrosvínu se již vyprázdnil, stejný ročník Volaříkovi Purmice je teprve těsně za vrcholem, stejně jako o dva roky starší Železná.

Ve srovnávání vlašáků samozřejmě budeme pokračovat i v následujícím roce. I když je stále obtížnější nacházet nové „špeky", i výsledky našich slepých degustací poukazují v této disciplíně na převahu známých jmen. Uvidíme, jestli dokáží své pozice udržet i příště.