Dosud nejstarší veduta zachycující Jeseník – tehdy samozřejmě ještě pod jménem Frývaldov, respektive německy Freiwaldau – pochází z 19. století, kdy prudce stoupal význam města v souvislosti s rychle se rozvíjejícími lázněmi léčitele Vincenze Priessnitze a rozmáhajícím se textilním průmyslem.
Nyní se podařilo objevit vedutu z roku 1744. „Šlo o náhodný objev ve Slezském zemském muzeu v Opavě,“ uvedl jesenický historik Jan Petrásek.
Právě v Opavě je totiž uchována pozůstalost po „válečném“ řediteli muzea E. W. Braunovi, ve které byla fotografie cenné veduty.
„Braun musel po válce odejít a zůstala po něm velká bedna plná materiálů. Opavský kolega v ní hledal úplně něco jiného a našel pro nás tak důležité doklady historie Jeseníku,“ popsal Petrásek. Celkem šlo o dvě fotografie – kromě veduty ještě snímek s vyobrazením válečné cesty rakouské armády Slezskem.
U fotografií byly také dva odkazy – zaprvé na originály, které jsou uložené v rakouském státním archivu ve Vídni, a zadruhé na článek o vyobrazení českých měst z období slezských válek. Článek vyšel za války v německém historickém periodiku, takže se o něm rovněž nevědělo.
Město načrtl člen vojenské výpravy
Jesenický historik popisuje, jak vyobrazení Jeseníku, respektive Freiwaldau, vzniklo. Rakouský polní maršál Karel Alexandr Lotrinský, který byl švagrem císařovny Marie Terezie, má v rakouském archivu deníky popisující jeho tažení v období takzvaných slezských válek.
Habsburkové v nich nakonec utrpěli porážku od Pruska a přišli o většinu slezského území. Dnešní Jeseník však zůstal součástí monarchie.
„Ve vojsku Karla Alexandra Lotrinského byl výtvarně zdatný člověk, který kreslil místa, kudy vojáci postupovali. V roce 1744 armáda táhla od Starého Města pod Sněžníkem na Jeseník a potom na Glucholazy a Prudnik v dnešním Polsku. Průběh cesty na českém území je zaznamenán ve skici,“ vysvětlil Petrásek.
Na ní je vidět poprvé i pohled na město. „Jde o pohled ze severu, z místa na Bezručově ulici, kde dnes stojí most přes řeku Bělou,“ popsal historik.
Zároveň však upozorňuje, že obraz není příliš přesný. „Vojska postupovala rychle a kreslíř neměl dostatek času. Často zřejmě kreslil podle paměti až po opuštění místa,“ míní historik.
Přesto jde podle něj o jedinečný doklad historie města Jeseník. A čeká, že v materiálech po Karlu Alexandru Lotrinském najde vedle originálu veduty také další cenné informace.
