Boj proti „fake news“ je jeden velký „fake“, přiznala mezi řádky odbornice

Fake news znamená cosi jako podvrženou zprávu, která má za cíl ovlivnit a zmanipulovat čtenáře, diváka či posluchače. Nejvíce náchylní k přijetí fake news za pravdu jsou podle dr. Vejvodové zejména mladí a důchodci. „Doktoři pravdy“ v této souvislosti odborně a erudovaně analyzovali nikoliv ČT24, Lidové noviny či Aktuálně.cz, ale zcela objektivně vybrané a již zprofanované weby, např. Sputnik, Parlamentní listy, Svět kolem nás nebo AC24.

Problém „fake news“ zřejmě trápí většinu obyvatel země, když se tím tak podrobně zabývají univerzitní kapacity z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Té samé instituce, ze které vzešel jiný renomovaný politolog a předseda ODS Petr Fiala. Ano, ten, co nedávno vyhodil Václava Klause mladšího ze strany kvůli nekorektní „fake“ kritice přijímaní evropských směrnic na půdě českého parlamentu.

Na první pohled milá a usměvavá paní doktorka a její kolegové neúnavně experimentovali, aby dokázali, že lidé mají problém rozeznat pravdu od lži. V této souvislosti si posteskla, že Češi jsou vůči EU už standardně kritičtí. Je dobře, že to zmínila, protože tím řekla mnohem více, než asi bylo jejím záměrem.

Předpokládám a doufám, že lidé 21. století mají ještě dost zdravého rozumu na to, aby svým selským rozumem vcelku rychle pochopili, že umělý a neúnavně nám vnucovaný výraz „fake news“ je vlastně jeden velký „fake“. Co tím myslím? 

Uvedeného výrazu se ve sdělovacích prostředcích zásluhou některých odborníků začalo zeširoka užívat až v souvislosti s dvěma zásadními událostmi posledních let: imigrační krizí a převratu na Ukrajině. V druhém případě nehraje roli ani tak samotná nešťastná Ukrajina, jako spíše počátek II. studené války po vpádu Ruska na Krym. Obojí mělo za následek vzedmutí se vlny kritiky ve společnosti vůči proimigrační politice Bruselu, a rozdělení obyvatel na prozápadní demokraty a proruské úderky.

Manipulace s lidmi tu byla od nepaměti. V hluboké minulosti se dařilo jednostranným informacím díky minimální gramotnosti společnosti, později díky cenzorům a k tomu zřízeným úřadům. Dnes - v době přetížených linek internetu - je velmi obtížné a složité udržet mínění lidí na uzdě, tak se společně s plošnými zákazy a postihy tzv. „nenávistných komentářů“ zřizují i odborné, nejlépe univerzitní instituce na „fake news“. Krásné, mladé, usměvavé doktorky nás poučují, u jakých zpráv máme zářit jako sluníčko, a u jakých se nám rozsvítí pomyslná červená kontrolka, pokud již obsah nebyl v předstihu preventivně smazán, aby nás zbytečně nerozptyloval.

Je opravdu tragikomické, že třicet let po pádu režimu, jenž si v cenzuře a hlavně autocenzuře doslova liboval, jsme z pohledu dnešních univerzitních elit (alespoň výše uvedených) dospěli do role jakýchsi negramotných „blbečků“, kteří potřebují vést ve svobodném informačním světě za ručičku. Vypovídá to pouze o jediném, co už dr. Vejvodová natvrdo nesdělila. Největším nepřítelem sebemocnější propagandy je jedna nepatrná, leč protichůdná myšlenka.

Zdroj: https://www.idnes.cz/brno/zpravy/fake-news-dezinformace-politolozka-petra-vejvodova.A190701_486736_brno-zpravy_krut