Strop je 20 milionů. Boss Šádek o tom, proč v Plzni velké nákupy neumí

O zlaté plzeňské partě říkával, že je jako smečka vlků.

Jenže vlci zestárli a zůstává z nich jediný.

Když se Adolf Šádek zakouká na trénink současného týmu pod tyrolskými kopci ve Westendorfu, napadne ho: „Tohle jsou spíš štěňata. Hravá a dravá. Vlci se z nich teprve můžou stát.“

I když se fotbalová Viktoria mění, generální ředitel neslevuje: „Rád bych si ten pohár vzal od Slavie zpátky. Chci titul!“

Liga startuje už v pátek.

Štvalo vás hodně, že vás v minulé sezoně Slavia předhonila?
Odmítám se ztotožnit s názorem, že druhé místo je pro Plzeň neúspěch. To je hloupost a možná až zvrácenost. Mě nezklamalo, že jsme skončili druzí, zklamala mě reakce některých lidí okolo. Strašně bych si přál, aby se vrátili o dvanáct let nazpět a vzpomněli si, co byl tenkrát neúspěch.

Proč by to dělali? Plzeň vykvetla, z průměrné značky je českou špičkou.
Ale bez sebereflexe by se ten klub zahubil sám. Takže jestli si někdo myslí, že druhé místo je neúspěch, tak já s ním prostě zásadně nesouhlasím.

S čím přesně nesouhlasíte?
Není přece možné, aby fanoušek Viktorky řekl, že na AS Řím v Lize mistrů nepůjde, protože Řím už v Plzni jednou hrál. To nejde! Mám totiž pocit, že čím jsme úspěšnější, tím od nás lidé chtějí víc a víc. Někdy ale přece musíte přijmout skutečnost, že soupeř byl lepší. A to Slavia byla, měla výjimečnou sezonu.

Skoro neměla chybu.
Jenže zatímco Sparta i Slavia do toho dávají o několik set milionů ročně více, my pracujeme s mnohem nižším rozpočtem – a ještě si většinu peněz musíme vydělat v pohárech. Přesto jsme schopní jim konkurovat. Tak bych chtěl, aby fanoušci vnímali realitu. Na druhou stranu, abych nebyl jen negativní, máme velké množství věrných fandů, kteří za námi stojí, a ti to, co říkám, chápou. Ti mi rozumějí. (úsměv) Přesto si ale nedovedu představit, že bychom skončili třeba sedmí.

To se teď nestane, ale Plzeň se mění. Z vaší pohádkové éry zbyl na hřišti jen David Limberský.
A taky jemu už tikají biologické hodiny. Slyšel jsem je ráno u snídaně, když jsem procházel kolem. Věk nejde zastavit. Zrovna se mě Limba ptal, kdy si půjdeme sednout do mojí hotelové kukaně prodloužit smlouvu, protože mu za rok končí.

Co jste mu řekl?
Že je ještě čas. Že si tam můžeme zajít třeba v zimě na víno. Ale vážně, já mám s těmi staršími kluky výjimečný vztah. Pavel Horváth, Marek Bakoš, Milan Petržela, Dan Kolář... Vlastně to všechno krásné psali se mnou od začátku a já k nim mám strašně blízko. Ale smlouvu jim z nostalgie nebo za zásluhy dávat nebudu. Musí mít výkonnost. Jistě, mohli pokračovat, ale časem by nás to semlelo, to bychom nerozdýchali. Potřebovali jsme omladit kádr.

O tom se mluvilo roky.
Ač to trenér Vrba nerad slyší, už jsme trochu ztráceli drajv. Noví kluci, které jsme přivedli, Ligu mistrů ještě nehráli. Možná nebudou mít v některých fázích až tak vysokou kvalitu, možná budou chybovat, ale mají obrovský předpoklad, zaujetí a nasazení. Hráči, kteří byli před nimi, jim ukázali cestu.

Jedním z nich byl záložník Petržela, který si sportovní éru prodlouží na dva roky ve Slovácku.
Milan je trochu jiný případ, neodešel z výkonnostních důvodů. Do čtyřky krajních záložníků by se vešel, na českou ligu je extrémně rychlý, ale je mu šestatřicet a my se rozhodli pro postupnou obměnu. Potřebujeme do mužstva zařadit mladé kluky a Milan by svým věkem, výkonností a postavením v kabině logicky neumožňoval rozjezd dalších hráčů, kteří sem přicházejí.

Jak svůj konec nesl?
Těžce. David Limberský mi kvůli tomu chvilku vyhrožoval, pak se za Milana přimlouval. Zkoušel všechny fígle. Rozumím mu, protože ti dva jsou nerozluční kamarádi. Jako byli Čuk a Gek, Pat a Mat nebo Bolek a Lolek, tak jsou Limberský a Petržela. Nemyslete si, i pro mě to je složité. Milan ve mně navždy zůstane vrytý, a kdybych měl slabost pro tetování, někam si nechám vytetovat jeho jedenáctku a maličké iniciály MP.

Sám o některých hráčích říkáte, že jsou jako vaše adoptivní děti. Patří mezi ně i slovenský záložník Hrošovský, o něhož eminentně stojí v belgickém Genku?
Jasně. Rozdíl je jen v tom, že Patrik je naprosto bezproblémový kluk. Nikdy jsem s ním neřešil žádný průšvih. S hodnými dětmi nemáte tolik práce a nejsou tolik na očích. I když Patrik nevstřelil tolik gólů, kolik by sám chtěl, udělal toho pro Plzeň strašně moc. A přiznávám, že bychom mu v odchodu nyní nemohli a ani nechtěli bránit.

Plzeň by prý mohla vyinkasovat přes 120 milionů.
Nejde o peníze. Patrikovi jsme odchod slíbili již třikrát a vždy ho nakonec zlomili, aby u nás zůstal. A on to vzal a hrál výborně. Ukázal skvělý charakter. Na galavečeru Ligové asociace vedle mě posadil svou manželku a byli na mě dva. Vycítil jsem, že mají o změnu velký zájem, což je v sedmadvaceti letech logické. Proto přiznávám, že Patrik může přestoupit. Ale určitě budeme chtít, aby nám pomohl v pohárové kvalifikaci. A pak jej klidně pustíme. Kdybych to neudělal, možná bych taky o toho svého kluka mohl přijít.

Kam to bude?
Nechte se překvapit. Brzy se určitě dozvíme více.

Zatímco slušňák Hrošovský může odejít, zlobivý Michael Krmenčík zůstává. Naposledy se v květnu řešilo, jestli neřídil auto, které nabouralo v Praze.
Bulvární noviny dokonce po došetření případu podávaly trestní oznámení, že řídil on. Přál bych těm redaktorům, ať jsou pokaždé takhle urputní. Pro mě je důležité, že se Michalově manželce, která řídila, nic nestalo.

Krmenčík vůbec prožil turbulentní rok. Góly v Lize mistrů, pak těžké zranění kolena, operace, do toho zdravotní testy v Bruggách.
V lednu, když odletěl na zdravotní prohlídku, mi došla trpělivost. Řekl jsem mu své a naštěstí si to v hlavě srovnal. Asi potřeboval dostat pořádnou facku. I kluci v kabině mu to hned dali sežrat: Ty jsi zpátky tak rychle?

Střelecky se zatím v létě trápí.
Přípravu absolvoval bez úlev, je stoprocentně zdravý, jen nemůže trefit bránu. Ale to není nic, na co bychom v jeho životních etapách nebyli zvyklí. Věřím, že to brzy zlomí a zase to bude dravec. U něj záleží na prvním gólu, aby poznal, že to jde.

Proč nešlo pokračovat s Dušanem Fitzelem v roli asistenta trenéra?
Dušan je profík. Manažer s obrovskými zkušenostmi a myslím si, že se hodí spíš do vyšší pozice než jen do asistentské role. Tento pocit jsem nabyl. Má přehled, zkušenosti, dobrý pohled na fotbal, jasné názory. Ale my jsme vycítili, že mužstvo prostě potřebuje drobný refreš.

Proto se z útočníka Bakoše stal asistent Bakoš?
Věděli jsme, že Marek studuje a má o tu práci zájem. Znám ho já, zná ho trenér Vrba, je to poctivý kluk, patriot, srdcař.

A další klubová legenda v nové funkci. Pavel Horváth u béčka, Daniel Kolář čerstvě jako manažer mládeže.
Všichni jsou to kluci, na které jsem se během jejich hráčské kariéry mohl plně spolehnout. Vždycky byli schopni se vydat na sto procent, takže nemusím pochybovat o tom, že budou k Viktorce loajální dál. Může se stát, že jim nová práce nepůjde, ale uděláme všechno, aby jim to vyšlo.

Třeba Kolář v roli funkcionáře, to překvapilo.
Jen ať to zkusí. Byl to dobrý fotbalista a je to dobrý člověk s nepokřiveným charakterem. Předpoklady na tu roli má, i když se musí spoustu věcí naučit. Na funkcionářském poli nemusí být úplný Mirek Dušín, ale to všechno je Dan ochotný se učit.

A jak to vnímáte vy? Většinou se chováte jako pragmatik, ale když se zlatí hoši loučí, nepřepadá vás nostalgie?
Možná chvilku, když jsem sám, ale před nimi to najevo nedávám. Vím, že pro většinu z nich je těžké smířit se s tím, že končí etapa, o které si mysleli, že asi nikdy neskončí. Ne každý je připravený.

Na co?
Že nebude mít vytvořený tak luxusní servis na hřišti i mimo něj. My pro ně pokračování v klubu neděláme jako trafiku. Že by ve Viktorce dostali funkci za odměnu. Kluci budou muset odvádět kus práce, aby si svá nová místa udrželi.

Ale na hřišti nebudou. Bylo by pro Plzeň hodně zlé, kdyby na podzim nehrála v evropských pohárech?
Vzhledem k tomu, jak je to u nás poslední léta nastavené, tak ano. Současný kádr je trochu nafouknutý. Je nastavený na to, že budeme hrát skupinu evropského poháru, neříkám jakého. Dostat se do Ligy mistrů, to bude nesmírně těžké. Ale nebudu říkat, že je to nereálné, aby to nevypadalo, že už teď mám stažené gatě a utíkám.

Co boj o český titul?
Těžké, těžké. Slavia nijak neoslabila. Sparta se zase vydala na novou cestu, což říkám s respektem. Uvidíme, jak bude nachystaná. Věřím, že se bude rozhodovat mezi námi třemi. A naše ambice zůstávají ty nejvyšší. A když už se ptáte přímo, tak přímo odpovídám: Rád bych si ten pohár vzal od Slavie zpátky.

Stanciu, opět nejdražší hráč ligy. Kdo držel rekordy před novým slávistou?

Sparta nakupovala, Slavia ještě víc. Dokonce ve čtvrtek přivedla rumunského špílmachra Stancia za víc než sto milionů korun. Chystáte se taky někdy zaplatit takový balík?
Ne, nikdy. I když je Stanciu bezesporu výjimečný hráč, tak ne. Víc to nechci komentovat. My si takového hráče nemůžeme koupit.

Jaký je plzeňský strop?
Maximálně dvacet milionů. Ale předtím si na to musíme vydělat. Musíme prodat, abychom mohli koupit. Naše politika je úplně jiná, to nelze srovnávat. Kdybych řekl panu majiteli Paclíkovi, že chci někoho koupit za sto milionů, tak mi řekne, ať se jdu opláchnout studenou vodou. Zaplaťpánbůh takhle nepřemýšlí ani trenér Vrba. To nejde, neumíme to a nikdy ani nebudeme umět.

Ale kupovat nové hráče musíte.
Ne za každou cenu. Kvůli transferům, které probíhají v Praze, se úplně pokřivil český trh. Ceny hráčů se posunuly úplně jinam. Za dvacet milionů si skoro nikoho nekoupíte, to spíš za třicet a čtyřicet. Je postavené na hlavu, co jsou některé kluby schopné říct si za hráče a jiné zaplatit.

To vadí?
My moc neřešíme, za kolik a koho Sparta nebo Slavia kupuje. Dokud se nestřetnou naše zájmy u konkrétního hráče. Ale vzhledem k jejich nákupům se to v poslední době už moc neděje. Spíš se snažíme, abychom byli dobře připravení my. A to, doufám, jsme.