Jednání s evropskými představiteli v Pekingu v roce 2015, ilustr. foto. (europarl.europa.eu)
Protože je analýza aktuální i dnes, poskytujeme níže její krátkou retrospektivu.
Česká republika
„Politika České republiky ve vztahu k Číně vyvažuje její ekonomické a politické priority. Česká hodnotově orientovaná politika byla zavedena v 90. letech minulého století, především bývalými disidenty, kteří významně formovali demokratický přechod země (z dob komunismu),“ píše Rudolf Fürst ve zprávě ETNC.
„Podpora demokracie a lidských práv je stále součástí oficiální české politiky. Jejich specifická implementace a strategie jsou otázkou neustálého sporu mezi různými politickými skupinami,“ dodává Fürst.
Veřejné vnímání Číny je podle Fürsta rozdělené na názorové protipóly a ideologie v důsledku rostoucího ekonomického významu Číny, jakož i v důsledku českých podnikatelských lobbistů, kteří mají za úkol prosazovat „pragmatičtější agendu“.
Německo
„Německo čelí výzvě usilovat o hospodářské a strategické zájmy při zachování svého závazku podporovat liberální hodnoty ve svých jednáních se stále více autoritářskou Čínou. I přes svá omezení, Německo stále převážně spoléhá na formální dialog a tichou diplomacií podporující lidská práva, právní stát a další demokratické zásady vůči Číně.
Kromě toho, zatímco někteří političtí a podnikatelští představitelé považují Čínu za „systémovou výzvu“ liberální demokracie, jiní otevřeně chválí alternativu, která reprezentuje čínský politický systém a model rozvoje,“ uvádějí ve zprávě Lucrezia Poggetti and Kristin Shi-Kupfer z Mercator Institute for China Studies.
Ze zprávy dále vyplývá, že to, jak bude Berlín v nadcházejících letech prosazovat liberální hodnoty vůči Číně se bude vyvíjet z diskusí mezi politiky a obchodníky, kteří budou muset spolupracovat a zajistit, že obchodní zájmy nebudou bránit v podpoře liberálních politických hodnot Německa ve vztahu k Čínské lidové republice.
Francie
„Oficiální návštěvy francouzských zástupců v Číně často vyvolávají ve francouzských médiích a mezi širokou veřejností diskusi o otázkách lidských práv. Obvykle jsou vznášeny dva typy otázek. Otázka politické vůle francouzské vlády ve skutečnosti mluvit o lidských právech před svými čínskými protějšky. A otázka účinnosti francouzských metod.
Je megafonová diplomacie skutečně kontraproduktivní? Proč nejsou otázky lidských práv otevřeněji a přímo vzneseny? Mají dialogy s Čínou o právních a lidskoprávních otázkách nějaké praktické výsledky?“ uvádí ve zprávě Alice Ekmanová z French Institute of International Relations.
Nedávný vývoj politického kontextu Francie ve vztahu k Číně a obnovený závazek Francie se v celosvětovém měřítku stavět na podporu demokracie, povedou podle Ekmanové k „úpravě vztahů mezi Francií a Čínou“.
Velká Británie
Politika Velké Británie se vyvíjí v duchu „rozšíření hodnotové agendy“.
„Množství hodnot, které Velká Británie prosazuje, se v posledních letech rozšířilo v kontextu většího důrazu na podporu „prosperity“ a „širšího a komplexnějšího přístupu“ k Číně,“ uvádí Tim Summers z Chatham House, podle něhož má tento přístup určitý pozitivní dopad, například při řešení problémů, jako je obchodování se slonovinou.
„Tradiční agenda v oblasti lidských práv zůstává součástí vztahů prostřednictvím výročních dialogů a jiných kanálů, ale jejich síla je zde omezená,“ dodává Summers.
Podle Summerse „existuje jen málo důkazů o tom, že čínský politický model nalezl ve Velké Británii nějaké stoupence nebo měl vliv na tradiční britské chápání politických hodnot“.
Maďarsko
V pragmatické maďarské politice podle zprávy „chybějí politické hodnoty“.
„Současná politika Maďarska ve vztahu s Čínou se zaměřuje především na pragmatickou výměnu související s podnikáním. Politické hodnoty a principy nehrají významnou roli,“ uvádí ve zprávě Tamas Matura z Corvinus University of Budapest.
Maďarská vláda podle Matury zastává názor, že svět směřuje do bodu, kdy se ekonomika stane hlavním prvkem napětí a konkurence. „V takovém období by bylo velmi užitečné vytvořit si nové a vlivné přátele, jako je Čína,“ přibližuje uvažování maďarské vlády Matura.
Podle Matury existují náznaky, že maďarské vedení není politicky ani ekonomicky liberální, „vidí jasnou budoucnost v autoritářských státech jako je Čína“.
„Zatímco nezávislé sdělovací prostředky si jsou vědomy debaty o hodnotách ve vztazích mezi EU a Čínou, veřejnost o ni projevuje jen malý zájem,“ uvádí Matura.
Itálie
Itálie má podle studie takzvaný „konstruktivní přístup“. V praxi to podle tvůrců zprávy znamená, že bude odsuzovat porušování demokracie, lidské důstojnosti, lidských práv,
svobody, rovnosti a principů právního státu v Číně tak, aby to neohrozilo její hospodářské vazby s Čínou.
„Současná italská vláda zastává nacionalistický přístup, jehož cílem je chránit malé a střední podniky v Itálii a výrobní průmysl v Itálii před nekalou konkurencí, ale chce také přilákat čínský kapitál a přeměnit Itálii na koncový bod čínské iniciativy „Pás a stezka“, uvádí ve zprávě tým autorů Nicola Casarini, Lorenzo Mariani a Fabio Angiolillo z Istituto Affari Internazionali.
Tyto kroky by mohly podle zprávy vést ke zničení úsilí předchozí vlády omezit čínské investice ve strategických odvětvích. Většina italské populace podle zprávy sdílí kritické názory vůči Číně, což by mohlo ovlivnit rozhodovací proces v oblasti spolupráce s Čínou. Postoje veřejnosti by podle zprávy mohly ovlivnit populistickou italskou vládu a přimět ji zaujmout více „principiální přístup vůči Číně“.
Další země
Zpráva obsahuje také postoje dalších členských zemí. Chybí však například analýza politiky Slovenska.
Celou zprávu v anglickém jazyce můžete nahlédnout zde.
