Nesnáším work–life balance. Digitální detox je úplná zkouřenina, říká zakladatel miliardového portálu Kiwi Oliver Dlouhý
Bylo mu dvacet čtyři, když založil firmu na vyhledávání letenek s přestupem. Dnes už Oliver Dlouhý překročil třicítku a do jeho firmy přichází velký investor General Atlantic, který mu má pomoci s naplněním jeho vize – aby portál Kiwi uměl zajistit cestování „od dveří ke dveřím“.
Naposledy jsme se potkali v roce 2012, když jste začínali. Jaký je rozdíl mezi Oliverem Dlouhým tehdy a nyní?
Jsem trpělivější. Dříve jsem vyšiloval, když se něco o den opozdilo. Dnes jsem to s odůvodněním schopný přežít a neplakat kvůli každé kravině. Byznysově jsem relativně vyspěl. Mám obrovské mezery, ale věci, které mi předtím připadaly jako neskutečné, mám dnes nějakým způsobem osvojené.
Co konkrétně?
Například promýšlení zásadních transakcí. Třeba fúze a akvizice, to jsem dříve vůbec nechápal. Teď se tomu posledních pár let trochu věnuju a začíná mi to docházet. Každý den si ale uvědomím: Jak to, že jsem tohle včera nevěděl?
Jak vypadal váš pracovní den při zakládání firmy a jak vypadá dnes?
Je to hodně jiné. Tehdy trval v průměru 22 hodin. Dnes jsem na nějakých 16, plus minus. Víkendy trávím často skoro celé s rodinou. Tempo je volnější, efektivita je mnohem vyšší.
Naučil jsem se hodně zbytečných věcí delegovat na někoho jiného, nebo je vůbec neřešit. Předtím jsem měl pocit, že musím řešit všechno. Mám prostor na přemýšlení a dlouhodobější strategické plánování. Předtím jsem opravdu žil aktuální minutou a hasil požáry, které každou vteřinu někde vyskočily.
Taky jsem byl holka pro všecko. Řešil jsem věci od projektu přes zákaznickou podporu a řešení rezervací. Sám jsem rezervoval letenky.
Popište víc ty začátky.
Když došly prachy na firemním účtu, pumpnul jsem
