Výstava představuje práce Jana Ambrůze.

Jan Ambrůz absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. V jeho tvorbě se objevuje náklonnost ke konstruktivním řešením, minimalizovaným do základních geometrických forem. Od konce 80. let se Ambrůzova tvorba rozvíjí ve dvou liniích: jedna se zaměřuje na křehké konstrukce a instalace z tabulového skla, druhá na práci se dřevem. Ve dvoraně hranického zámku Jan Ambrůz představí objekty z první linie své tvorby.

Od roku 1988 postupně vzniká početnější série skleněných konstrukcí – rozměrné objekty ze skleněných tabulí, položených na zem či na vratké podstavce ze dřeva, anebo pomocí provázků volně zavěšené v prostoru (Nekonečno, 1987, Pod sebou, 1987, Trojice, 1987). Skladbou tabulí vznikají geometrické rastry, v nichž se opakuje jeden geometrický motiv. V podstatě jde o princip multiplikace, jaký známe z minimalismu. Ambrůz mu však propůjčuje emocionální působivost: sleduje vztah materiálu (skla), světla a vzduchu. Křehké, efemérní a subtilní, ale při tom monumentální skleněné konstrukce levitují v prostoru a vyvolávají v nás otázky, zdali a jak může zdánlivá nestabilnost obstát před gravitačními zákony. Tyto sochy tedy akcentují vztah mezi vratkostí a stabilitou a mezi hmotností a jejím popřením.

Pro svou výstavu si Jan Ambrůz vybral objekty, kterým říká Válce a které jsou složeny z opakního skla, bambusu a provázků. Tyto objekty byly vystaveny v roce 2001 v kostele sv. Václava v Opavě a v roce 2003 v Galerii ARS v Brně.