Nijak ale nezastírá, že zdaleka vše nedopadlo podle jeho přání ani podle toho, co měl slíbeno. Na mysli má především angažmá v KHL v bratislavském Slovanu, jež pro něj skončilo předčasně.
„Finanční problémy tam byly od října. Já jsem se ale snažil soustředit pouze na hokej a podávat dobré výkony,“ říká devětadvacetiletý útočník, jenž se po poměrně dlouhých jednáních rozhodl alespoň zatím cestování za hokejem po Evropě ukončit a vrátit se tam, kde to velmi dobře zná.
Hokejový útočník Červený se po roce vrací do Hradce Králové |
Než se tak stalo, stihl závěr sezony odehrát ve švédském Brynäs, protože zájem Mountfieldu tehdy Slovan nevyslyšel. I proto poté Červený před podpisem čtyřleté smlouvy s hradeckým klubem poměrně dlouho zvažoval i nabídky ze severu Evropy.
Byly nějaké?
Byly ze Švédska i z Finska.
Co bylo hlavním důvodem, že jste je neakceptoval?
Velkou roli hrálo to, že se nám narodila dcerka. Počítal jsem proto plusy a mínusy konečného rozhodnutí a vyšel mi z toho nejlépe Hradec.
Co bratislavský Slovan, kam jste z Hradce loni odešel?
Ve smlouvě s ním jsem měl, že bych tam pokračoval v KHL. Slovan ale kvůli finančním problémům soutěž opustil, takže to padlo.
Konečná dohoda trvala dost dlouho...
To je pravda, tvořila se už někdy od února, kdy začal přestupní termín. Byli jsme v kontaktu i celou letní přípravu, ale dohodli jsem se až teď.
Kapitola Slovan je tak nyní uzavřena, jak to s ním máte vyřízené?
V tuto chvíli se Slovanem jednáme o splátkovém kalendáři. Snad všechno dobře dopadne, Slovan bude pokračovat v domácí lize a napraví si pošramocené jméno.
Co vám rok v zahraničí dal?
Je to jiná liga, jiná zkušenost. Hráči hrají jiným stylem. Člověk se snaží mít oči otevřené a něco okoukat.
Uvažoval jste o jiném týmu v Česku než o Hradci?
Nabídky na stole byly, ale já jsem věděl, že se chci vrátit, protože tu mám plno kamarádů a skvěle znám celou organizaci. Je tu nastavena nějaká koncepce a jsem rád, že můžu být její součástí. Věřím, že se nám v nejbližších letech podaří zvednout vytoužený pohár nad hlavu.
Rozhodlo známé prostředí i kvůli manželce?
Rozhodně. Má tu plno kamarádek, byli jsme tu předcházejících pět let moc spokojeni nejen po mé stránce hokejové, ale i životní, proto jsme se takhle rozhodli.
Letní přípravu jste s týmem neabsolvoval, jak vypadala?
Už třetí rok jsem trénoval s kondičním trenérem Edou Turkem a myslím si, že budu skvěle připravený. Celé léto jsme tak mohli trávit převážně u mých rodičů, mohli jsme být doma a jsme také šťastní rodiče.
Před odchodem z Hradce jste se netajil tím, že byste rád zkusil zahraniční angažmá, teď po návratu jste se ale s Mountfieldem dohodl na čtyřleté smlouvě, což v Česku nebývá zvykem. Proč?
Dohodli jsme se tak právě kvůli koncepci, kterou chce klub plnit. Kratší smlouva by vzhledem k tomu moc smysl nedávala.
Ten čas by měl stačit na velký úspěch?
Podle mě úspěch uděláme už brzy, i když to člověk samozřejmě dopředu stoprocentně neví. Cílem je udělat titul v těchto letech.
Klub počítá, že byste měl v této cestě za titulem patřit k tahounům týmu. Jste na to připravený?
Budu se hlavně snažit potvrdit předpoklady a to, co jsem tu naplňoval v předchozích letech. Je to pro mě výzva, ale také velká zodpovědnost. Myslím si, že tým je natolik kvalitní, abychom si tu vzájemně pomohli a udělali místním divákům radost.
Jak se na hradecké fanoušky těšíte? Hráli ve vašem rozhodování nějakou roli?
Těším se na ně, mám na ně nejlepší vzpomínky. Na to, když po stadionu jela mexická vlna, nebo na jejich neustálé skandování, na to se nedá zapomenout. V paměti mi ale nejvíc utkvělo to, že i když se prohrálo, fanoušci zůstali stát a tleskali nám, což bylo opravdu něco neskutečného.
Zařadil jste se mezi nejzkušenější hráče týmu, co případná role kapitána?
Byla by to velká pocta, ale nějak na tom nelpím, já se budu chovat jako předešlé roky. Chtěl bych být lídrem a na nějakém céčku na drese mi záležet nebude.
