Ačkoliv Česká republika letos dosáhla historicky nejlepšího bodového zisku v rámci tzv. Indexu vnímání korupce, konkrétní protikorupční opatření se za současného kabinetu zatím spíše jen připravují. Popsat české korupční prostředí představuje podle expertů tvrdý oříšek.
Organizace Transparency International dává každoročně dohromady žebříček světových zemí na základě tzv. indexu vnímání korupce, který představuje ukazatel míry korupce ve veřejné sféře. Česká republika se v tomto ohledu v posledních letech mírně zlepšuje a s 59 body ze 100 možných obsadila v roce 2018 sdílené 38. místo. Z Visegrádské čtyřky je na tom o něco lépe pouze Polsko (36. pozice), naopak hůře Slovensko (57.) i Maďarsko (64.).
Unijní fondy – katalyzátor korupce?
Členství v Unii znamená rozšíření kolbiště, kde se mohou „ztrácet peníze“. A jsou to právě země střední a východní Evropy, kdo nejvíce zaměstnává Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF).
Nejen s probíhající kauzou okolo holdingu Agrofert a střetu zájmů českého premiéra Andreje Babiše při přerozdělování unijních dotací se nabízí otázka, jakým způsobem peníze z EU ovlivňují korupční prostředí ve členských zemích. Výzkumy v minulosti ukázaly, že evropské fondy mají v tomto ohledu (v průměru) negativní efekt. Tento efekt je obzvlášť velký, pokud v konkrétní zemi už vysoké riziko korupce existuje.
Autor jednoho ze zmíněných výzkumů, garant projektu Rekonstrukce státu (RS) a vedoucí think-tanku Econlab Jiří Skuhrovec si nemyslí, že je identifikovaný efekt stálý. „Fondy EU [v ČR] jednoznačně vedly k vyšším rizikům korupce v minulé dekádě. Dnes to už neplatí. Lapidárně řečeno, pokud bych chtěl krást, tak raději z národních peněz, protože ty evropské jsou mnohem důsledněji auditovány,“ vysvětluje Skuhrovec.
Podle Marka Zelenky z protikorupčního projektu Oživení nicméně riziko korupce existuje tam, kde je velké množství peněz, což EU fondy určitě jsou. „Tlak politiků primárně na ‚čerpání‘ fondů vede k tomu, že se často čerpá i na projekty, které nemají smysl. K tomu se přidává i nízká transparentnost EU fondů a roztříštěnost pravidel pro čerpání,“ upozorňuje.
České korupční prostředí
Jednoduše popsat existující korupční struktury v České republice a určit, kdo jsou „hlavní hráči“, podle českých expertů nelze.
„Tyto struktury se mění dle odvětví a toků peněz. Obecně lze vyjít z tradičního Klitgaardova vzorce korupce, to znamená tam, kde je největší rozhodovací volnost, nízká míra odpovědnosti a transparentnosti, tam je pro korupci nejlepší podhoubí,“ říká Zelenka. V Česku podle něj splňují tyto předpoklady obzvlášť městské a státní obchodní společnosti a z nich nejvíce ty, které zadávají takzvané sektorové veřejné zakázky, kde jsou limity pro zveřejňování údajů o veřejných zakázkách nejvyšší. Jde například o energetické firmy, dopravní podniky, správce železničních cest nebo vodohospodáře.
Zelenka podotýká, že faktorem, který zásadně ovlivňuje korupční potenciál, je kvalifikace úředníků veřejné správy. „V odvětvích, kde se podfinancovaná česká veřejná správa potkává s miliardovým podnikatelským prostředím, například výstavba velkých infrastrukturních projektů, zdravotnictví a podobně, jsou čeští úředníci snadno zmanipulovatelní a snadno podléhají tlaku soukromého byznysu,“ tvrdí analytik. Ten by však naopak měli regulovat a kontrolovat.
Korupční potenciál však neleží pouze u velkých projektů. Skuhrovec vidí problém zejména v oblasti „malých“ zakázek do dvou milionů korun, kde neexistují žádná jednotná pravidla. „Ano, je potřeba udržet proces jednoduchý a nešněrovat ho zbytečně mnoha paragrafy, na druhou stranu – veřejnost by se měla dozvědět alespoň kdo o zakázku soutěžil, kdo ji dostal, a kolik se mu reálně zaplatilo,“ myslí si.
Podle Zelenky se stal sektor veřejných zakázek nejen kvůli špatné komunikaci s dodavateli pro spoustu z nich neatraktivním odvětvím, do kterého nemají ochotu vstupovat. „Zadavatelé jsou v současné době rádi, když se jim do zakázek vůbec někdo přihlásí. O to větší riziko korupce zde pak je,“ dodává.
Co je na stole nebo na něj míří
Současná Babišova vláda by se měla chovat v souladu se svojí Vládní koncepcí boje s korupcí na léta 2018 až 2022, zatím se však v přijímání protikorupčních zákonů příliš daleko nedostala. Drtivá většina z nich je stále v legislativní fázi, některé ve stadiu přípravy a diskusí. Intenzivně se mluví o novele zákona o státním zastupitelství – jak by ovšem vypadala není zatím vůbec jasné.
Pomyslnou první vlaštovkou je čerstvě schválené rozšíření registru smluv o akciové společnosti, ve kterých má stát rozhodující vliv, a to konkrétně ČEZ a České dráhy. Ty měly zatím výjimky.
Prezident dnes podepsal nas zakon o zverejnovani smluv CEZu a Ceskych drah. Mise splnena! 🙂
— Jakub Michálek (@JakubMichalek19) July 4, 2019
V tomto případě se jedná o kompromisní znění poslanecké novely, impulsem pro ni byl poslanecký návrh. Jak upozorňuje protikorupční platforma Rekonstrukce státu, i další připravované novinky vděčí za svou současnou (dosavadní) podobu poslancům, často opozičním.
Příkladem může být takzvaný nominační zákon, který upravuje pravidla nominací kandidátů na místa v dozorčích radách a řídících orgánech státních firem. „Vláda sice předložila návrh zákona, avšak se zásadními vadami, které by jej učinily prakticky nevymahatelným, a dávaly by ministrům volné pole působnosti. Poslanci však našli širší shodu na posílení vládního návrhu formou komplexního pozměňovacího návrhu,“ popisují ve vyjádření pro EURACTIV.cz zástupci Rekonstrukce státu.
„Mezi protikorupčními opatřeními, které byly přijaty již v rámci funkčního období současné vlády, tj. od července 2018, lze uvést například posílení práva na informace občanů prostřednictvím dílčí novely zákona o svobodném přístupu k informacím,“ uvádí za Ministerstvo spravedlnosti Vladimír Řepka.
Pokrok v této věci si pochvaluje i RS. „Zákon bude lépe vymahatelný, jelikož se zabrání obstrukcím veřejných institucí (…). Změna však je ryze výsledkem práce poslanců (včetně vládních), nikoliv vlády. Původní vládní návrh zákona spojený se změnovým zákonem GDPR totiž paradoxně navrhoval široké a laxně definované výjimky z povinnosti poskytovat informace,“ uvádí RS s tím, že tyto výjimky byly odstraněny až díky pozměňovacímu návrhu opozičních poslanců.
Ve fázi svého zrodu je rozšíření působnosti Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) na státní firmy a část obcí. V příštích měsících by měla vláda předložit také návrh zákona o regulaci lobbingu nebo opatření na ochranu tzv. whistleblowerů. O plány v oblasti boje proti korupci tedy rozhodně není nouze.
