V Evropské unii přibývá lidí, kteří chtějí energii nejenom spotřebovávat, ale i vyrábět. Pro své domácnosti či podniky si proto pořizují vlastní zdroje energie, například solární panely. Motivací pro takový krok je hned několik – nejen že mohou ušetřit za elektřinu, ale také si mohou vydělat prodejem přebytečné energie do distribuční sítě, a navíc šetří životní prostředí.
Nová evropská legislativa označovaná jako zimní energetický balíček by měla samovýrobu energie zjednodušit. Součástí balíčku je totiž směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů energie a směrnice o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou, podle kterých by lidé měli mít možnost vyrábět a prodávat elektřinu bez toho, aby čelili nepřiměřeným poplatkům.
Členské země by podle směrnice měly také vytvořit spravedlivé podmínky pro společenství občanů, malých a středních podniků či obcí, které mají vlastní zdroje energie.
Legislativa je proto novou příležitostí pro rozvoj samovýroby energie, ať už ze strany jednotlivců nebo tzv. energetických komunit. Záleží však, jak k její implementaci přistoupí jednotlivé členské země. Na převedení zimního balíčku do národní legislativy mají dva roky.
Komunity a distribuční systémy
Směrnice o obnovitelných zdrojích, kterou Evropský parlament schválil loni v listopadu, říká, že členské státy by měly energetickým komunitám zajistit přístup k podpoře za stejných podmínek, jaké mají velcí hráči na trhu s elektřinou. Jedná se však o směrnici, kterou mohou národní zákonodárci uchopit podle svého vlastního uvážení.
Analytička bruselské asociace SmartEN, která se zabývá digitalizací a decentralizací energetiky, Layla Sawyerová v této souvislosti zdůraznila, že největší debata se vede o tom, zda mají členské státy povolit energetickým komunitám spravovat své vlastní distribuční systémy. „Řada energetických komunit by něco takového chtěla,“ uvedla Sawyerová při příležitosti debaty, kterou koncem června uspořádal Spolek pro evropskou politiku společně s pražskou kanceláří Heinrich-Böll-Stiftung a serverem EURACTIV.cz.
Pokud by totiž obec zapojená do energetické komunity mohla ovládat část distribučního systému, mohla by si pro ni nastavit odlišné podmínky a ovlivnit cenu za odběr. Obyvatelé obce by tak mohli odebírat lokálně vyrobenou energii za příznivější ceny.
Soběstačná obec
Průkopníkem komunitní energetiky v ČR je obec Kněžice, kde se ze zemědělských, potravinářských a dalších materiálů a odpadů vyrábí teplo pro většinu obce. Místní bioplynová stanice navíc produkuje elektrickou energii, která sice není využívána přímo v obci, ale je dodávána do distribuční sítě.
„Snažíme se být příkladem pro ostatní obce,“ prohlásil starosta energeticky samostatné obce Milan Kazda. „S odborníky spolupracujeme na tom, abychom do budoucna prosadili podporu komunitních projektů,“ uvedl Kazda s tím, že nejvíce užitečná by byla podpora provozní.
ČR zavedla provozní podporu pro obnovitelné zdroje energie již v roce 2005. Poté ale klesly ceny fotovoltaických technologií a nastal tzv. solární boom. V reakci na prudký rozmach solárních elektráren se ČR rozhodla podporu zrušit.
„Nyní připravujeme lokální distribuční síť, která by výkon z bioplynové stanice vedla do šesti obecních budov,“ prozradil starosta. Projekt je ale podle jeho slov časově velmi náročný. „Legislativa není na takové aktivity připravena,“ vysvětlil Kazda.
Čím blíže, tím lépe
Kněžice pracují na novém projektu ve spolupráci s dodavatelem zelené energie, společností Nano Energies, jejíž generální ředitel Stanislav Chvála se debaty rovněž zúčastnil.
„Nečekejme na legislativu, ale dělejme, co můžeme,“ navázal na starostu soběstačné obce Chvála. Jako příklad uvedl takzvané virtuální tarify, které mohou obchodníci nabízet. Obce díky těmto tarifům mohou mít vliv na cenové podmínky odběru energie, a občané navíc získají přehled o tom, kolik energie opravdu spotřebovali a odkud jimi využívaná energie pochází.
„Větrná elektrárna za městem je pro lidi lepší než ta, která je na druhém konci republiky,“ podotkl v této souvislost Chvála. „Lidé chtějí odebírat energii od zdroje, který je jim blíž,“ dodal s tím, že emoce mohou v energetice hrát větší roli než cena. Budoucnost energetiky tak podle něj spočívá právě ve vytváření komunit a decentralizaci.
„Jakmile poptávka po zelené energii převáží dodávku, vzniknou cenové impulsy. Lidé budou mít motivaci skládat se v rámci komunit na budování zdrojů, protože jim to bude dávat smysl – bude to nejen lokální a čistší, ale také cenově zajímavé,“ dodal Chvála.
Německé zkušenosti
Zájem lidí o lokální zdroje energie včetně její samovýroby potvrdila i Krisztina Andréová z organizace Bündnis Bürgerenergie, která zastupuje stovky energetických družstev fungujících v Německu.
„Uskutečnili jsme průzkum a zeptali se lidí, zda by chtěli vyrábět svou vlastní energii. Kladně odpovědělo více než 50 procent,“ uvedla Andréová. Upozornila však, že ani v Německu nejsou podmínky pro rozvoj komunitní energetiky a samovýroby ideální, a to především kvůli nadměrné byrokracii.
Od roku 2012 navíc v zemi platí nová legislativa, která zbrzdila rozmach solární energetiky. Ta se dříve těšila v Německu velké podpoře, a dala dokonce vzniknout tisícům pracovních míst. S koncem podpory ale přišel i pokles zaměstnaných v tomto sektoru.
Pryč s bariérami
Na potřebu větší podpory obnovitelných zdrojů a komunitní energetiky, ať už investiční, nebo provozní, apeloval také odborník na energetiku Tomáš Jagoš z Hnutí DUHA. „Komunitní projekty potřebují specifické podmínky,“ zdůraznil s tím, že stát by neměl pouze umožňovat jejich vznik, ale měl by také obce motivovat k tomu, aby vlastní zelené zdroje energie budovaly.
„Je potřeba obcím usnadnit jejich zakládání, například zvýhodněnými investičními schématy nebo odstraňováním administrativních bariér,“ uvedl odborník.
Jagoš dále připomněl, že ČR letos odevzdala Evropské komisi svůj národní klimaticko-energetický plán pro období do roku 2030. Ten však komunitní energetické zdroje vůbec nezmiňuje stejně jako novela zákona o podporovaných zdrojích energie.
