„Platil rok 89 Soros? Ano, dělal jsem na jeho počítačích.“ Milion chvilek je Drahoš 2.0. Už ne „Nevím“, ale „Nechci vědět“, říká spisovatel

Anketa

Vadilo by vám, kdyby Matteo Salvini tajně přijal peníze od Rusů?

91%

hlasovalo: 10837 lidí

Už několik týdnů se napříč celou republikou konají protivládní demonstrace, zatím největší byla v neděli na Letné. Média se vesměs shodla na tom, že na Letné bylo zhruba 250 tisíc lidí, organizátoři uvádějí čísla ještě větší. Ať mají pravdu oni, nebo média, domníváte se, že mohou být organizátoři spokojeni? Vy jste na svém FB k fotce z Letné přidal poznámku: „Prosím Vás, kam až sahají Hujerovi?“

Organizátoři výslovně čekali 350 000 lidí. Podle policie jich přišlo snad 200 000. Manažer Minář prohlásil, že demonstrantů bylo 250 000 a celou věc komentoval slovy: „Na Letnou přišlo mnohem víc, než jsme čekali.“ Z toho plyne, že podle Mináře je 20 nebo 25 mnohem víc než 35. Ten člověk musel na základce excelovat v počtech. Ale to není všechno: v duchu zkušenosti, že každá nehoráznost se musí ještě sama trumfnout, nakonec Minář celou eskapádu provedl ještě jednou, když na základě výškové fotografie dodatečně oznámil, že demonstrantů prý bylo až 400 000 – a ještě ke všemu dodal, že tento počet se blíží počtu z listopadu 1989. Jak známo, roku 1989 bylo na Letné asi 800 000 lidí, tedy dvakrát tolik, než zní to Minářovo fantastické hausnumero – a tudíž čtyřikrát víc, než je policejní odhad Minářovy akce. Když se člověk zamyslí jenom nad touhle sestavou úplně zbytečných dezinformačních kotrmelců a kozelců organizátora shromáždění (!), nemůže se vyhnout dojmu, že zbytek asi taky nebude zrovna měřítkem věrohodnosti.

Jiná otázka je, jestli můžou být organizátoři spokojeni se samotným průběhem akce. Zaznamenal jsem řadu rozpačitých reakcí přímo od účastníků, kteří sami kritizovali bezradný výběr řečníků a nijakou úroveň jejich projevů. Mě osobně na FB zaujala mezi stoupenci demonstrace následná reakce na typicky humánní výzvu – mám dojem, že od významné političky Báry Basikové – ať se Babiš vrátí na Slovensko. Jeden ze slovenských internacionalistů se proti takové pořadatelské xenofobii právem ohradil, načež ale zhnuseně prohlásil, že „Česi ostanú vždy len Čechmi“. A tím zvýšil počet prokazatelných xenofobů z jednoho na dva. Kabaret Voltaire – pobočka Letná… Zatím se ti dva nepoprali. Uvidíme příště.

Pokud jde o úspěch akce, za všechno, myslím, mluví průzkum veřejného mínění, který praví, že s požadavky demonstrantů souhlasí „necelá polovina“ dotázaných. Soudný člověk má pro každou necelou polovinu pochopení a soucit, ale na politickou změnu to právě v demokracii holt nestačí. Jinak by to nebyla demokracie.

Organizátoři „slibují“ že toto rozhodně není „konečná“. Už teď je další taková demonstrace naplánovaná na 16. listopadu, „mimořádné“ akce mohou být prý i předtím. Ustojí podle vás Andrej Babiš ten tlak? A co můžeme v ulicích čekat právě v listopadu, kdy uplyne přesně 30 let od sametové revoluce?

Ona by se v listopadu nějaká vzpomínková akce konala tak jako tak, jenže vzhledem k třicetileté zkušenosti občanů s reálnými důsledky sametu by jich asi nebylo zrovna habaděj. Kdybych chtěl celou věc obrátit v žert, řekl bych, že začínám mít podezření, že celá mobilizační antibabišiáda je v podstatě generálkou na to, aby z listopadového výročí převratu nebylo fiasko. Je totiž dost zřetelné, že organizátoři ani účastníci dosavadních demonstrací vlastně nemají jasno, o co jim vůbec jde, což se při politických demonstracích s prominutím zase tak často nestává. Sám organizátor Minář ale neprozřetelně sám prozradil v jakémsi rozhovoru, že je to tak schválně. Řekl totiž: „Kdybychom … začali mít konkrétní názory, tak dvě třetiny lidí by nám řekly ‚nezlobte se, už za nás nemůžete mluvit‘.“ Tomuhle říkám Drahoš 2.0: z hnutí „Nevím“ se stalo hnutí „Nechci vědět“.

Pokud je tedy ta rozmázlá nekonkrétnost požadavků vlastně záměrem, nemůžeme se pak divit, že například zpěvák Klus přišel řečnit na Letnou – snad z roztržitosti – ve žluté vestě, přestože francouzské hnutí proti surové státní moci a náš rádoby majdan spolu nesouvisejí doslova v ničem. Hlavní rozdíl je samozřejmě v tom, že žluté vesty se proti státní moci bouří zdola, z úrovně mocensky odnikud nepodporovaného většinového obyvatelstva, obětovaného zájmům nadnárodního ekobyznysu a imigračního inženýrství made in Brusel, zatímco náš sorosjugend útočí na vládu naopak shora, z pozice menšiny, zpracované mainstreamem do role páté kolony bruselského superstátu. Nebe a dudy hadra. Právem se kdosi z nezávislých komentátorů ironicky ptal, jestlipak ve Francii žlutým vestám taky posilovali vlaky.

Co můžeme letos v listopadu očekávat, je otázka pro takovou tu paní, co má za krkem kocoura antracitové barvy, sedí nad skleněnou koulí a cosi nad ní mumlá. To já s prominutím neumím, i když toho černého kocoura mám za krkem imrvére, ale nic bych za to nedal, že tentokrát snad přece jenom možná přijde i Hutka.

Mimoto bych se vsadil, že to bude stejně jako dosud probíhat v režii úplně stejných loutkoherců, kteří stáli za tím horším, co poznamenalo podzim 1989 – tedy za vůlí po prolomení Benešových dekretů, vůlí po restituci nacistického majetku u nás. Skutečné heslo letošních kraválů totiž podle všeho zní: Walderode.

Jak vnímáte postoj médií ohledně demonstrací? Chovají se média nestranně, nebo demonstrace otevřeně podporují?

Mainstreamová média v čele s médii veřejnoprávními otevřeně podporují – v podstatě vlastně svolávají všechny demonstrace pořádané jménem Bruselu a amerického deep state, všechny projevy zaměřené proti samosprávné politice V4. Jejich nestrannost má jméno Strana.

V dané souvislosti pak stojí za pozornost reakce médií zahraničních. Pro ně totiž domácí sdělovací prostředky celý ten letenský štrůdl uštrikovaly. Vybavuje se mi v té souvislosti scéna z knihy dávného brněnského novináře Golombka, který vzpomínal, jak v létě 1938 přijel do Holandska a všichni mu tam zoufale kladli na srdce, aby ti barbarští Čechoslováci už proboha neutlačovali sudetské Němce a neprovokovali Německo. Golombek je ujišťoval, že nic z toho vůbec neděláme a že naletěli Goebbelsově propagandě, ale bylo zřetelné, že mu to nikdo nevěří. V téhle osvědčené tradici mnichovanské dezinformace se dnes západní publikum sytí zprávami, které pojednávají doslova o „babišovském útlaku“ v Česku, takže pak není divu, že například jednu českou cestovatelku prý v Irsku obklopili spolucestující a zahrnuli ji dotazy, jaké hrůzy že se to u nás dějí. Argumentovali reportážemi na BBC, které podávají situaci v ČR málem jako začátek občanské války na Ukrajině, jen střílející Babišovy gardy prý zatím chybí.

Je ovšem příznačné, že podklady pro tyhle drakonerie dostávají západní novináři přímo od našich (!) aktivistických žurnalistů a činitelů kultury. Například laureátka literárních cen Radka Denemarková publikovala v Die Welt článek, kde doslova říká, že „je třeba znovu něco dělat proti domácímu totalitarismu“…

Na demonstracích řeční i některé známé tváře a často nešetří dost ostrými výroky. „Ty svině nás chtějí rozdělit,“ řekl na Václaváku například syn Bolka Polívky Vladimír. Řekl také, že až bude dav nespokojených dost velký, tak se „naserem a půjdem na Hrad“. Herec a režisér Jiří Mádl pro změnu na jiné demonstraci označil demonstranty za hrdiny a vyzval k odstranění Babiše se Zemanem, kteří podle něj zneužívají slabší a hloupější spoluobčany. Je podle vás taková rétorika v pořádku? A dají Češi podle vás na názory a „rady“ umělců?

Známé tváře… Jak se to vezme. O existenci Polívky juniora jsem se dozvěděl až v souvislosti s letenskou majdaniádou a soudruh Přemluvbába je mi znám taky jenom kvůli tomu klipu, jehož obsah se dnes snaží volně převyprávět naše eurokomisařka Jourová, když zděšeně apeluje na mladé, aby propánakrále nenechávali seniory u počítačů o samotě…

V každém případě se dá říct, že Češi – a nejen oni – jsou na názory a rady kabaretních umělců celí žhaví: vždyť zábavné časopisy už třicet let neotiskují dohromady nic jiného než zasvěcené komentáře náhodně kolemjdoucích herců jak vyšroubovat žárovku, zasadit syna a porodit strom. Ukazuje se ale, že si lidi začali přece jenom vybírat. Třeba jít s mladým Polívkou na Hrad by se jim možná ani nechtělo, už proto, že je často rozčilují docela jiné věci než to, co trápí neboli „nasírá“ naše reprodukční umělce. Lidem totiž všeobecně vadí, že za těžkou práci pobírají nízké mzdy, že místo českých potravin musejí vzhledem k plánovité eurolikvidaci našeho zemědělství kupovat fantomatická rajčata ze skleníků na druhém konci světa – podle kvality nejspíš na Antarktidě – a do toho jim právě tihle umělci permanentně cpou pod nos jejich údajný rasismus (!) jenom proto, že si prostě nepřejí, aby jim z relativně udržitelného nepořádku našich ulic někdo přes noc udělal Malmö.

Ostatně, umělci nechyběli právě ani na Letné. Herečka Sandra Pogodová křičela do mikrofonu: „My nejsme žádní votlemení hajzlíci, my jsme občani této země!“ Považujete takové „mobilizační“ projevy za šťastné?

Sandra? Tak tu neznám vůbec. No má pravdu, předsedo. A ani snad netuší, jak velkou. Votlemení hajzlíci doopravdy nejsou ti demonstranti, ba dokonce ani jejich moderátoři někde na Letné, v Kyjevě, v Bratislavě, ve Tbilisi nebo na jiné potenciální střelnici pod falešnou vlajkou. Jsou to ti, kdo si tyhle „lidové bouře“ objednávají na běžícím pásu od barpultů v luxusních nadnárodních klubech typu Bilderberg, o jejichž „občanské vybavenosti“ normální „občani této země“ nemají šajn.

Moc mě mimochodem pobavilo, když jistý občan této země, konkrétně zasloužilý brněnský umělec Matěj Hollan, takříkajíc naletěl sám sobě. S přesvědčením, že je králem ironiků, se totiž řečnicky zeptal na FB: „Jo, a ten rok 89 platil taky Soros?“ A vzápětí dostal úplně bezelstnou odpověď od jednoho ze zasloužilých sametových žurnalistů: „Platil. Ještě v lidovkách jsem dělal na jeho počítačích.“

„Loupežníci z profese, nejlepší jsou v okrese,“ citoval Zdeněk Svěrák písničku z pohádky Lotrando a Zubejda, ke které napsal scénář. Podle něj lidé cítí zápach státní hniloby, o čemž svědčí i hojná účast na demonstraci. Ztotožňujete se s pohledem Zdeňka Svěráka?

S pohledem Zdeňka Svěráka se nelze neztotožnit. Pomineme-li zápach státní hniloby, který si Svěrák zřejmě vypůjčil z nějaké angažované detektivky, určitě je pravda, že nejlepší jsou v každém okrese právě loupežníci z profese. Amatéři nemají šanci. Potíž nastává ve chvíli, když padne otázka, jestli jsou loupežníci z profese jenom někteří, nebo úplně všichni politici a jejich poplatný či popletený umělecký doprovod zleva zprava. To je ovšem věc názoru. Ten svůj – tedy, že všichni – nehodlám nikomu vnucovat.

Pokud ale jde přímo o Zdeňka Svěráka, jehož dílo v oblasti humoru hodlám hájit do roztrhání těla, dal by se právě na jeho zářném příkladu demonstrovat odvěký fakt, že mezi dílem a osobností umělce často zeje propast, kterou není radno ignorovat. Například Svěrákovo letenské vzývání „pokojného hněvu“, což je logicky vzato cosi jako regulovaná hysterie, se vedle jeho cimrmanovské a kulovobleskové tvorby vyjímá asi tak, jako kdybychom vedle Blaníku postavili papiňák. I když… to spojení uvedených objektů, když si to představím, je vlastně dost inspirativní: byla by to hezká olejomalba. Halasné zátiší.

Mimochodem, souhlasíte s přirovnáváním dnešních akcí k roku 1989? Nebo má pravdu spíše hradní mluvčí Ovčáček, který poznamenal, že zatímco v roce 1989 se na náměstí pod koněm skandovalo „Svobodné volby“, nyní se tam demonstruje naopak proti svobodným volbám?

No, v daném případě, myslím, nepotřeboval hradní pán mluvčího a řekl to sám, i když vlastně nemůžu dát ruku do ohně za to, jestli to napadlo dřív Zemana nebo Ovčáčka. Kromě citované věty, že na rozdíl od roku 1989 se dnes demonstruje proti výsledkům svobodných voleb, ale Zeman pronesl ještě významný výrok, který by neměl zapadnout. Řekl: „Lidé, kteří jsou nespokojeni s výsledkem voleb, mají právo demonstrovat.“ S tímhle názorem se ztotožňuju. Souhlasím, že dnešní demonstranti se de facto dožadují něčeho, co v demokracii dovedou nejlíp ze všeho vyřešit právě volby – tedy odchodu určitých politiků z funkcí ve výkonné moci – ale ani na vteřinu jim neupírám právo vyjádřit svůj názor nátlakovou akcí, protože nikde v Ústavě není chválabohu psáno, že s nesouhlasem vůči politikům má občan povinnost počkat až na volby.

Vlastně bych bez potíží dovedl pochopit averzi demonstrantů vůči premiérovi za to, že před převratem – stejně jako snad každý vedoucí obchodní zástupce ČSSR v zahraničí – spolupracoval s hospodářskou kontrarozvědkou komunistického režimu. Ale být takovým demonstrantem, musel bych se pak přinejmenším stejně pozastavit třeba nad Václavem Havlem, který ve věci svých restitučních pohledávek čile spolupracoval s estébákem Junkem, a to dokonce po převratu. Pokud by tedy demonstranti zároveň s odstoupením Babiše žádali odstranění Havlových laviček a zpětné přejmenování jeho letiště, byla by jejich nechuť k StB vyvážená a nikdo by proti jejich názoru nemohl říct ani ň. Takhle ale máme před sebou jako obvykle klasický dvojí metr, který je pro typického ochránce kavárenské humanity cosi jako pro svatého Prokopa pastýřská hůl.

A co říci na Ovčáčkovo srovnání aktuálního protestu s demonstracemi v únoru 1948, kdy k nadšeným davům mluvil Klement Gottwald a komunisté na 40 let převzali moc. Je i toto namístě?

Když proti okresnímu hejtmanovi demonstruje císař pán, je to něco jako vzpoura naruby. A když se to tak vezme, i v roce 1948 se bolševici zmobilizovali proti dosavadnímu politickému systému v ČSR právě proto, že za nimi stála mohutná Moskva, tak jako dnes stojí za demonstranty Brusel a deep state, tedy mocnější síla, než je naše vláda. I tehdy šlo vlastně o zajištění geopolitického plánu, který musel být splněn bez ohledu na to, jestli budou naše náměstí plná nebo poloprázdná. Ovšem plná jsou lepší, takže se to obalilo do sociální rétoriky, podobně jako se dnes na majdanech po celé postsovětské Evropě provozuje rétorika lidskoprávní – a bylo vymalováno. Takže mi nezbývá než říct: Ovčáček má recht.

Ty paralely by se ovšem daly sledovat i na konkrétním materiálu. Jeden z letenských řečníků – bývalý člen volebního týmu akademika Drahoše – varovně hlásal, že „populisté“ chtějí, aby občané mlčeli. To je samo o sobě legrační už vzhledem k tomu, že dnes umlčují občany právě nadstátní organizace, jako je EU, OSF a jejich vykonavatelé, tedy mediální mainstream nebo ministerstva vnitra těch kterých protektorátů – tedy právě ty síly, které řečník kdoví proč vyzdvihl naopak jako ochránce svobody a demokracie. Důkaz přímé propojenosti našich demonstrací s eurocenzurou ostatně poskytli sami organizátoři, když jako jednoho z hlavních řečníků angažovali eurorežimního aktivistu Kartouse, který se otevřeně prohlašuje za „elfa“, tedy za představitele cenzury veřejných sítí. Považte tu absurditu: kápo elfích konfidentů proklamuje boj za svobodu. Jak je ti, soudruhu Dzeržinský? Jak se cítíš, Alexandře Bachu? – Fajn, že jo.

Nedá se nic dělat, ale, stručně řečeno, tu jako na dlani můžeme sledovat typicky orwellovské obracení faktů vzhůru nohama, příznačné pro totalitní převraty všech druhů, včetně února 1948. Dnes to tu máme v modernizované podobě: občanská práva oklešťují právě ti, kdo burcují eurolid na jejich obranu… Nic nového pod sluncem na tom ale není. Žádný zloděj přece nikdy nevolá: Chyťte MĚ.