Čelisti: Smutní frajeři na skatu a metaforicky ekologické zombies

„Překvapivý debut komika Jonah Hilla,“ začíná Vítek o filmu Devadesátky. „Člověk by čekal, že půjde spíše o klasické nostalgické vzpomínání na dětství, které půjde hodně po srsti. Není tomu tak,“ pokračuje nadšeně Vítek. „Já jsem se opravdu silně napojil na atmosféru, a to i přesto, že jsem vyrostl v devadesátkách v Česku, a ne v Americe. Film rozhodně nevzpomíná nijak sladkobolně, ale spíše dost zahořkle,“ pochvaluje si Tonda. Tomášovi se zase líbilo to, že film je na povrchu poměrně jednoduchý příběh, který nezabředává do očekávaných typů konfliktů – až později se odkrývají problémy, které plynou ze sociálního prostředí a věku postav.

„Od prvního záběru, docela brutálního nárazu do stěny a konfliktu dvou bratrů, jsem byl velmi spokojený se stylem Jonah Hilla. Je to film, který jde proti trendu nostalgického vzpomínání. Hill pracuje výborně s dynamikou, s obrazem. Od první chvíle je film soustředěný a pro mě velmi temný. Je to zároveň i o té skejťácké subkultuře kluků z rozvedených rodin, kteří svoje vnitřní problémy maskují svým frajerstvím,“ myslí si Vítek. „Je to velký film o kostlivcích ve skříni. Jonah Hill pracuje s několika málo prvky, ale dokáže je vytěžit do mrtě. Film je na debut neuvěřitelně vyzrálá věc,“ souhlasí s ostatními Tonda. 

„Mrtví neumírají. Podobně jako Jim Jarmusch a jeho nový snímek. Tohle je jeho možná nejrozpačitěji přijatý snímek jeho kariéry,“ začíná Tomáš o filmu Mrtví neumírají. „Jarmusch se pokusil natočit zombie film, který je zároveň hořkým filmem o stavu světa. U něj není neobvyklé, že si vezme nějaký žánr a posune ho do svého osobitého autorského provedení. Tady mám nicméně pocit, že tento žánr Jarmusch příliš nemá rád a není jeho fanouškem. On sám poznamenal, že má raději spíše upíry,“ myslí si Tomáš.

Jarmusch záměrně točí film, který je tuhý, mrtvolný. Postavy mají opakující se dialogy bez emocí, jako by i ony byly zombies. Skutečné zombies se objeví kvůli takzvanému polárnímu frakování, způsobu těžby ropy na pólech. Film je tedy i ekologický. „Celý film je velkou metaforou. Postavy odmítají vidět hrozbu, stejně jako my odmítáme vidět ekologickou hrozbu. Největším problémem je, že jsem ve filmu neviděl nic moc víc, než co už od 60. let vidíme u Romera. Já jsem přitom sám veliký obhájce a fanoušek všech Jarmuschových filmů,“ stýská si Tomáš. „Václava Klause tedy opět neobsadil?“ lituje Vítek.