Do Prahy jste přijela na rezidenční pobyt ČLC, abyste zde pracovala na překladech současné české poezie do bulharštiny. Můžete přiblížit svůj rezidenční projekt v bytě po Foglarovi?
Ano, jsem moc vděčná ČLC, které mi poskytlo třítýdenní rezidenční zázemí v Praze, abych pracovala na překladatelském projektu Antologie současné české poesie v bulharštině. V roce 2000 v Sofii ve vydavatelství Matom vyšla poslední celá antologie české poesie v bulharštině v překladu už zesnulého Dimitra Stefanova. V této antologii byli zařazeni básníci jako Petr Bezruč, Josef Hora, Jiří Wolker a někteří z tehdejší současné básnické generace, například Jana Štroblová a Jiří Žáček. Od té doby se překládaly (hlavně Dimitrem Stefanovem) celé sbírky některých současných českých básníků, mimo jiné právě Jany Štroblové, Jiřího Žáčka, Bronislavy Volkové aj. Byli to především básníci z dnešní už starší generace. Já jsem přeložila básnickou sbírku Velká biskupovská noc Terezy Riedlbauchové, která vyšla v roce 2011 v nakladatelství Žanet-45…
… ale nyní je rok 2019 a soudobá tvůrčí básnická generace je považována za výraznou.
Sleduji současnou českou poesii. Je velká řada zajímavých současných českých autorů a chtěla jsem zaplnit už existující mezeru ve vydávání aktuální české poesie v bulharštině. O té mezeře jsem se už dávno zmínila v rozhovoru s jednou studentkou bohemistkou, která dělala magisterskou diplomovou práci v oblasti překladu. Vím, že jsem si zase dala dost těžký úkol, ale chci udělat antologii současné české poesie, do které zařazuji velkou řadu autorů (jak mužů, tak žen), kteří debutovali v posledních 30 letech. Bude to těžké, protože budu muset udělat nějaký výběr z té velké řady dobrých autorů, maximálně 30 básníků.
Jak je na tom česká poezie v Bulharsku obecně – existuje v překladu do bulharštiny kromě té vámi zmíněné skutečně jediná antologie české poezie, a to poezie 19. století?
Ano, poslední celá antologie, která existuje, je z roku 2000, jmenuje se Smetalo na ljubovta. Jsou tam ale právě i básníci jako Jana Štroblová a Jiří Žáček, takže se nejedná pouze o sborník básní z 19. století. Je to tatáž antologie, o které jsem mluvila v úvodu. Dokonce jsou přeloženi i někteří autoři z tehdejší střední generace, žijící a tvořící dodnes. Před Dimitrem Stefanovem vznikaly ještě další překlady, zmíním se o antologii českých a slovenských autorů z roku 1971, která vyšla v nakladatelství Narodna kultura v Sofii a sestavili ji Vatjo Rakovski, Grigor Lenkov, Dimiter Stefanov a Penčo Simov. Byli v ní zařazeni autoři 19. a 20. století: od Karla Hynka Máchy až po Miroslava Floriana. Jsou i další výbory z české poezie, nikoli ale z té současné.
Překládají se čeští básníci ve výborech, nebo po sbírkách, pokud vůbec? Jak je na tom česká próza: oblíbili si bulharští čtenáři české spisovatele současnosti, čtou se české romány?
Ano, někteří čeští básníci se skutečně překládali ve výborech. Naposledy vyšel krásný výbor z tvorby K. H. Máchy. Poesii přeložila známá bohemistka, doc. Žoržeta Čolakova, a Máchovu prózu doc. Anželina Penčeva. Celé sbírky českých básníků také vyšly, i když ne hojné.
S prózou, řekla bych, je situace o mnoho lepší. Zaprvé se na ni soustřeďuje větší množství překladatelů, někteří z nich už byli také na pobytech ČLC. Jsou to například Anželina Penčeva, Vasil Samokovliev, Dobromir Grigorov, Vladimir Penčev, Krasimir Prodanov, Denitca Dabiževa, Radost Železarova, Jordanka Trifonova, Margarita Rumenova a jiní. Já nesleduji všechno, co vyšlo z kategorie české prózy, protože je známo, že právě bulharští bohemisté jsou nejaktivnější překladatelé české prózy a je toho hodně, co se v posledních letech přeložilo. Jen se zmíním, že bulharští čtenáři už mají k dispozici například všecky romány Milana Kundery. O klasických autorech 19. a 20. století netřeba mluvit, většina z jejich tvorby už také byla přeložena do bulharštiny. Naposledy vyšly překlady Ludvíka Vaculíka, Jiřího Kratochvila, Martina Reinera, Martina Ryšavého, Markéty Pilátové, Radky Denemarkové, Michala Viewegha, a dokonce i mladého Marka Šindelky. Bulharští bohemisté jsou skutečně aktivní překladatelé – a ani nestíhám všecko sledovat.
Jste vystudovaná bohemistka, doktorát jste absolvovala na Karlově univerzitě. Na co se zaměřovala vaše disertační práce a čemu se věnujete od té doby?
Doktorát na Ústavu komparatistiky Univerzity Karlovy v Praze jsem dokončila v roce 2011. Úspěšně obhájená disertační práce byla zaměřená na komparativní analýzu poesie modernismu ve třech literaturách – české, bulharské a francouzské. Práce se zaměřovala na stylizace lyrického subjektu ve srovnávacím aspektu a pak tyto stylizace zkoumala v souvislosti se sexualitou a náboženstvím. Na práci byly opravdu dobré ohlasy, a dokonce i recenze oponentů. I dodnes, když ji čtu, si myslím, že je stále zajímavá a aktuální. Části z ní vyšly v českých a bulharských periodikách – v časopise Kontexty v Brně, Homo Bohemicus v Sofii a jiných.
Věnujete se také pedagogické činnosti, například s novou generací bulharských bohemistů?
Od r. 2012 učím na různých středních školách – nejprve to bylo na Slovensku a v posledních letech i v Anglii. A samozřejmě píšu vlastní poesii a překládám. Zúčastňuji se různých básnických akcí a festivalů po celém světě a sama jsem také organizovala v Bulharsku, na Slovensku, v Česku a v Anglii setkání a čtení s různými autory z celého světa – z Česka, Slovenska, ale i z Kanady a Latinské Ameriky.
Přejeme příjemný a plodný pobyt v Praze.