"paternalismus" soukromych firem

Nic takového neexistuje. Ty firmy mají moc pouze nad svým majetkem. Dále pak mohou na trhu nabízet svoje produkty a služby – a je na ostatních, zda s nimi uzavřou smlouvu a jakou. Tito potenciální zákazníci zase mají moc nad svým majetkem (rozhodují se, zda ho utratit za ty produkty a služby). Pokud ten podnikatel nakoupil něčí práci, tak ten výsledek teď paří jemu – je to zcela férové a v souladu se smlouvou a obě strany věděly, do čeho jdou. Ten podnikatel zároveň nesl riziko, protože kdyby výsledky té práce nebyly tak hodnotné, jak čekal, on by za tu práci stejně musel zaplatit předem domluvenou částku. (a není to jediné riziko, které ten podnikatel nese)

Systém, který tu s Davidem prosazujete, jednak snižuje svobodu volby, což považuji za špatnou vlastnost, a jednak je neférový, protože se snažíte měnit pravidla v průběhu hry.

Naopak já jsem pro systém, kde tu svobodu volby lidé mají a je na nich, jak si vztahy mezi sebou upraví – v tom systému můžeš být jak zaměstnanec, který jednoduše smění svůj čas za peníze, tak můžeš založit družstvo, akciovku či s.r.o. nebo do nich vstoupit a mít kromě předem domluveného příjmu i podíl na rozhodování a zisku (a samozřejmě to obnáší i nést související rizika).

Nelze obecně říct, který z těch přístupů (těch typů vztahů) je správnější – jedna velikost nepadne všem. Lidé jsou různí, mají různé preference a dokonce i u jednoho člověka se ty potřeby můžou v průběhu života měnit. Někdy je lepší udělat obchod typu „za X hodin své práce dostanu Y peněz“ zatímco jindy vstoupíš do společného podniku, něco tam vložíš a zároveň máš podíl na rozhodování a zisku a neseš i ta rizika. A při odchodu dojde k vypořádání tvého podílu. Jestli ti víc vyhovuje být družstevníkem nebo akcionářem než zaměstnancem, je to zcela v pořádku a ten můj systém to podporuje. Dokonce můžeš být i odborářem a vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem vyjednávat kolektivně, v tom taky není problém.

Zastaval nazor, ze podnikatel, ktery vlastni firmu, si muze o te firme rozhodovat, jak chce, protoze ji proste zalozil a vybudoval.

Přesně tak to je. Když buduješ firmu, tak do toho dáváš nějaký svůj vklad. A pak uzavíráš smlouvy s jinými subjekty, kde si dohodnete podmínky spolupráce. Když něco koupím (ať už služby nebo práci/službu), tak je to moje – a ne že ten prodávající pak přijde, a řekne, že chce víc peněz, než jsme se původně dohodli, nebo mi začne (v rozporu s původní smlouvou) mluvit do toho, jak s tím výsledkem můžu nakládat.

Ty – a ještě víc David – zjevně pracujete (vědomě či podvědomě) s konceptem dědičného hříchu a podobně jako některé církve/sekty se snažíte v lidech vyvolat pocit viny¹ a následně s nimi díky tomu manipulovat a vnutit jim představu, že kvůli těm domnělým dědičným hříchům mají dělat, co jim řeknete, aby je odčinili. S tímhle způsobem uvažování nemůžu souhlasit a považuji ho za vskutku toxický.

Zbytek zatím bez komentáře – ještě k tomu něco napíšu, ale teď jdu ven :-)

_{[1] za kolonialismus, otrokářství; za to, že podnikatel určitě uplatil politiky nebo ošidil zaměstnance či zákazníky; za to, že heterosexuální muži to mají v životě určitě jednodušší atd.}

ale ze v dusledku slepeho boje proti nemu ignorujes "paternalismus" soukromych firem (a v horsim pripade nejakych oligarchickych mafii).

Jak bychom se tvarili, kdyby treba v roce 1993 rekl Vaclav Klaus, ze vybudoval Cesky stat (po jeho odtrzeni od Slovenska), a tudiz je proste ted kral a vsichni ho musi poslouchat?

Ale Klaus ho nevybudoval – tržní hospodářství právě spočívá v tom, že je to jen prostředí a v rámci něj jednotliví lidé budují firmy a další organizace. Kdyby se k tomu choval jako feudál a prohlašoval celou ekonomiku za svoje dílo, tak by šel přesně proti tomu, co hlásá. Nehledě na to, že by to bylo proti společenské dohodě – on byl do té funkce zvolen na dobu určitou s tím, že příště může být zvolen někdo jiný, nikoli se zárukou, že tu funkci bude mít doživotně.

To naopak socialističtí politici mají tendenci úspěchy národního hospodářství připisovat sobě a státu místo těm podnikatelům a občanům.

Kupodivu ta feudalni analogie plati i s tou dedicnosti, zcela prijimame dedicnost vlastnictvi - a tedy rizeni - firem.

Dědičnost je pouhé zjednodušení a automatizace toho, co by se beztak stalo. Je to prostě jen implicitní předpoklad, že po své smrti chceš svůj majetek darovat svým dětem. Což je případ většiny lidí. Kdo to chce jinak, ten si to upraví v závěti. Kdybychom institut dědictví neměli, tak by místo toho lidé jen uzavírali darovací smlouvy se svými dětmi (případně jinými osobami, které dnes píší do závětí) a výsledek by byl stejný.

Totiz pozadavek na autonomii toho zakladatele, jako odmenu za jeho vykon.

Tady nejde až tak o odměnu, ta je jen vedlejším efektem. Ta ideologie nesleduje účel, vychází prostě z předpokladu, že člověk má právo na plody svojí práce – když něco vyrobím, tak je to moje a je na mně, jestli to budu používat, prodám, daruji atd. Každý vládne tomu, co vytvořil – a tak je to správně a mj. nehrozí, že by přišel někdo cizí a svévolně ti to sebral.

Jenze co s autonomii jeho podrizenych, kteri se na tom spolupodili?

To už jsem ti tu vysvětloval. Je to tvoje volba, jestli směníš na trhu svůj čas za peníze a tím se vzdáš svých nároků k danému dílu (tzn. necháš se zaměstnat) nebo zda si ten vztah nastavíš jinak a vstoupíš třeba do družstva nebo se staneš podílníkem či akcionářem a kromě nějaké pravidelné předem domluvené odměny budeš mít i podíl na zisku a rozhodování (a zároveň riskuješ, že přijdeš o svůj vklad do toho podniku, když zkrachujete).

Ti v tom tradicnim kapitalistickem modelu o autonomii prichazeji.

Ne, nepřicházejí. Nedílnou součástí kapitalismu je to, že se více lidí může dát dohromady a založit podnik, ve kterém pak nejen pracují, ale mají v něm své podíly.

Muzeme to porovnat treba s vyvojem Linuxoveho jadra, kde je taky hierarchie, ale Linus neni vlastnikem cele te operace.

Existují i projekty, kde majetková autorská práva k celému kódu drží jeden subjekt. Oba tyto přístupy jsou legitimní.

Linus nevlastni Linux, nema uplnou kontrolu nad "svym" dilem

Linus ho nevlastní z vlastní vůle – nikoli proto, že by ho k tomu donutil stát. Je to jeho svobodná volba.

V porovnani s komercnim modelem (kdyby si Linus hypoteticky zalozil soukromy podnik) je na tom Linus hur

Ne, není na tom hůř. Linux se stal jádrem nejúspěšnějšího a nejrozšířenějšího operačního systému na světě. A Linus sám by toho pravděpodobně nedosáhl, nenapsal by všechny ty ovladače a subsystémy. A kdyby po ostatních chtěl, aby na něj převedli svoje majetková autorská práva a všechno vlastnil on, tak by pravděpodobně ochota přispívat nebyla tak velká a Linux by tolik nevyrostl. Dá se to přirovnat spíš k akciové společnosti, která udělá veřejnou emisi akcií a tím nasbírá příspěvky od jiných investorů. Původní majitel tak sice už nevlastní celou firmu sám, ale na druhou stranu má podíl ve větší firmě.

Přibrat do podniku další lidi má svoje pro i proti – každý si to musí zvážit a vybrat si, co mu víc vyhovuje. Někdo bude spokojenější, když bude mít 100% podíl v menší firmě a bude svým pánem, jiný bude zase rád, když jeho firmě investice druhých pomohou vyrůst i za cenu toho, že si od nich musí nechat mluvit do rozhodování a není všechno po jeho. Neexistuje jediná správná cesta.¹

neoliberalismus presvedcil lidi, ze bohatstvi vznika individualne a nikoli kolektivne

To bude nějaký blud nebo nepochopení či záměrná manipulace. Vzhledem k tomu, že máme dělbu práce, specializaci, a bez ní nejde dosáhnout téměř ničeho, tak prakticky veškeré hodnoty vznikají kolektivně spoluprací více lidí. Sice můžeš odejít někam do pustého lesa a tam jen z přírodních zdrojů² a svojí práce něco vyrobit, ale bude to hodně primitivní a omezené. Jinak všechno v civilizované společnosti vzniká spoluprací více lidí. Jak se rozdělí podíl na tom výsledném dílu/bohatství je pak dané tím, jak si jednotliví lidé zapojení do toho procesu nastavili mezi sebou vztahy. A tady je spousta možností. Už jsem to tu rozepisoval – můžeš si dohodnout fixní odměnu za svůj čas nebo si můžeš dohodnout podíl na zisku nebo rozhodování nebo libovolnou kombinaci.

vsichni jeho kolegove jsou na tom o poznani lip - maji vyssi autonomii.

To taky není jednoznačné. Mají sice jistotu, že Linus nevezme jejich kód a nebude ho třeba prodávat jako uzavřený. A kdyby se hypoteticky konalo nějaké hlasování např. o nové licenci, tak by měli svůj malý podíl na rozhodování. Ale na druhou stranu, kdyby se nechali zaměstnat třeba v Red Hatu, Intelu nebo Googlu, tak by za ten samý kód, tu samou práci mohli dostávat mzdu, což taky není k zahození.

potiz je, ze se tim pak obhajuje system firem vetsich, ktery drtive vetsine lidi naopak autonomii ubira.

Uměle vytváříš problém, který neexistuje, abys obhájil socialismus. Firma bez zaměstnanců je k ničemu, musí platit nájem a splácet úvěr³ na stroje a přitom nevyrábí. To je obrovsky ztrátové a žádný majitel tohle nechce. Pokud je firma velká a v daném místě a oboru je tak významným zaměstnavatelem, že má vůči individuálním zaměstnancům příliš silné postavení, které se dá potenciálně zneužít, tak odpovídajícím partnerem pro jednání jsou odbory, ve kterých se ti zaměstnanci sjednotí (a jak jsem psal na začátku: firma bez těch zaměstnanců nemůže fungovat a je těžce ztrátová, takže je v zájmu majitele dosáhnout oboustranně výhodné dohody).

a vyznamu demokratickeho rizeni firem

Nikdo ti nebrání si firmu organizovat demokraticky a ze zaměstnanců udělat akcionáře nebo to pojmout třeba jako družstvo.

_{[1] Natož taková, kterou by měl autoritářsky vynucovat stát.
[2] neřešme teď, že i ten les někomu patří – třeba všem občanům, kteří ho spravují skrze stát
[3] nebo nést náklady ušlé příležitosti, pokud používá jen vlastní kapitál}