Poslední mohykán Limberský: Ještě stíhám. Až nebudu, řeknu: Čau!

Proč vy ne?
Baví mě to. A pořád stíhám. Fotbal dělám od pěti let a je to moje všechno. Když můžu hrát, proč bych končil? Jen nevím, jak dlouho to potrvá.

Tělo nebolí?
Bolí, je to těžší a těžší. Často se musím přemlouvat a daleko víc se hlídám. Nemůžu si jen tak vyhodit z kopejtka.

Co to znamená?
Jsem zodpovědnější než dřív. Spánek, jídlo, prostě všechno.

Vzpomenete si, kdy jste hrál ligu poprvé?
No jasně. Před šestnácti lety, doma se Žižkovem jsme prohráli 0:2. To je pravěk, Plzeň byla úplně někde jinde než teď. Stadion škaredý a ta sestava. Rumun Colceag v brance, v obraně Knakal, v záloze Švejnoha, v útoku Smíšek. Jen Venca Procházka ještě hraje ligu. Všichni už dávno skončili.

40 fotografií

A vy. Jak dlouho ještě?
Rok. Maximálně dva. (úsměv) Už pár let jezdíme na letní soustředění do rakouského Westendorfu, kde dělá v restauraci slovenský číšník. Vladi si říká. Minimálně tři roky mu opakuju: Vidíme se naposledy, Vladi. A před pár dny jsem mu slíbil: Za rok přijedu znovu, ale v civilu, s manželkou.

Mimochodem, jaká byla svatba?
Nádherná. Na ostrově Mauricius, na pláži, při západu slunce, se živou hudbou. Dva svědci, nic víc. Jak jsme se vrátili, udělali jsme takový fejk obřad v plzeňském Kalikovském mlýně. Pro rodinu a sto nejbližších. S krájením dortu, ohňostrojem.

Vy už máte dva školáky. Proč svatba až teď?
Čekal jsem na tu správnou. Jsem do Lenky zamilovaný a spokojený. Paní je zodpovědná a pomáhá mi s věcmi, na které jsem flink. Hlavně papírování. Ona je vlastně moje manažerka, takže můžu říct, že jsem si ji vzal ze zištnosti. (úsměv)

Další děti plánujete?
Manželka by chtěla holčičku, já klid. Ale zkusíme to.

Mimochodem, spoluhráč Michael Krmečník vám prý slíbil, že se příští rok budete loučit s pohárem nad hlavou.
Až tak mě odepsal? Upřímně, kdyby to tak dopadlo, nezlobil bych se. Je nejlepší, když se loučíte jako vítěz. Třeba jako Pavel Horváth.

Když jste zmínil Horvátha, z party, která to v Plzni rozjížděla, zůstáváte sám.
Bolí to. Z prvního titulu v roce 2011 tu nezůstal kámen na kameni. Naštěstí jsme takoví kamarádi, že se budeme dál potkávat celý život. I když ne ve stejné kabině.

Přiznejte, jak vás zasáhl odchod Milana Petržely do Slovácka?
Moc, vždyť on je jako můj druhý brácha. Zbyl jsem na hřišti sám.

Vlastně ještě Marek Bakoš jako asistent trenéra. Jaké to je?
Když si Baky první den oblékl trenérský mundúr v jiné barvě, dostal jsem záchvat smíchu. Štípal jsem se do tváře, jestli je to pravda. Postupem času se to ale změnilo.

Jak přesně?
Prostě ho beru jako trenéra, se kterým jsem prožil dlouhý čas na hřišti. Má dobré postřehy, autoritu, hodně energie. Na starosti má třeba útočné standardní situace, což se hodí.

A co když vám něco nakáže? Je jen o půl roku starší.
Budu ho respektovat jako celá kabina.

Proslov už měl?
Hned první den a byl jsem nervózní za něj. Ale zvládl to dobře.

Co vy a trenér?
To si nedokážu představit. Ne, to se nestane. Nikdy!

Co vám překáží?
Prostě nechci. Trenéřina mě nikdy nebavila. Nechci dvaceti fotbalistům donekonečna vysvětlovat, co by měli dělat. Na to nejsem stavěný. Jen bych z toho byl nervózní a stejně se nezavděčil všem.

A přemýšlíte vůbec, co bude pak?
Ještě mám rok do konce smlouvy a v mém věku není kam spěchat, takže pohoda. Kdyby se mnou šéfové chtěli prodloužit, určitě mi sníží plat, takže jsem rád, že zatím nepřišli. (úsměv)

Sice to myslíte odlehčeně, ale konec se blíží.
Až nebudu stíhat a budu pro smích, řeknu čau a odejdu. Nic násilného.

Poznáte, že nestíháte?
Až ze mě mladí kluci udělají trhačku, půjdu. Nebylo by to důstojné. Ale zatím se cítím dobře.

Plzeň na vaše místo levého obránce přivedla Adama Hlouška, reprezentanta z Legie Varšava. Neurazil jste se?
Já? V téměř šestatřiceti letech? Být šéfem klubu, udělám to samé. Každý musí být nahraditelný. Mužstvo přece nemůže stát na jednom hráči. V minulosti jsme si to ve Viktorce vyzkoušeli s Pavlem Horváthem. Když na hřišti nebyl, tak jsme ztráceli. Na každé místo by měla být adekvátní náhrada.

A za Limberského?
Nejsem blázen, abych si myslel, že na pozici levého beka budu sám. Kór v mém věku. Pro mě už je těžké hrát třikrát v týdnu. Jednou je ideál.

Abyste se náročného programu dočkal, musíte projít do základní skupiny poháru. Už druhé předkolo Ligy mistrů s Pireem bude za pár dní složité.
A já navíc první zápas hrát nebudu, protože mám trest za červenou kartu. Každopádně je to možná nejdůležitější souboj sezony. Kdyby se nám povedlo postoupit, máme na podzim znovu jisté poháry. Pokud ne, bude to boj. Favorité nejsme, ale popereme se.