Karle, zpívej! Nemluv! vzkázal mi Forman, vzpomíná jubilující Gott

Prodej bankovky přilákal davy, policie řešila podezřelý kufr Karel Gott se dočkal pamětní eurobankovky. Jak vypadal začátek prodeje v Praze?

Duet Srdce nehasnou je současným hitem rádií. Jaký je to pocit zazpívat si se svou dcerou?
Já jsem s dcerou Charlotte natáčel dva duety k pohádkám, takže jsem ten pocit zažil už dvakrát. Teď potřetí to mělo jiný půvab. Autorům Richardu Krajčovi a Petru Harazimovi se totiž podařilo vystihnout hluboký pocit a napsat text, který je věrohodný. Ten text se mi i s odstupem času moc líbí, navíc na YouTube to mělo velký ohlas. To je vždy nejlepší důkaz, že to byla dobrá volba. To se na začátku nikdy předem neví.

Liší se nějak tvorba dnešních mladých autorů od toho, co pro vás psali Karel Svoboda a další?
Mezi autory, kteří pro mě napsali písně v poslední době, patří také Marek Ztracený, který opět vycházel ze svého pocitu vůči mně. Znal moji situaci, věděl o mé léčbě, co předcházelo, a jak je pro mne teď důležitá rodina a že manželka je se mnou čtyřiadvacet hodin denně a dodává mi sílu a jistotu. To všechno Marek tušil nebo věděl a vznikla skladba Ta pravá. 

27 fotografií

To je samozřejmě něco úplně jiného, než když Karel Svoboda s Jirkou Štaidlem napsali třeba Lady Carneval před tím, než jsme jeli na festival do Rio de Janeira. Říkali jsme si – symbolem Ria je karneval, „lady“ je slovo známé po celém světě. Tam jsme mířili s jinou náladou než dnes, kdy si člověk uvědomuje vše s ohledem na minulost. Jak rychle šel čas. Nebo spíš pomalu, protože já mám pocit, že jsem žil několik životů. Děkuju svému osudu, že nade mnou je anděl, který mě chrání. Je lepší se nezabývat rozčilujícími drobnostmi. Chci se obklopovat jen přáteli s dobrými zprávami a veselou náladou. To si přeju a nic víc.

Na dovolené na Sardinii jste nelenil a pokračoval v psaní knižních pamětí. Je složité vybírat z toho všeho, co jste zažil? A jak moc u vás funguje autocenzura?
Autocenzura je u mě tak tvrdá a někdy tak neúprosná, že to dokončení knihy jenom zdržuje (smích). Samozřejmě se memoáry snažím psát tak, aby lidi uvěřili, že vyprávím něco, co ve mně je. Poučení nebo myšlenku, která mě napadá navíc. Vím, co se o mně píše, mám tu na stole všechny časopisy a noviny. Líčí se různé příběhy. To mě na jednu stranu těší, ale pro tvorbu knihy je to těžké, protože musím vybrat něco, co jsem ještě nevyprávěl.

Kdo vám ve vaší profesní dráze dal nejcennější rady? A jaké to byly?
Vzpomínám si na radu od Miloše Formana. K padesátinám mi vzkázal: Karle, zpívej! Nemluv! Taková prostá rada. Ale moc jsem ho neposlechl, protože v poslední době mluvím víc než zpívám.

Divadlo na Jezerce nedávno hostilo oslavu vašich osmdesátin, na kterou zamířilo přes tři sta hostů. Kdy jste ve svém životě pocítil, že máte přátele, na které se můžete opravdu spolehnout?
Tam byli kolegové i bývalí kolegové. Zpěváci, herci... tedy přátelé spíše z branže. A nebyla to jediná oslava, ale ty další budou opravdu v úzkém kruhu. Tohle setkání ve mně zanechalo hluboký krásný pocit. Dokázalo totiž soudržnost lidí, kteří spolu mají nádherné vzpomínky. A kdyby tohle vydrželo dál, to by mi udělalo velkou radost. Ale některé věci se už nemůžou opakovat.