Traťovým komisařem na vlastní kůži: Co všechno musí zvládat?

14. 7. 2019 • 13:38

Redaktor Světa motorů Michal Štěpanovský strávil na Autodromu Most jeden den jako traťový komisař během OMV MaxxMotion NASCAR Show. V plném zatížení a bez jakékoliv úlevy.

Kdo zhlédl automobilové závody, dozajista viděl v jejich průběhu signalizaci vlajkami traťových komisařů. Koncem května jsem se rozhodl zkusit, co obnáší jejich práce. „Musíte absolvovat školení,“ sdělil mi Michal Marek, odborný poradce mosteckého okruhu a člen komise okruhových závodů automobilů Autoklubu ČR.

Strávil jsem tedy jeden den ve školicím centru na Autodromu Most. Na závěr několika přednášek s audiovizuálními ukázkami pro nové zájemce o tuto práci jsem dostal pro soukromé dostudování výtisk „Příručka 2019 – traťový komisař“. Brožurku v rozsahu čtyřiceti stran jsem nosil neustále u sebe a dvakrát ji důkladně přečetl.

Tohle je možná nejstylovější zástavka v boxech, co jsme viděli

„Vidím, že berete svou práci vážně,“ říká Jindřich Hrneček, sportovní ředitel okruhu, když se hlásím v sobotu 29. června v 6.41 v dispečinku autodromu. V rukou mám totiž zmíněnou brožuru a fasuji oranžové refl exní oblečení. Když se obléknu, jdu před startovní věž. Při brífinku nás Michal Marek seznámí se vším, co se bude během dne dít.

Hlášení je pouze naše

Přijíždí minibus a postupně rozváží traťové komisaře. V 7.36 jsem na stanovišti číslo devět. Jedná se o úsek pod přemostěním, kde dochází často ke kolizím. Podávám si ruce s pěti muži a dvěma ženami, se kterými budu trávit celý den. Do malé ledničky si dávám šišku sekané, dohromady s domácími houskami strava na celý den.

V 7.45 se ozývá s vysílačky, které jsou na stanovišti dvě: „Jedeme inspekční kolo.“ Jeden ze zkušených kolegů vyvěšuje žlutou vlajku a s ostatními si jdeme si stoupnout na bílou čáru na okraji asfaltu. Auto nás míjí, kontrola proběhla. Za pár minut se objevuje vůz s červenou vlajkou, což znamená uzavření trati. Poprvé se chopím vlajky a zeleným praporem signalizuji připravenost našeho stanoviště.

Každý závod začíná zaváděcím kolem a po projetí všech vozů hlásí každé stanoviště do vysílačky připravenost. „V pořádku je úsek 9,“ říká Jindřich Bergmann. Je mu sedmasedmdesát a tuhle práci dělá v Mostě na okruhu již dvaatřicet let. S úsměvem říká: „Při hlášení musí sice nejdříve zaznít číslo stanoviště, ale my máme povoleno říkat to po svém. Proti předpisům to není.“

Chevrolet: Nový speciál pro NASCAR má tvář modelu Camaro ZL1

Dvě kvalifikace historických vozů i jízda pravidelnosti proběhnou v klidu. Strávím je na mezipostu, což je místo mezi stanovišti, aby byl „traťák“ v případě potřeby co nejblíže, kdyby se něco stalo. S ohledem na současné vedro stráví člověk na tomto místě jeden závod, nejvíce dva. Pak ho střídá kolega.

Na řadu přichází kvalifi kace amerického seriálu NASCAR. Auta „katují“ zatáčky ve snaze zajet co nejlepší čas. Přejíždějí pravými koly za obrubníky a vyhazují na trať kamínky. „Až dojedou, nikam nechoď. Počkáme, až skončí kvaldy, a potom půjdeme zametat,“ říká jeden z mladších kolegů. Uvědomuji si jednu ze zásad – na trať se smí pouze se souhlasem nebo na pokyn dispečinku. Ten pracuje v přízemí startovní věže.

Nedostal jsem přes ruce

Když nastane přestávka, chápu se horlivě velkého koštěte a hrnu se na trať. „Berte to od vnitřního okraje, ať je závodní stopa čistá,“ dostávám pokyn. Brzy už ze mě lije, což v sílícím vedru není žádný div. Za chvíli slyším z vysílačky: „Věž pro všechny úseky, vraťte se na pozice, za chvíli pojedeme.“ Uvědomuji si další pravidlo – při práci na dráze musí mít alespoň jeden z komisařů u sebe vysílačku. Opouštíme trať a začíná závod formulí 4. Stojím vedle pana Bergmanna, který modrou vlajkou ukazuje pomalejším vozům, že mají za sebou rychlého soupeře. „Můžu signalizovat?“ zeptám se. „Troufnete si?“ Tvrdím že ano. „Dobře, ale bacha! Za špatnou signalizaci dáváme vlajkou přes ruce,“ varuje s úsměvem.

Rychlé dámy: Nejúspěšnější ženy v automobilových závodech

V sedmém kole se jeden z vozů roztáčí a zůstává stát v kačírku, co je označení štěrku podél okruhu. Modrá vlajka jde pryč a s kolegyní bereme každý jednu žlutou vlajku, což je signalizace znamenající zvýšené nebezpečí. Vedle nás stojící Jaromír Bečička hlásí do vysílačky: „Úsek devět pro věž. Máme tu auto v kačírku po hodinách. Číslo 40.“ Z dispečinku přichází odpověď: „Rozumím, posíláme abáky.“ (léty zažité označení pro Autoklub Sport Rescue Team). Ti mají k dispozici terénní Nissan X-Trail s označením ASR (Autoklub Sport Rescue), který je vybavený hasičskými přístroji, hydraulickým vyprošťovacím nářadím. Také lany a popruhy, aby bylo možné nepojízdný vůz odtáhnout nebo přikročit k záchraně pilota.

Na trať vyjíždí safety car (bezpečnostní vůz). V každém stanovišti mávají lidé dvěma žlutými vlajkami a vyvěšují ceduli s nápisem SC. Současně se rozblikají panely LED s písmeny SC, které jsou instalovány od letošního roku, takže každý na trati je informován o situaci.

Ve chvíli, kdy zpomalené startovní pole míjí naše stanoviště, už je formule pohotovými chlapíky odtahována. „Stáhněte vlajky, safety jede do boxů. Startujeme!“ ozývá se z vysílačky. Když přijde poslední kolo, informuje každé ze stanovišť, kdy projel vedoucí vůz. Takto si předávají auto až k cíli, kde je odmávnuto. Tím končí závod. Ovšem nikoliv pro stanoviště. Teprve když je odhlášen poslední vůz na okruhu, přichází čas na krátkou pauzu.

BMW uvádí i8 Coupé Safety Car pro šampionát formule E

Po ní následuje závod historických formulí Junior. Tři kola před koncem přijíždí pomalu k našemu stanovišti červený lotus. Vystoupí muž staršího data narození. Švéd Hans Hillebrink pokrčí rameny a řekne pouze jedno slovo: „Kaputt.“ Sundá si přilbu, poprosí o vodu a sedne si do stínu. Kolega na stanovišti hlásí na dispečink: „Úsek devět pro věž, číslo 94 stojí pod boudou pro poruchu. Jezdec je za svodidly.“ Vzápětí dostává odpověď: „Díky. Nechte auto na místě, je to bezpečné. Po závodě pro něj pošleme Vápeníky.“ (Označení velkých odtahových plošin od firmy Vápeník.)

Vrátí se mi topinka

Když jsou auta v cíli a nepojízdný vůz odvezen, máme čas třicet minut. Sedáme si na lavičku pod malý party stan. Je čas si povídat. Dozvídám se, co kdo dělá. Tuhle práci mají jako koníček. S výjimkou pana Bergmanna. Ten je v důchodu, ale neumí si představit, že by přestal pracovat na autodromu. Mými kolegy je také manželský pár Bímových, který si řekl ano na jaře na zdejších stupních vítězů. Paní originálním způsobem glosuje horké počasí: „Dneska je takové vedro, že když vyhodím do vzduchu chleba, vrátí se mi topinka.“

Mladej, podej vlajku!

Po pauze se vracíme na stanoviště a pozorně sledujeme projíždějící velké koráby seriálu NASCAR. Když skončí závod, jdeme k trati a máváme vlajkami pomalu jedoucím vozům. Na rozdíl od zdatně mávajících kolegyň se mi prapory zamotávají. Kolega fotograf situaci s úsměvem komentuje: „Je vidět, kdo je profík, a kdo začíná.“ Má pravdu.

TEST Jak se stát závodníkem snadno a rychle. A docela levně

Dramatická situace nastává sedm kol před koncem při závodě vozů britské výroby Triumph. Na výjezdu se zatáčky se roztáčí vůz s číslem 99 a zůstává stát proti směru jízdy. „Mladej, dělej. Vem druhou žlutou a mávej,“ zakřičí pan Bergmann. Neptám se a okamžitě poslouchám. Dvě žluté vlajky jsou nutné, protože stojící vůz na dráze představuje velké nebezpečí. „Dejte dvě žluté,“ slyšíme z vysílačky. „Už máváme,“ odpovídá kolega a s úsměvem glosuje: „Nejsme přece začátečníci.“

Před startem závodu NASCAR kategorie Elite 1 dostávám do ruky vysílačku. Když nás mine poslední závoďák, říkám: „V pořádku je úsek 9.“ Pan Bečička se přátelsky rozesměje: „Hele, on se to naučil, naše hlášení říká správně.“

Ve druhém kole opouští jeden z vozů trať v předposlední zatáčce a na okruhu se znovu objevuje safety car. Pan Bergmann dává ceduli SC a signalizuje žlutými vlajkami. Zpomalovací fáze trvá téměř šestnáct minut. Za tu dobu se nás vystřídá s prapory několik. Také je beru na chvíli do ruky. Když přichází z dispečinku pokyn, že bude závod restartován, vracím je na místo. Blíží se konec posledního závodu a slunce už nemá tu sílu jako před pár hodinami. Když jsou vozy odmávnuty, jdeme opět k okraji trati a znovu máváme vlajkami. „No vidíte, už vám to jde,“ usmívá se kolegyně.

Formule 1 v Česku: Připomeňte si krasavce, kteří závodili v Mostě

Balíme si věci a čekáme na odvoz. „Bylo to dobrý. Bereme nového traťáka,“ hlásí pan Bečička. Vím, že to říká s určitou nadsázkou, ale potěší to. Snažím se spočítat, kolik jsem vypil vody. Vychází mi osm litrů.

Rozhodně jsem to tady na den nevytrhl, ale ostudu určitě neudělal. Pomohla mi skvělá parta na „devítce“, která mě vzala mezi sebe jako sobě rovného. Na Autodromu Most mohou být na traťové komisaře opravdu pyšní.

Autodrom Most

Okruh je dlouhý 4212 metrů, má devět levých a dvanáct pravých zatáček, široký je od 12 do 14 metrů. Jezdí se ve směru hodinových ručiček. Kolem trati je umístěno patnáct stanovišť traťových komisařů, které v této podobě fungují od roku 1996. Celkem závod zajišťuje kolem 120 osob oblečených v oranžových kalhotách a stejně barevné vestě.