Moderní Robin Hood je všechno špatné i dobré, co si pod takovým slovním spojením lze představit

Asi není třeba polemizovat o tom, jak zbytečné je přicházet s další reinterpretací Robina Hooda. Ale takový je dnešní Hollywood. Otto Bathurst si pravděpodobně byl vědom, že obšlehnutím Reynoldsovy klasiky s Costnerem nebo Scottovy sandálovky s Crowem by se daleko nedostal, a tak se rozhodl pro přístup tak rozdílný, jak je to jen možné. Díky tomu jsme dostali hoodovský příběh s několika zbytečnými odchylkami - aby naoko působil alespoň trochu jinak, který však nemůže stavět na charismatu hlavního představitele, ani na schopnosti tvůrců přijít s něčím svěžím. A tak se opírá především o divokou stylizaci, nepatřičné míchání žánrových postupů a na záplatování chaboučkého děje akčními sekvencemi.

Výsledný patvar je kupodivu koukatelnější, než by člověk mohl na základě trailerů čekat. Vděčí za to především slušnému tempu. Rozhodně ne dobrému scénáři nebo postavám, s těmi je naopak komplikované se jakkoli sblížit. Obzvlášť po otřesném úvodu, kde se Robin seznamuje s Marian tím nejoplzlejším způsobem, za jaký by se styděli i filmaři direct to video béček v devadesátých letech. V prvních vteřinách si při seznamování se s postavami budete připadat jako při sledování obyčejného porna. Jen bez těch zajímavých částí. Taron Egerton se z toho naštěstí rychle oklepe, protože ho Bathurst téměř hned pošle do bitevní vřavy (film se s expozicí opravdu nepáře), kde hercovo „charisma“ laciného frajírka musí uhnout stranou před na všechny strany létajícími šípy.

Pokud skoro-porno úvod naznačil Bathurstovu neomalenost, první bitva ho profiluje jako zběsilého klipaře, který se přišel na plac nového Robina Hooda vyblbnout. Rozhodně si ale netroufnu říct, že je to špatně, protože film je zábavný právě jen díky tempu a Bathurstově touze vystřihnout reimaginaci klasického příběhu v audiovizuálním stylu Černý jestřáb sestřelen, V jako Vendeta a Kingsman. Což zní jako nepředstavitelný mišmaš – a je. Přes nekoherentní stylizaci, mizerné repliky a jednorozměrné postavy to ale všechno docela drží pohromadě a dokáže to produkovat průměrnou zábavu.

Třeba i proto, že Bathurstova vize Nottinghamu je stejně zběsilá, jako vizuální mix akčních sekvencí. Filmař představuje město, které v době křižáckých výprav na jednom břehu řeky Trent vypadá jako kombinace Králova přístaviště ze Hry o trůny a asijských císařských měst, na druhém břehu jako Mordor, který to ale dotáhl až do průmyslové revoluce. Kdepak, Bathurst se s budováním fantasy světa nepáře, prostě plácá páté přes deváté a doufá, že když to bude vypadat dost stylově (což často vypadá, i když zároveň úsměvně), diváci mu to prominou.

To samé dělá v již zmiňovaných akčních sekvencích, které jsou jednou docela přehledné a ve stylu Černého jestřába, jednou dokonce dobré, jindy vypadají, jako by je střihal někdo se šátkem přes oči, jindy je przní mizerný green screen, jindy zase tak moc znásilňují slow motion, že se kvůli nim vyloženě zastaví děj. Je to místy zábavné, místy ne, ale i díky relativně solidním produkčním hodnotám a velmi svižné hudbě, která ve finální sekvenci naprosto bezostyšně vykrádá Zimmerova Temného rytíře, to šlape.

Film je to možná pitomý a v mnoha směrech nesympatický, ale jako mix akční historické fantasy a videoklipu je to zábava. Jen člověk musí protrpět něco jako dialogy, velice nezdařilou a křečovitou snahu o ponor do záporákovy duše, dokonce i pokus o komentář uprchlické krize, což je skutečně roztomilé. Bathurst je prostě patlal. Ale nevím proč, vůbec mi to nevadilo a nového Robina Hooda jsem si docela užil. Jen jako vizuálně zábavnou fantasy podívanou. Ne jako dobrý film. Co na to říct. Občas člověku stačí málo.

Tuzemské bonusů prosté Blučko vypadá a vlastně i zní velice dobře. Šestikanálový mix v DTS-HD MA sice nemá na moderní object based stopy jako Dolby Atmos nebo DTS:X, a to hlavně po stránce údernosti a dynamiky, která je velice průměrná. Ale je extrémně hravý v zadních kanálech, kde neustále něco poletuje, vybuchuje, padá, a tak podobně. Ostatně film na zahraničních edicích atmosáckou stopu oplývá, takže tuzemský šestikanál má z čeho brát. Jen je znát, že ho DTSko mírně svazuje a i když se jedná o bezztrátovou kompresi, jako by mu něco chybělo. To říkám opravdu jen na základě rozmazlování se nejlepšími atmosáckými prezentacemi.

Robin Hood má velice zábavný zvuk, který sourroundy protežuje, jak jen může. A když se rozezní ona vykradená hudba, nabere stopa uchu lahodící objem, který na chvíli dá zapomenout i absenci vertikálních kanálů. Moc hezký poslech. Jen se nemůžu zbavit pocitu, že je na špičkách i spodku ořezaný.

Video pak ždímá z možností Blu-raye maximum. Obrázek Robina Hooda je dramaticky kontrastní a oči si to vyloženě užívají. Disk ale moc ne, protože dostává zabrat ve scénách, kde se v jednom obrazu potkávají extrémně silné highlighty (většinou exteriér v zadním plánu kompozice) i tmavé a ve stínu utopené odstíny šedé (postavy v interiéru a v předním plánu kompozice). Díky tomu přepis ve stínech trochu šumí. Je přitom znatelné, že se jedná o nedostatek SDRka, nikoli kamer – zdrojový materiál ostatně těží z 8k záznamu Panavision Millenium DXL, 4k masteringu a HDR gradingu pro Dolby Vision, takže je jasné, že dostat film v Česku release na Ultra HD Blu-ray, po jasové stránce by z našich displejů vytřískal maximum. Takhle se musíme smířit s tím, že ačkoli se Blu-ray snaží obstojně, tu a tam si prostě monochromaticky zašumí. Nutno pak podotknout, že občas se objeví i šum barevný, který už zjevně pochází z kamer. To ale jen párkrát, většinou v částech akčních scén, které jsou extrémně slabě svíceny (například část pokusu o vykradení církevní pokladny).

Každopádně zpět k tomu, že Robin Hood vypadá na Blu-ray velice dobře: Přepis má skvělý smysl pro detail a špičkovou ostrost, kterým dělají ostudu jen tu a tam měknoucí digitální efekty; vysoce kontrastní záběry se opírají o občas opravdu skvělou černou, barevný přednes je díky onomu kontrastu také velice líbivý, přitom kompresní vady nikde. Vzhledem k tomu, že film staví na atraktivních vizuálech, není divu, že kombinace kvalitního záznamu a high-endového masteringu dala vzniknout velice pěknému zdroji, který navíc dostal i na tuzemském oškubaném Blučku opravdu zdařilý přepis. Jen si člověk posteskne, že to zahraniční UHDčko musí vypadat skvostně, když už Blu-ray umí takové audiovizuální čáry máry.