Hrajeme si s uměním, aneb letní příměstský tábor SZUŠ

16. července 2019, kultura, přečteno: 1961×

Léto máme spojeno s teplem, vodou, koupáním, bosýma nohama, zmrzlinami, dovolenými, cestováním, letními tábory a dalšími vesměs příjemnými radovánkami. Zvláště děti čeká po školním maratónu kýžený oddech. Ne však každý rodič si může udělat v práci dva měsíce prázdnin a tak se nabízí ona šalamounská otázka: Kam s nimi?

Tento článek byl vydán před více jak rokem.
Informace v něm již nemusí být aktuální.

Soukromá základní umělecká škola v Blansku nabídla letos dětem příměstský tábor s pestrou paletou aktivit nejenom uměleckých, ale i vzdělávacích a sportovních. Sešla se výborná parta dětí i pedagogů, kteří spolu strávili jeden příjemný nevšední týden.

Děti měly možnost zapojit se do aktivit hudebních – v rámci kytarové a flétnové skupiny, vyřádily se ale i pod vedením pedagoga, který vyučuje ve škole hru na bicí. Společně jsme se zdokonalovali v pěveckých a rytmických aktivitách, přičemž někteří v sobě nadání pro zpěv teprve objevili.

Dobrá nálada panovala při soutěžích s karaoke nebo při hrách s Orffovými nástroji. V tanečních hodinách jsme si vyzkoušeli tanec lidový, současný i moderní, včetně street dance, a novinkou pro mnohé byla možnost zastepovat si v opravdových „stepkách“.

V blocích výtvarné a literárně dramatické výchovy se prolínaly nejrůznější zajímavé a zábavné aktivity, včetně přípravy módní přehlídky a malování na obličej. Oblíbený byl také program připravený mimo budovu, protože slunečné počasí přímo lákalo ke hrám, soutěžím a nejrůznějším závodům venku, nechyběla ani procházka po městě.

Cestou jsme se seznámili s architekturou města Blanska, významnými památkami i budovami a zajímavými místy, některá z nich měla dokonce svůj příběh. Každý den nám všem přinášel plno nových zážitků, vznikla i nová přátelství a v závěru týdne bylo mnohým smutno, že náš tábor „Hrajeme si s uměním (i neuměním)“ končí.

Rodiče i pedagogy potěšila krátká vystoupení, která děti v průběhu týdne nacvičily. Nejlépe vše vystihují slova jedné z tábornic: „Maminko, tos udělala nejlepší věc na světě, žes mě tam přihlásila. Tohle je můj život!“

Všichni jsme pak domů odcházeli s mírnou nostalgií, že něco krásného končí. Útěchou ale je, že na nás čeká ještě mnoho prázdninových dní jako odměna po náročném školním roku.

Tak si je všichni užijte, ať jsou přesně takové, jaké si je představujete.