Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Počátkem října 2016 se konala v budově Gymnázia Jana Valeriána Jirsíka v Českých Budějovicích malá slavnost. Vzpomínalo se 148. výročí založení tohoto gymnázia čtvrtým českobudějovickým biskupem Janem Valeriánem Jirsíkem (1798-1883). Ten v roce 1868 gymnázium založil jako českojazyčné, obstaral mu budovu a první tři roky financoval jeho provoz. Při této příležitosti byly odhaleny pamětní desky význačných osobností, absolventek a absolventů tohoto ústavu. Pamětní deska byla mimo jiné odhalena k uctění památky světoznámého dětského neurologa profesora MUDr. Václava Vojty (1917 - 2000), který zde v roce 1938 maturoval. Rodák z Mokrosuk započal poté studia medicínská, avšak prodloužilo mu je zavření vysokých škol v době okupace.

A tak medik Vojta nastoupil po promoci v roce 1948 jako asistent neurologické kliniky profesora MUDr. Kamila Hennera (1895-1967), neboť v popředí jeho odborného zájmu nebyla neurologie, později především neurologie dětská. S profesorem Hennerem si odborně i lidsky velice brzy porozuměli - ten nad mladým a nadšeným lékařem, který měl kritický pohled na komunistický režim a navíc byl hluboce věřícím, dokud to šlo, držel ochrannou ruku. Po deseti letech praxe nastoupil doktor Vojta jako ordinář dětské neurologie při Fakultní poliklinice Univerzity Karlovy. Již tehdy se jeho jméno stalo pojmem - vedl semináře vývojové kineziologie u hybně postižených kojenců, dětí a mladistvých. Tehdy se začala rodit tzv. „Vojtova metoda“, odborně řečeno metoda reflexivní lokomoce, používaná k léčbě dětí s dětskou mozkovou obrnou.

MUDr. Vojta přišel s tím, že kojence je třeba nejdéle do tří měsíců věku podrobit neurokineziologickému vyšetření a dle potřeby případně použít tzv. terapii reflexní lokomocí. Pochopitelně u dětských pacientů, kteří jsou ohroženi nepříznivým vývojem hybné poruchy. Později se ukázalo, že tzv. Vojtovu metodu lze za dohledu kvalitních lékařů a zkušených fyzioterapeutů aplikovat i u starších dětí. Dokonce i u dospělých lidí ve starším věku. U kojenců se pak terapeuty mohou stát rodiče, kteří po řádném zacvičení mohou léčbu (cvičení) provádět několikrát denně doma.

Tato kniha profesora Vojty u nás mohla vyjít až v roce 1992. Předtím byla přeložena do mnoha jazyků a tvoří základ Vojtových odborných prací, kterých publikoval více než sto. Pochopitelně, že nic nejde snadno. Prosadit metodu diagnostiky a rehabilitace pohybových poruch dětí, která vycházela z vrozených reflexů, se leckdy neobešlo bez dětského pláče a vše bylo tak trochu v rozporu se zásadami tehdejší univerzitní medicíny. Dnes Vojtova metoda pomáhá tisícům dětí i dospělých.

Jakkoli by se mohlo zdát, že komunistický režim si odborníků vysoce cenil, nebylo tomu tak vždy.

Vojta se úspěšně vyhýbal nástrahám orgánů bezpečnosti a dokázal se přenést i přes nevůli některých kolegů. Postupem času byl odvolán z vedoucích funkcí, nesměl ani přednášet. Když dostal v roce 1965 pozvání na přednášky do Kolína nad Rýnem, byla mu poskytnuta výjezdní doložka, neboť se předpokládalo, že nepříjemný kritik režimu emigruje. Leč, vrátil se. Měl rád tuto zemi a v lásce k ní vychovávali s manželkou i jejich tři děti Veroniku, Štěpána a Václava. Avšak v roce 1968 podepsali s manželkou Dva tisíce slov, navíc jeho léčebná metoda byla u nás zakázána. Po srpnové okupaci v roce 1968 se rodina nakonec rozhodla pro odchod do Německa.

Doktor Vojta pracoval nejprve jako vědecký asistent Ortopedické kliniky v Kolíně nad Rýnem. Vedl zde mimo jiné i diagnostické kurzy pro lékaře a vzdělávací kurzy pro fyzioterapeuty. V roce 1975 přešel do Dětského centra v Mnichově, kde působil až do roku 1995. K tomto datu pak oficiálně ukončil svoji vědeckou a lékařskou činnost, ale i v důchodu v Mnichově pracoval, zejména pak přednášel doma i v zahraničí.

Profesor Vojta nechtěl, aby jeho metoda byla spojována výhradně s jeho jménem. Proto s dalšími kolegy založil v roce 1984 Společnost Václava Vojty (VVG), která byla v roce 1998 přejmenována na Mezinárodní Vojtovu společnost se sídlem v Mnichově (IVG). Tato společnost dodnes organizuje kurzy jeho metody v desítkách zemí celého světa.

Profesor Vojta od roku 1992 pravidelně přednášel „na své“ Neurologické klinice Lékařské fakulty Karlovy univerzity. Zde mu také v roce 1996 byla předána jeho obnovená habilitace a byl jmenován mimořádným profesorem neurologie a dětské neurologie. Konečně se i doma dočkal uznání.

Jinak přednášel a organizoval vzdělávací kurzy v mnoha zemích nejen evropských, ale také v USA, Asii a v Austrálii. Přednášel i v Chile, v Argentině, v Japonsku, v Mexiku i v Koreji.

Na snímku profesor MUDr. Václav Vojta při audienci u papeže Jana Pavla II.

Během svého života získal profesor Vojta desítky nejen německých vyznamenání a řádů. Vysoká vyznamenání mu byla propůjčena také v Japonsku a v Koreji. V říjnu roku 2000 mu byla prezidentem Václavem Havlem posmrtně propůjčena medaile Za zásluhy.

12. září 2000 profesor MUDr. Václav Vojta po krátké těžké nemoci zemřel.

Příště: profesor MUDr. Karel Lewit