Hračky s námi doma normálně žijí, vypráví sběratelka lidových výrobků

Za vášní Marty Kovaříkové pro lidové hračky stojí dávná vzpomínka.

11 fotografií

„Jako dítě jsem si na statku svého otce, malíře Rudolfa Hanycha, velmi ráda hrávala s červenou dřevěnou panenkou. Barva z ní postupně oprýskala, ručičky se ulomily, ale vzpomínka na ni zůstala. Znovu pak ožila při pohledu do výkladu Krásné jizby na Národní třídě v Praze, kde jsem tehdy studovala,“ popisuje dvaaosmdesátiletá žena, jež se mimo jiné věnuje i malování pastelů krajin.

Předměty, které byly ve výkladu vystavené, včetně zmiňované červené panenky, ji tehdy okouzlily hlavně dokonalým zpracováním.

Ukázalo se, že výrobcem dřevěné hračky je František Bukáček z Krouny, vesnice vzdálené jen sedm kilometrů od Svratky. „Seznámení s panem Bukáčkem bylo klíčem, který mi otevřel kouzelný svět hraček,“ podotýká Marta Kovaříková.

Exempláře do své sbírky pak sháněla všelijak, například po jednání s výrobci. Jiné zase pocházejí z prodejen tehdejšího Ústředí lidové umělecké výroby, z různých akcí ve skanzenu na Veselém kopci či z příležitostných výstav a jarmarků.

Výrobci hraček jsou vzácně skromní znalci svého řemesla

Nejkrásnější vzpomínky však má přímo na setkávání s výrobci. „Byli to vesměs lidé laskaví, znalci svého řemesla, ale vzácně skromní. Zastihla jsem je většinou už na konci jejich činnosti. Byli spojeni s jinou dobou a dnes už vyrábějí své hračky v jiném světě,“ říká Marta Kovaříková.

Marta Kovaříková Narodila se 3. prosince 1936 ve Svratce, kde i nyní žije. Je dcerou akademického malíře Rudolfa Hanycha. Studovala výtvarný a jazykový obor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Univerzitě Palackého v Olomouci. Působila jako učitelka v Kameničkách a ve Svratce. Kromě jiného se věnuje malování pastelů krajin převážně z Vysočiny. S manželem, sochařem Františkem Kovaříkem, má dvě děti.

Svoji sbírku lidových hraček kromě současné novoměstské expozice, k níž dopomohla náhoda, ještě nikdy nevystavovala. Označení sběratelka se totiž brání, stěžejní pro ni není hromadění exemplářů, ale hlavně potěšení ze sehnané hračky. Ta se u ní navíc nestává nedotknutelným exponátem.

„Hračky tady doma normálně žijí s námi. Máme je vystavené, aby se jimi celá rodina mohla těšit, mít z nich radost. Naše děti a poté i vnoučata si s nimi normálně mohly hrát, od toho ostatně také hračky jsou, i když to bylo někdy za cenu toho, že pak některá věc vzala za své,“ konstatuje s úsměvem Marta Kovaříková.

Pokud se jedná o duplikáty, nezdráhá se je podle svých slov rozdávat blízkým i jako dárky.

U svých dětí a poté i vnoučat se vždy snažila upřednostňovat hračky české produkce - a pokud možno vyrobené ze dřeva.

„Tříbit vkus dětí je potřeba už odmalička. Ale uvidíme, co s vnoučaty udělá škola, školka, nové prostředí i kamarádi… Samozřejmě je možné, že budou chtít barbínu místo krounské panenky. I když bych byla ráda, kdyby to tak nebylo,“ dodává.