Dějiny píšou draci

Hra o trůny je v dnešní době fenonén, který zná téměř každý. Ne málo z nás zamáčklo slzu s poslední (přiznejme si, že ne úplně povedenou) epizodou a v napětí očekává, zda se někdy dočkáme vytouženého konce přímo od G. R. R. Martina. Naděje svitla, když bylo oznámeno vydání nové knihy. Bohužel se nejedná o nekonečně dlouho očekávané Vichry zimy, ale o prequel Hry o trůny zaměřený na historii targaryenských panovníků. Dokáže toto dílo uspokojit fanoušky lačnící po dokončení Písně ledu a ohně?

Oheň a krev je prvním svazkem (z dvou plánovaných) zaměřeným na dějiny jednoho z největších panovnických rodů. Targaryenové vládli Západozemí po staletí. Jak jejich vláda započala? A jak to za jejich vlády vypadalo? Přesně to nám ukazuje Oheň a krev. Kniha nám umožňuje sledovat příchod dračích pánů, kteří přežili zkázu Valyrie. Spolu se svými draky se usadili na Dračím kameni. Na prvních stranách máme možnost poznat počátek vlády Targaryenů. Aegon I. Targaryen, též zvaný jako Aegon Dobyvatel, Aegon Dračí pán byl prvním panovníkem dynastie. Sledujeme jak spolu se svými sestrami dobyl Západozemí, počátky jeho vlády, rozkvět i samotný konec. Vyprávění o jeho drakovi Balerionovi můžeme slyšet i v Písni ledu a ohně. Aegon je ten, díky kterému Západozemí známe takové, jaké je. Nechal postavit nové panovnické sídlo, Rudou baštu, a ukovat pověstný Železný trůn, který se stal předmětem tužeb mnoha panovníků, dobyvatelů a uchvatitelů. Pletky, intriky a boje můžeme sledovat napříč všemi generacemi. První zmatky přichází se smrtí Aegona a chopením se trůnu jeho následovníkem.

Kniha nám odkrývá odpovědi na otázky, které nás mohly napadnout při čtení Písně. Například se dozvídáme tajemství dračích vajec, které se dostaly k Daenerys, a jak je možné, že se draci nevylíhli již dříve. Oheň a krev Hru o Trůny zdařile doplňuje, informace se prolínají v ucelený obraz, který nám pomáhá lépe pochopit dynastii rodu Targaryenů a to, že ne všichni byli takoví blázni, jak se mohlo zdát. Máme možnost sledovat utváření vztahů v rodině a i mnohdy kritizované sňatky mezi příbuznými.

Kniha je psána jako taková kronika. Vypravěčem je mistr Citadely, což někdy vede k odbočení od děje ke kronickému, někdy až vyčerpávajícímu, výčtu jmen a událostí, ale na druhou stranu je pravděpodobně cílem dodat tak vyprávění na autentičnosti. Chybělo mi větší zaměření na děj a postavy jako takové. Ale to k tomuto dílu nepatří. I přes tento celkem rušivý nedostatek se mi kniha líbila. Velkým plusem jsou krásné ilustrace, které knihu doplňují.



Rozhodně se nedá říci, že Oheň a krev nepřináší nic nového, naopak. Jen to bohužel nejsou Vichry Zimy, ale přes šest set stran, které nám Vichry vzdalují v nedohlednu. Asi bych toto dílo ocenila více po dokončení původní série. Oheň a krev doporučím k přečtení každému fanouškovi Písně ledu a ohně, protože kdo by nechtěl vědět více? Navíc, kdo ví, zda si někdy přečteme Vichry zimy? Oceňuji alespoň takovéto nahlédnutí do světa draků a budu doufat, že George R. R. Martin chytne druhý dech a vše rozpracované jednou dokončí. Upřímně se těším na další díl a pověstného Šíleného krále. Jen malý tip, možná bych ji nechala spíše na dlouhé zimní večery.