Přemýšlivý čahoun Šustr si v klubu Kunlun Red Star poprvé vyzkouší Kontinentální ligu. „Když se objevila šance hrát v Pekingu, přišlo mi to jako úžasná zpráva, která přebila rozčarování ze sezony,“ líčí bývalý bek Tampy a naposledy Anaheimu.
Už jste si zjišťoval, co obnáší hokejový život v Číně?
Bavil jsem se s pár lidmi, co tam hráli. Rozdíl je, že si nemusím brát tolik obleků, které se na zápasy v KHL nenosí. V Americe jsme pořád s sebou tahali x obleků. Také jsem si kvůli cenzuře internetu a IP adres stáhl aplikaci, abych se dostal na „necenzurovaný“ internet. Hodně poslouchám YouTube, podcasty a rozhovory s úspěšnými lidmi nebo sportovci. Beru to jako zdroj vzdělání a předpokládám, že takhle využiju čas i při častém cestování.
Čekal jste, že se vaše kariéra takhle vyvrbí, když jste před čtyřmi lety hrál finále Stanley Cupu?
Byl jsem mladý, z hraní a všeho jsem byl nadšený. A možná idealistická myšlenka, že v NHL zůstanu do konce kariéry, tam byla. Už minulou sezonu, která mi nevyšla, jsem se s tím rval. V Tampě byla veliká konkurence a v polovině sezony jsem se nevešel do sestavy. Člověk se s tím srovnává, pro vaše ego je to strašně těžké. Teď se ale do Číny těším, bude to pokrok po lidské a snad i hokejové stránce.
Uvažoval jste, kde se vaše kariéra zadrhla?
(přemýšlí) To, že jsem se dostal do NHL, byl výsledek tvrdé práce a obětování, ale i obrovské štěstí. Nepoužil bych slova jako zadrhla nebo zklamala. Člověk na to může takhle koukat, ale beru to jako vývoj kariéry. Lpět na tom, že bez NHL nastane u mě konec světa, je hodně sebestředné. Musíte také být k sobě upřímní – a já jsem nikdy nebyl superstar. Když nepodepíšete dlouholetou smlouvu, když je vám kolem 26 let, bývá složité se v NHL udržet na pozici pátého šestého beka. Tlačí se na ni mladší hráči s větším potenciálem. Neřekl bych ale, že jsem něco udělal špatně...
Ale?
Samozřejmě jsou věci, které jsem mohl na ledě i mimo něj udělat líp. Beru to jako poučení, což vám dá strašně moc pozitiv do běžného života. Hokej nebudete hrát věčně.
Uspokojil jste? To často bývá potíž Čechů.
Tohle není česká, ale lidská vlastnost. Ale upřímně? Nedával jsem si pozor na jinou věc. Hokejová kultura a představy o ní jsou párty a užívání si. Ano, do nějaké míry to k tomu patří. Jako mladý kluk bez rodiny a závazků nepřemýšlíte, jaké by to mohlo mít dopady na kariéru a zdraví jako takové. Nebyl jsem blázen, stále jsem byl profesionál, který nic neošidil, ale jsou to takové maličkosti – po zápase si dáte dvě piva nebo skleničku vína, okrádáte se o spánek, který není kvalitní. V NHL se hodně cestuje, nemáte pravidelný rytmus. K tomu se váže regenerace, psychická kondice, disciplína a denní režim.
Kdyby tohle mladý Andrej Šustr věděl, choval by se jinak?
Možná ano, ale ničeho nelituju, musíte si takovými věcmi projít. Vyrůstal jsem, abych byl zodpovědný. Ve čtrnácti letech jsem odešel z domova. Spíš si uvědomuju, že bych v budoucnu chtěl nějak pomáhat hráčům, kteří se dostávají do NHL nebo dalších profi soutěží a ocitají se v situacích, kdy za svůj život musí vzít velikou zodpovědnost. Těžko si to běžný člověk představí – finance, vztahy, agenti, popularita, prostředí. Všechno se to mele a pro mladé je hodně těžké zůstat nad věcí.
Tohle ve vás uzrálo, když jste se na farmě Anaheimu zařadil mezi mentory týmu?
Mladší vzhlížejí k pozicím zkušených hráčů. Sledují, jak se chováte, jaké máte návyky, ptají se vás. Naplňovalo mě, že jsem mohl jít příkladem, a hnalo mě to k tomu se zlepšovat ve věcech, jako je psychologie, o které jsem si hodně četl.
Cestoval po státechAndrej Šustr je první a dosud jediný český hokejista, který se z americké univerzity dostal do NHL. Zároveň je dobrodruh, který hokejově poznal rozmanité kouty Ameriky. Jako teenager hrál na Aljašce, největší úspěchy zažil na Floridě v dresu Tampy, poslední rok strávil v Kalifornii jako zadák Anaheimu. V uplynulé sezoně byl čahoun měřící rovné dva metry čtvrtý nejvyšší hráč celé NHL. |
Byl jste rádce, který by rád opustil farmu a povýšil do NHL. Těžká role?
Záleží na jednotlivci. Člověk se může chovat sobecky, nebo to vezme z opačné strany. Musíte být upřímný sám k sobě, a kdybych se na farmě choval jako idiot a nešel příkladem, byl bych nespokojený sám se sebou.
Teď zkuste být také upřímný – proč jste v Anaheimu za sezonu odehrál jen pět zápasů?
Sám přesně nevím. Myslím, že Anaheim měl o mně trošku jinou představu. Čekali, že to ve třetím obranném páru budu spíš bořit, což mě trošku překvapilo. Člověk si může o vás kdekoliv najít videa. Do té role pasoval spíš někdo jiný. I komunikace s vedením nefungovala, takže vážně netuším. Je to souhrn příčin a těžko hledat jednu. Kdybych byl o třídu lepší než ostatní, v týmu bych zůstal. Udělal jsem maximum, ale týmu se nedařilo. Z 15 zápasů, co jsem byl s týmem, jsem hrál čtyři. Ale nehádáte, jedete dál.
Naplno jste poznal, jaký je NHL byznys...
Přesně! Jako starší hráč s jednoletým kontraktem začínáte být zboží a zachází tak s vámi. Měl jsem zkušenost z univerzity, odkud jsem šel do Tampy, kde se dařilo. Dala mi příležitost se prosadit, za což jsem vděčný. Poznal jsem super stránku v Tampě i tu horší v Anaheimu.
Nenašel byste v sobě sílu zkusit se porvat ještě o poslední šanci v NHL?
Na NHL jsem nezanevřel. I z Ruska se vrací hráči do NHL a podepisují smlouvy. Na trhu volných hráčů bych to měl těžší, možná bych dostal příležitost, ale člověku bude 29 let a na pozice spodních obránců se volí hráči s větší budoucností, kteří jsou zároveň levnější. Tak proč brát staršího?
KHL za zámoří mění před třicítkou i další Češi jako Jeřábek, Šulák, Hyka nebo Sedlák. Vidíte nějakou spojitost?
Tohle je dost individuální. Dostanete se do bodu, kdy chcete být v kariéře progresivní, ale hledáte balanc se zabezpečením do budoucna. A pokud se bavíme o průměrných hokejistech a oknu, ve kterém mohou vydělávat peníze, je poměrně malé. Člověk musí být rozumný, zvažovat pro a proti a vnímat osudy dalších hráčů.
Polepšíte si platově v Číně?
V KHL to finančně v mé situaci vyjde líp. Jde i o to, že v Česku si přečtete, že v Americe podepíšete smlouvu na milion dolarů, ale po zdanění, escrow, zaplacení agentů a životních nákladů si odvezete domů čtyřicet procent. A to se ještě člověk chová skromně.
Kariéru jste udělal v Americe. Nenapadlo vás, že třeba jako Ondřej Pavelec zvolíte variantu: NHL, nebo úplný konec?
Měl jsem taková nutkání, před minulou sezonou jsem o tom přemýšlel. Člověk si to srovnává a dnes to vidím tak, že mě hokej baví. Rád se také vzdělávám a jsem otevřený dalším kariérním krokům.
A po nich?
V Americe mám bydliště, zelenou kartu, jsem plátce daní. Kdykoliv se tam můžu vrátit. Mám tam zázemí, že bych tam v budoucnu mohl pokračovat.
Čili vás láká život v USA?
Často se mě na to lidi ptají, ale nedokážu říct. Před pár lety jsem si myslel, že zůstanu v Americe, teď mě to zase víc táhne domů. Také záleží na vztahu nebo podmínkách. Rád si nechám všechna dvířka otevřená.
Teď se vám možná pootevřou ty z reprezentace. Z KHL je do národního týmu blíž.
Určitě budu víc na očích, KHL také končí sezonu dřív. Nerad bych ale měl nějaká očekávání, abych nebyl zklamaný. Reprezentaci bych ale byl otevřený.
